Adam Vojtěch jako spasitel českého zdravotnictví

Zdá se, že se konečně po době temna začíná blýskat  ve zdravotnictví na lepší časy. Nastupuje sociální inženýrství. Zdá se, že konečně Ano, bude líp.

Nový nápad, jak spasit kolabující české zdravotnictví budou tzv. "sdružené praxe". Přeloženo do českého jazyka, na jednom místě bude více praktických lékařů, kteří budou mít nejspíše možnost využívání společného středního zdravotního personálu a administrativního pracovníka. Na první pohled racionální nápad má množství vad a úskalí, které odskáče...no hádejte kdo.

1. Průměrný věk praktického lékaře je t.č. cca 56 let (což je z demografického hlediska hrozné číslo).  U lékařů dětí  a dorostu bylo toto číslo dokonce 59 let. Do tohoto je nutno započítat i ty, kteří jsou už dávno v důchodovém věku a měli by jít na odpočinek. Přesto někteří pracují pět dní v týdnu, jezdí na návštěvy. Tento lékař může ze dne na den uzavřít svou praxi pro nemoc či jiný problém. 

2: Už dnes jsou oblasti, kde je o praktického lékaře taková nouze, že obce nabízejí vysoké finanční částky, bezplatný nájem a podobné luxusní benefity, aby nalákaly aspoň někoho. Že se i přesto nedaří nikoho sehnat, je dáno m.j. nízkým počtem absolventů a také katastrofální postgraudální výchovou.

3: Místo usnadnění práce bude vedle elektronické e neschopenky, elektronických receptů muset každý lékař, který vybere byť jen pitomou stovku za týden, být od jara 2020 vybaven modulem na EET, což je v těchto případech vzhledem k nákladům na pořízení ztrátový podnik. 

4. Pokud by prošel systém sdružených praxí, zaniklo by mnoho praxí v terénu a pacienti by byli nuceni dojíždět do vzdálených obcí. Jelikož jsou hlavními návštěvníky praktiků především důchodci, kteří už třeba nemohou řídit osobní auto, bude muset pacient cestovat k lékaři  hromadnou dopravou, případně se spolehnout na mobilní příbuzné. Organizovat jakési "zájezdy" nemocných obecní dopravou je nereálné, neboť si ani v největší fantasii neumím představit, jak se náhle v čekárně usadí osádka autobusu, protože na lavičce venku bude deset pod nulou. Navíc - i pokud by se sešlo více lékařů, pokrývajících ordinační hodiny až do večera, je jisté, že pacienta bude pokaždé vyšetřovat někdo jiný, což staví na hlavu princip rodinného lékaře, který zná i poměry v rodině nemocných, zná ostatní členy a také jistou "filosofii" jejich života. 

To, že lékaři nejsou a že jich bude stále méně, bylo presentováno před 2 lety na sjezdu České lékařské komory, Odhad zněl, že tento stav se bude zhoršovat do roku 2026, kdy se počty lékařů začnou opět navyšovat. Politici všeho druhu na zdravotnictví zvysoka kašlou, protesty lékařů a sester bagatelizují, případně vyvolávají ve společnosti nelibost nad jejich požadavky. Místo zklidnění situace zajištěním podmínek pro postgraduální studium, možnost vzdělávání se ve svých oborech bez nutnosti být ožebračen nějakým paušálem, který neodpovídá počtu hodin na pracovišti, vymýšlí tato vláda kroky, které povedou k dalšímu odchodu lékařů, čerstvých pensistů, na odpočinek. Zavádění "elektronizace" zdravotnictví by mělo být na basi dobrovolnosti, neboť dobré věci se prosadí i bez hrozby sankcí a ty špatné otráví některé natolik, že to raději "zapíchnou". 

V roce 2017 byl rozdíl mezi otevřenými a uzavřenými ordinacemi v oboru praktického lékaře pro dospělé  88 (tedy de facto zaniklo 88 ordinací, u praktických lékařů pro děti bylo toto číslo 94). 

Tato data se týkají všech občanů České republiky a to bez výjimky. Místo řešení kritické situace teď přichází ministr z hnutí ANO s naprostou fantasmagorií. Asi nezná přísloví, že kde nic není, nebere ani smrt. Řešení celé situace se tedy odkládá na neurčito.Vláda hnutí ANO má totiž i v těchto dnech k řešení mnohem závažnější problémy.