Rezignace jako projev politické kultury

Poroučí se první ministr nové vlády. Důvodem není podezření z trestného činu, ale nevhodnost jednoho z kontaktů pana bývalého ministra s jedincem, který je zatím jen stíhaný.

Policie uvedla, že se jméno pana Gazdíka kdesi ve spisu objevilo, avšak nikoli v souvislosti s trestnou činností. Přesto pan Gazdík rezignoval na svou funkci jak ve vládě, tak i ve straně.

Jistě budou následovat různé spekulace, proč to udělal, jestli za tím není něco více apod. A jen málokoho napadne, že je to ve vyspělých demokraciích naprosto správný krok. Říká se tomu samočistící mechanismus, kdy jedinec odejde ze "světla ramp" a po dokonalém očištění se může vrátit, bude-li mít zájem a bude-li zájem o něj. Na politické straně pak neulpí ani stín podezření a nikdo ji nemůže předhazovat, že jsou v jejím čele lidé bez cti.

Že se nám to bude zdát jako pohádka je zřejmé. V naší zemi se tato kultura již dávno nepěstuje. Pamatujeme si výrok "pamatujte si, nikdy neodstoupím, nikdy" s nímž jeden politik komentoval nikoli podezření z trestného činu, ale své vlastní trestní stíhání. Jeho faktický zástupce měl průšvihů taky celou nůši, ale stále úspěšně poslancuje a mimo politiku se rozhodně nechystá. Nebo třeba bývalý ministr zemědělství, který koupil pozemky, jejichž cena zakrátko závratně vzrostla. Že by z toho vyvodil nějaký důsledek? To ani náhodou. Každý si vzpomene na celou řadu dalších jedinců, kteří se drželi jako ono pověstné lejno košile. Faktem zůstává, že po nějaké době zájem o jejich "činy" jaksi vyšuměl, objevily se kauzy nové a ta jejich jaksi zapadala prachem. Nedůslednost novinářů a možná i laxnost orgánů v trestním řízení k tomu samozřejmě přispěla vydatnou porcí

Politická moc může vést ke korupci a to v každé zemi na světě. Žádná politiká strana si nemůže být jistá, že se v jejím středu neobjeví kdosi, kdo tam nikdy být neměl a kdo svůj vliv proměňuje v majetek. Nyní řeší STAN závažnou situaci, nicméně se k celé záležitosti staví čelem, což je u nás politické novum. Nezatlouká, nekalí vodu, staví se ke svému problému tak, jak by to mělo být normální. Jistě to u některých politických subjektů vzbudí nemalý údiv, protože tento postup u nás opravdu není obvyklý. Panu Gazdíkovi je třeba vyslovit uznání za jeho krok ke zvýšení politické kultury v České republice. Obávám se však, že tento jeho čin zůstane osamocen.