Katyň - řešení "problému" bolševickým způsobem

Jeden z posledních kovaných bolševiků Josef Skála a jeho dva soudruzi dostali podmíněný trest 8 měsíců se zkušební dobou 5 let za popírání tzv. Katyňského masakru". Nejen jemu je určen následující blog. 

Datum 5.3.1940 je dle archívů dnem, kdy bylo Stalinem a jeho pohůnky rozhodnuto o genocidě polského národa. Vyvraždění polské inteligence jasně definovalo povahu bolševické ideologie. Ten den započalo  jedno z největších dramat Druhé světové války. 

A každé drama dle Freytaga má 5 částí. Katyňská tragédie není výjimkou.

1. Expozice

Po 1. sv. válce je lordem Curzonem nakreslena linie ohraničující Polsko z východu. Po tzv. říjnové revoluci v roce 1917 se Rudá armáda snaží rozšířit vliv bolševické ideologie i na okolní státy. V roce 1920 je směr ruské expanse veden přes zmíněnou linii na Varšavu. Vojska vedl maršál Tuchačevský. Jeden z vůdců vojsk - člen politbyra Stalin - však chtěl dobýt Lvov a tím oslabil hlavní sílu ruských vojsk. Polský maršál Józef Pilsudski na hlavu porazil oslabená vojska Tuchačevského a vyhnal Rudou armádu nejen z polského území, ale posunul hranici Polska dále na východ. Stalin toto své ponížení nikdy nezapomněl.

Před II. sv. válkou dva největší evropští vůdcové Stalin a Hitler uzavírají pakt o neútočení, známý pod jménem Molotov - Ribbentrop. Ten umožnil Hitlerovi mít krytá záda v jeho expansi na západ a nejspíše již v té době bylo rozhodnuto o dělení Polska.

2. Kolize

1.září 1939 Hitler přepadl Polsko. Polská armáda nebyla schopna čelit německé přesile a ustupovala směrem na východ. Při mobilizaci bylo do armády povoláno značné množství polské inteligence - učitelů, lékařů, vědců, novinářů, právníků.  Dne 17.září 1939 Sovětský svaz překročil polské hranice a zasadil tak bránícím se Polákům poslední úder. V ruském zajetí skončilo odhadem asi čtvrt milionu mužů. 

Po krátkém čase byli z ruského zajetí propuštěni prostí vojáci a poddůstojníci, naopak vyšší důstojníci, generálové a příslušníci polské inteligence byli internováni v klášterech, jež využívala NKVD. Odhadem bylo takto drženo v zajetí asi 30.000 Poláků. Vzhledem k okolnostem jejich porážky nebylo možné očekávat, že budou Rusy milovat.

3. Krize - vyvrcholení

Dne 5.3.1940 bylo na schůzi politbyra za účasti Stalina, Beriji, Molotova, Kalinina a Kaganoviče rozhodnuto pod spisovým číslem 794/B o likvidaci zajatců jako nepřátelů bolševického Sovětského svazu. Z internačních táborů ve Starobělsku, Ostaškovu a Kozelsku byli Poláci postupně odváženi pod záminkou návratu na polské území na místa popravišť, kde byli zastřeleni ranou do týla. Jedním z hlavních popravčích byl dle pramenů soudruh Vasilij Blochin, který během 28 dní vlastnoručně zastřelil ranou do týla 6000 lidí. Tato lidská zrůda, oceněná m.j. i Leninovým řádem, má dodnes svůj upravený hrob.

Brzy po popravách začala polskou exilovou vládou sháňka po polských vojácích, Stalin však sděloval, že všichni byli propuštěni a jsou na cestě domů, případně, že se nacházejí v Mongolsku či za polárním kruhem. 

4. Peripetie

Na jaře 1943 jsou v Katyni nalezeny masové hroby. Nacisté využili tohoto nálezu, aby dokumentovali ruský přístup k řešení "problému" polských zajatců, situace na válečném poli však nedovolila spojencům zpochybňovat Stalinovu verzi. Tento stav vzdor jasným důkazům a polským protestům vydržel i do Norimberského procesu, kde byl Katyňský masakr přičten z ruské strany Němcům a spojenci, kteří již znali pravdu, jej raději nechtěli projednávat. Polský generál Sikorski, který jako člen exilové vlády neustále trval na zjištění osudu polských zajatců, za dodnes nejasných podmínek zahynul v r 1943 při letecké nehodě.

I po válce, kdy se východní a střední Evropa stala satelitem ruského impéria, se o Katyni nesmělo mluvit a to ani v Polsku. Byla k dispozici jen ruská verze o popravených Polácích německými nacisty. Jakákoli snaha o rozkrytí pravdy byla perzekvována.

Teprve po rozpadu SSSR v roce 1990 tehdejší president Michail Gorbačov uvolnil tajné dokumenty,  kde bylo jasně doloženo, že vyvraždění polské inteligence a armádních velitelů bylo provedeno členy NKVD. Po počáteční naději, že dojde k úplnému rozkrytí celé katyňské tragédie se archívy ruských tajných služeb opět uzavřely.

5. Katastrofa /katarze/

I po více jak 80 letech od této tragédie si mnoho Rusů myslí, že katyňský zločin byl spáchán Němci. V lepším případě považují někteří postup ruské strany jako chybný. O genocidě polského národa Rusy se nemluví.

V roce 2010 v blízkosti Katyně umírá při leteckém neštěstí polská delegace v čele s presidentem republiky, která letěla uctít památku obětí.

Přes jasné důkazy i z ruské strany v 90. letech je schopna organizace českého komsomolu psát na svých webových stránkách, že vše bylo Němci naaranžováno, že sovětští soudruzi chtěli za každou cenu zachránit polské důstojníky jejich evakuací před postupující německou armádou, ale že nebylo dost vagonů apod. 

Josef Skála se svými soudruhy zveřejňuje "diskusi" v níž historicky jasně doložená data zpochybňuje a relativizuje. Je jen dobře, že jeho slova byla odměněna zákonným trestem. Zařadil se mezi několik jedinců, kteří jsou schopni zpochybňovat události typu šoa, existenci koncentračních táborů, řádění Einstazgruppen na územích dobytých Němci. Kdyby nešlo o tak zrůdné etapy "lidských" dějin, dalo by se to odbýt mávnutím ruky. Tady nejde o "umlčování jiného názoru", ale o jasné vymezení se vůči těm, kteří znevažují ty statisíce nevinně zavražděných, kteří zemřeli jako důsledek mocenských machinací tehdejšího vládnoucího režimu, v případě Katyně pak jedné z nejhorších lidských bestií, kterou lidstvo poznalo. 

A nakonec -  přes doložené zločiny je Jozif Vissarionovič Džugašvili - Stalin v Rusku hodnocen jako třetí nejvýznamnější osoba ruských dějin.