Můj milióntý čtenář

Statistika je báječná věc. Tak dneska okolo poledne mne navštívil čtenář s pořadovým číslem milión. Co s tím? 

Občas to vidíme v televizi. Na letišti se najednou seběhne vedení a skočí na jednoho čekatele u check-in, aby mu sdělili sladké tajemství, že je nějakým kulatým cestujícím. Většinou obdrží kytku a pokud je to letiště trochu movité, tak mu dají letenku do nějaké zajímavé destinace.

Stejně dobře je na tom i návštěvník vinného sklepa. Ten dostane - jak to říci - zcela konkrétní věc, většinou sadu lahví nějakého podařeného ročníku, k tomu kalendář s krásnými snímky vinných sklípků se zaprášenou tekutou rozkoší. 

Jak ale přivítat a nějak odměnit mého milióntého čtenáře, když nevím, kdo to je? Původně jsem nějak chtěl udělat kolo štěstí ze všech jmen mých návštěvníků a u koho se zastaví pověstná šipka, tak tomu poslat třeba láhev single malt whisky z Tomintoulu na skotské vysočině. Což je ovšem problém, protože to může být někdo jiný a mohl by se - nevědomky - cítit ošizen. 

Po delším přemýšlení jsem se virtuálně postavil ke dveřím svého blogu, abych uvítal své návštěvníky. Jistě se dostaví Radka, která vládne krásnou češtinou a omamnými výrazy, za nimiž vnímavá duše cítí erotický pel. Za ní přijde Zuzana, která si bude pohvizdovat píseň mého mládí "Hej, pane Zajíci". Další Zuzka přiběhne či přijede na kole, celá udýchaná, že jde fakt jenom na skok. Nebo krásná Zuzka, co tak miluje svoji rodinu a píše své poutavé příhody. 

Určitě dorazí Šárka, učitelka dějepravy ve výslužbě, díky níž se člověk dozví věci, o kterých moc nevěděl. Možná i Zdeňka, která začala mou výstavu navštěvovat teprve nedávno a vždycky ji obohatí nějakým zajímavým postřehem z knihovny. Jistě bude doprovázena mnoha dalšími, třeba Michaelou nebo Ditou. Nemohu zapomenout na Marii, Alžbětu nebo Mirku. Možná přijdou i další dámy, které svým šarmem mou výstavu obohatí, jako třeba Jana či Jitka. A s nimi mnoho dalších, které mám rád.

Pak přijdou pánové. V čele s Markem, který vládne tou pravou chlapskou něhou. Určitě donese na výstavu škvarkovou pomazánku a džbánek dobrého piva. S ním určitě dorazí David, ten krásný klaun, který dávno ví, že jedině ten, kdo si umí udělat legraci sám ze sebe, má jistotu, že se nestane šaškem. Nebo Honza, co si umí užívat život s kočkami. Třeba zavítá i Jan z Budějic, s kterým sdílím své pohledy na jistou profláklou "filosofii". I Tomáš cyklista a bystrý glosátor věcí okolo nás. Jan matematik donese nádhernou mozaiku, z které nakonec vyskočí nějaký zákon. I když mu nerozumím, budu okouzlen. Třeba dorazí i dávný přítel Vladimír, který mne v počátcích mého působení okouzlil svými básněmi a poetikou slova. Určitě nesmím zapomenout na oba Josefy a Otu. Chodí na všechny moje výstavy a věřím, že si tu dnešní nenechají uniknout. Jaromír donese foťák a udělá z výstavy nový skvělý blog

Nejspíše však dorazí i méně vítaní hosté. Jaromír začne mé obrazy přelepovat plakátem s textem, který je všem dobře znám a který se léty nemění. Jiří koukne jen na název výstavy, ale popíše celou návštěvní knihu. Ivánkové mi budou sdělovat. že by mé obrazy měly mít jinou barvu, jinou kresbu a styl, jiný rám. A že až všechno upravím, pak teprve poté budou ke koukání. Arnold bude pobíhat po výstavní ploše a přitom mumlat nesrozumitelné. 

Koho odměnit? Kdo bude tím vyvoleným, kolem kterého budou blýskat foťáky a on bude zvěčněn na věky věků? 

Složitá past, z které není úniku. Po dlouhém váhání jsem se rozhodl, že se odměním sám. Nalil jsem si sklenku báječného Rulandského šedého a všem, bez výjimky všem, připil na štěstí, lásku, pohodu a dobrou mysl. 

           Shalom, chaverim, ve toda raba !