Karikatury Miloše Zemana

Zdá se, že každý krok stávající hlavy státu vyvolá vyjma pozornosti médií i erupci lidové tvořivosti, jež, v době rychlého šíření informací sociálními sítěmi, zaplaví veřejný prostor.

Zejména poslední události, tedy jmenování premiéra nové vlády, kdy hlava státu seděla ve skleněné krychli, vyvolalo neobyčejnou tvůrčí aktivitu doplňováním rekvizit předmětného prostoru, v němž na invalidním vozíku za zlatým stolem seděl pan Miloš Zeman. Vně krychle se nacházel nastupující premiér a jak víme, postupně se tam vystřídají všichni adepti na ministerské posty. Jsou podrobeni výslechu, jak si představují své působení a nejspíše jsou jim - jak je u pana Zemana zvykem - udíleny dobré a neocenitelné rady.

Zkusme na chvíli poodstoupit a podívat se na celou věc jaksi z jiného úhlu. Nevím, jestli se v některé zemi, v níž je systém zastupitelské demokracie, odehrává podobné divadlo. Je třeba připomenout, že 200 zákonodárců v poslanecké sněmovně a 81 senátorů v horní komoře Parmalentu České republiky je voleno občany - voliči, kteří využívají svého práva, aby svým hlasem podpořili tu stranu, hnutí či koalici, která je jim z politického hlediska nejblíže. Tito zástupci pak zvolí mezi sebou premiéra a vítězné strany své ministry. Každý, kdo hází hlas do urny ( i ten, kdo svůj hlas nehodí), tak nese svůj díl odpovědnosti za vývoj naší země na další 4 roky. Volba hlavy státu voliči pak určuje, kdo bude vrchním velitelem armády, kdo bude ceremoniální osobou a kdo bude nad jiné občany ctít literu Ústavy a zastupovat naši zem v intencích jí danou.

Ústavní zvyklost, že ministry jmenuje president na podkladě návrhu premiéra, pochází z dob končících mocnářství, kdy se autoritářské režimy přetavovaly v demokratická zřízení a oslabený panovník již jen stvrzoval nezměnitelný fakt. Jde o anachronismus, relikt. Dnešní evropské persistující monarchie již na podobu sestavené vlády nemají absolutně žádný vliv. Jen na okraj připomínám, že president Miloš Zeman odmítá již dlouho osobní jmenování nových profesorů a nechává tuto ceremonii na příslušných ministrech.

V naší zemi máme v čele státu jedince, který si z Ústavy dělá šoufky a pokud se mu cokoli nehodí, objasní lidu, že nebude tak úplně dogmaticky lpět na liteře základní listiny naší země. Na druhé straně v době, kdy je ustavení funkční vlády v novodobých dějinách naší země nejvíce urgentní, zbytečně prodlužuje její sestavení.  Svým zamítavým postojem vůči komukoliv z navrhovaných ministrů může vyvolat nežádoucí konflikt a tak prodlužovat stávající společenskou agónii. On sám nemá absolutně žádnou odpovědnost za jména ministrů či za jejich činnost. (asi těžko by mu kdokoliv vyčetl, že jím jmenovaný ministr byl přistižen při korupci).

V každé normální zemi by navíc takto těžce nemocný člověk již dávno abdikoval, odebral se na odpočinek a předal veškerou agendu svému nástupci, případně těm, kterým to v podobném případě dovoluje Ústava ČR.  Je otázkou, jestli je jeho současná činnost dána presidentovým hyperegem nebo zhovadilostí jeho satrapů, kteří jsou vším jiným, jen ne citlivými a empatickými jedinci.

Vše výše uvedené vzbuzuje dílem vztek, dílem humor, který může ústit až v uvedené karikatury, jež jsou hlavy státu nedůstojné, Jde však o kauzalitu, kdy president a jeho okolí jsou již dávno karikaturou samou o sobě, předvádějící nedůstojné divadlo, patřící spíše na jeviště komedie než do prostor Pražského hradu. Veškerá odpovědnost za uvedené karikatury tak plně padá na hlavu Miloše Zemana a jeho družiníky.