Proč (ne)mít Evropskou armádu

Ať ukrajinská krize dopadne jakkoliv, svět již nesmí být jako dříve. Od roku 2014, kdy došlo k anexi Krymu a útoku na Donbas, jsme ztratili osm let. Je třeba najít model samostatného fungování evropské obrany.

Sto tisíc vojáků Severoatlantické aliance v Kazachstánu u hranic Ruska, dalších třicet tisíc cvičí v Pobaltí. NATO vydalo několik ultimát. Ruská vojska mají odejít z okupovaných území Abcházie, Jižní Osetie, Podněstří, Krymu, Donbasu a spolu s ostatními jednotkami z evropské části země se přemístí za Ural do Asie. Bělorusko spolu s Moldavskem musí neprodleně vystoupit ze Společenství nezávislých států. V opačném případě budou přijata vojensko-technická opatření. Směšné? Ano, ale přesně takto vyznívají ultimáta Ruska vůči východoevropským státům a Ukrajině.

Ať ukrajinská krize dopadne jakkoliv, svět již nesmí být jako dříve. Od roku 2014, kdy došlo k anexi Krymu a útoku na Donbas, jsme ztratili osm let. Je třeba najít model samostatného fungování evropské části NATO nebo přímo vytvořit nadnárodní Evropskou armádu, i když začleněnou do Aliance. 

V Evropské unii, když pomineme neutrální státy, žije zhruba 446 milionů lidí. Patří k nejbohatším místům světa, disponuje obrovskými výrobními a vědeckými kapacitami. Jeden z významných členů, Francie, vlastní jaderné zbraně. Unie by teoreticky měla být schopna postavit dostatečně silnou armádu vyzbrojenou moderními zbraněmi. Pro zajímavost, Spojené státy mají 332 milionů obyvatel. Rusko pouhých 146 milionů a jde o ekonomického trpaslíka. Proč se před ním klepeme jako ratlík před dogou a není tomu opačně?

Namísto letadel, tanků a letadlových lodí Unie používá na svoji obranu pouze dva prostředky. Peníze, jako bylo výpalné Turecku v době migrační krize a luxusní život. Jeho odepření, v podobě sankcí je to jediné, čím může vyhrožovat. A co když si někdo pro unijní luxus přijede na tancích? Může se to stát, když peníze místo do armády cpeme do dotací, důchodů a sociálních dávek.

V prvé řadě se přestaňme bát spojeneckých vojsk a odhoďme veteš suverenity. NATO je organizace kolektivní obrany, takže jakákoliv jednotka umístěná na území členského státu má být na roveň postavena národní armádě. Jestliže Rusko tvrdí, že si na svém území může přesouvat vojenské jednotky, jak uzná za vhodné, potom platí to stejné o NATO. Co má co "kafrat" do skutečnosti, že v Rumunsku jsou jednotky Francouzů, v Pobaltí mnohonárodní síly mimo jiné z Česka a Německa, v Turecky letecká základna Spojených států? Už se ale nesmí opakovat něco podobného jako Smlouva o obranné spolupráci mezi Slovenskem a Spojenými státy o využívání vojenských letišť Sliač a Kuchyňa. Místo díků, rekonstrukce a financování jejich provozu z národního rozpočtu, slovenská vláda natáhla ruku pro 100 milionů dolarů. Hanba by je měla fackovat, a je lhostejné, zda se stejně ostudně chovají i jiné státy. Za pomoc při obraně se platí a ne naopak.

Realita je neúprosná. V roce 2024 bude s pravděpodobností hraničící s jistotou opět zvolen do prezidentské funkce Donald Trump. Má čtyři roky na promýšlení trumpovské transformace Spojených států, msty vůči nepřátelům a hledání „stabilních géniů“ jeho formátu k dosazení do státní exekutivy. Trump svoji politiku „Amerika über alles“ dovede k dokonalosti, tedy k rozpadu vazeb s Německem, Francií, Velkou Británií. Určitě nepochopil, že pouze díky spojencům bude Amerika lídrem svobodného světa. Může se také stát, že Spojené státy v důsledku vnitřního rozpolcení přijdou o svoji akceschopnost, v nejhorší variantě se promění v dalšího nepřítele Evropy. Pokud se Evropa nepostará o vlastní obranu, bude po ní veta. 

Jednou z menších překážek vzniku evropské armády je politická malost a sobeckost v oblasti vyzbrojování. Každá země by pro svoji armádu nejraději opatřovala „vlastní unikátní“ zbraně. Jako kdyby v každém kraji Česka měli útvary dostávat výstroj a výzbroj vyráběnou na jeho území. Princip volného pohybu zboží se ale podařilo zavést u uhlí, oceli, masa, ovoce a tisíců dalších výrobků, takže není důvod proč by jej nešlo rozšířit i na zbrojní materiál.

Hlavní námitka proti společné armádě vyplývá z citátu Carla von Clausewitz: „Válka je pokračování diplomacie jinými prostředky“. Členské země Unie se chovají jako sólisté, nemají totožný názor na mezinárodní otázky, nemohou tedy ani společně vést válku. Potom je i společná armáda k ničemu. Jsme schopni a hlavně ochotni vytvořit federaci, což by byl logicky krok v reakci na vnější ohrožení a potřebnost společné armády?

Možná jde ale o zákonitost. Jednotlivé kmeny sledující vlastní vnitropolitický, byznysový prospěch vydávaný za státní zájem nejsou z principu schopné se společně bránit a podléhají jednotným nájezdníkům. I když ti jsou daleko chudší, žijí v bytech se společnou kuchyní a v nemocnicích i školách mají suché záchody.     

(článek vyšel v Lidových novinách 21. února 2022)