Eli Beneš: Nepatrná ztráta osamělosti (recenze)

Knih o holocaustu bylo napsáno relativně mnoho, možná až moc, takže čelí jisté inflaci na knižním trhu. Knih o tom, co se dělo po holocaustu, však mnoho není. Román Eliho Beneše je z tohoto pohledu dobrým počinem

Těm, co se zajímají o historii šílenství šoa (holocaustu), se nabízí řada fundovaných historických publikací, ale i románových ztvárnění. Vzhledem k času je pamětníků těchto událostí již jen hrstka a za pár let budeme odkázáni jen na knižní či filmové prameny, z nichž bude možné čerpat poučení pro příští generace, že něco takového se skutečně stalo a jak se v budoucnu vyhnout případnému opakování.

Co se však dělo těm, kteří šoa přežili a vraceli se zpět, se mnoho neví. Máme jen pár historických dat, počet členů židovských obcí před a po válce, počet zničených synagog a dalších objektů. Cosi málo se ví o pogromech v Polsku a na Slovensku, kde se přeživší Židé stali opět obětí iracionální nenávisti.

Mladý muž Petr Stein se zázrakem zachrání z pochodu smrti, když byl předtím transportován do Terezína a Osvětimi a vrací se do Prahy do míst, kde vyrůstal v rodině právníka. S nadějí čeká na informaci, že jeho otec, matka a bratr rovnéž přežili a že se rodina dá brzy dohromady. Denně sleduje zprávy z repatriačních úřadů, kupuje noviny, kde jsou další informace o navrátilcích a současně se snaží vrátit do běžného života. Naráží přítom na řadu překážek (jejich byt je obsazen českou rodinou, která jej nehodlá v žádném případě opustit), má problém prokázat svou identitu před úřady a tak dále.

Autor nás uvádí do pražského světa těsně po válce, kde je řada protikladů. Navrátilci bez domova, kdy je zpochybňováno jejich utrpení, naproti tomu všeobecné veselí a snaha zapomenout na to co bylo u těch, kteří to „nějak“ přežili v klidu svých domovů.

Hrdina příběhu (v doslovu knihy je uvedeno, že je inspirována reálnou osobou) se postupně propracovává k rozhodnutí, že jej v Praze nic nedrží a nakonec se rozhodne odejít do Palestiny do nově vznikajícího státu Israel. Motivem není samozřejmě jen touha zcela změnit dosavadní život, ale i láska. Do nového života si však přináší jizvy po starých ranách, které nikdy nezmizí, na straně druhé pak dochází k oné „nepatrné ztrátě osamělosti“.

Na knize je znát, že autor velmi pečlivě prostudoval materiály, nutné k vylíčení reálného života navrátilců z lágrů, ale i poměry v židovské obci po válce, vztahy mezi samotnými Židy (jež zdaleka nejsou idylické, mnohdy právě naopak). Popsal i trnitou cestu těch, kteří se rozhodli opustit svou dosavadní vlast a vydat se vstříc naději na lepší život v Palestině.

Vzhledem k tomu, že jde o autorovu prvotinu, je třeba smeknout před skvěle napsanou knihu, která nedá čtenáři vydechnout. Popis událostí je líčen bez zbytečných emocí, což dodává textu jistý reportážní charakter, což je v tomto případě předností celé knihy.

Vydalo Akropolis, náklad neuveden,