Španělsko, Norsko a Irsko koncem května uznají tzv. “Palestinský stát“. K nim se hodlá časem přidat Malta a Slovinsko. Otázkou je, co je tím myšleno a co bude poté.
Pokud bych měl začít lehce ironicky, tak mohu svého maltézského pinče nazvat irským vlkodavem, případně svou šunku v garáži považovat za Bentley. Budu-li tak tomu říkat jen sobě samému, bude to nejspíše v pořádku, nic se nestane. Pokud bych přesvědčoval své okolí, aby mou taxonomii přijali, nejspíše se mne začnou stranit a potají si o mne šuškat.
Kolega Lubomír Stejskal dnes ve svém blogu (bližší na jeho blogu) píše řadu historických konotací ohledně vývoje v této oblasti a názvosloví. Pro jen trochu orientovaného čtenáře není nutno opakovat veškeré dějinné turbulence, jež po cca 3 tisíce let provázejí ten malý kousek země na břehu Středozemního moře. Z tohoto úhlu pohledu je samotný název nového státu zavádějící a nesmyslný s potenciálem vyvolat značné nejasnosti, pakliže bude takto uznán.
Část jeho území a sídlo vlády by bylo nejspíše v pásmu Gaza. Tedy místem, kde si Arabové necelých 20 let vládnou sami (nazývat tuto oblast „okupovaným“ územím je naprostý nesmysl, který zatím nejspíše ještě nedocvakl studentům amerických universit, kde by bylo možné předpokládat alespoň základní geografické znalosti). Za dobu jejich krátké vlády se z tohoto území stalo teritorium, odkud vylétají rakety na sousední svrchovanou zem, odkud se „občané“ prokopávají tunely s účelem náhlého vynoření v sousední zemi za účelem povraždění co nejvíce osob bez ohledu na jejich etnickou příslušnost. Odkud dne 7.10.2023 vyrazila skupina humanoidů za stejným účelem.
Dalším územím, kde palestinští Arabové žijí, je tzv. „Západní břeh“, kde jsou však jen enklávy, promíchané s židovskými osadami. Představa zdejšího vymezení nějakých hranic za současného stavu je rovněž zcela nerealistická. Stát bez jasně vymezených hranic je nesmyslem. Nebo se někde už plánuje v hlavách některých evropských politiků realizace onoho hesla od Jordánu k moři?
Jaká bude ústava či nějaká ideová preambule nového státu? Když víme, že Gazu ovládá teroristické hnutí Hamás, jehož primární touhou není samostatnost, blaho zdejších obyvatel (které v současnosti používá jako kanonenfutr při stávající ofenzívě IDF), ale jen a jen zničení „sionistické entity“? To skutečně bude pan Ismail Haníja cestovat jako ministr zahraničních věcí? Pan Sinvár bude „ministrem obrany“?
Absurdit bychom mohli nalézt celou řadu. Je jen dobře, že se premiér naší země spolu s ministrem zahraničí k tomuto třeštění nepřidali, ale naopak se vůči němu negativně vymezili. Ještě totiž v Evropě, ale i jinde na světě zcela nevymizela jistá představa, která se zrodila před cca sto lety v hlavě jednoho rakouského kaprála, kterého napadlo, že pokud se podaří vymýtit „sionistickou entitu“, zavládne na zemi definitivní mír a klid.
Řešení situace na Předním východě je skutečně podobné kvadratuře kruhu. Začátkem by mělo být zřeknutí se násilí a pokus o mírové soužití. Kroky těch, kteří mají být uznáni jako svrchovaný stát, jdou přesně opačným směrem. Stát, stojící ideově na nenávisti a snaze zlikvidovat své sousedy, nemá šanci, ať se jmenuje jakkoliv a jakkoliv se k němu budou lísat premiéři demokratických zemí.
Oni sami jsou zatím v bezpečí, daném geografickou vzdáleností. Zatím.
Psáno pro www.blogosfera.cz
