Měnové manipulace centrálních bank nevedou k prosperitě

Uráží zdravý rozum, když se v inflaci (znehodnocení peněz) hledá něco pozitivního. Jako kdyby někdo vychvaloval války, epidemie nebo ničení (znehodnocování) našeho majetku.

Loni zahájené devizové intervence České národní banky (ČNB) namířené k oslabení koruny rozpoutaly bouřlivou diskusi. Děkujme za ni. Konečně se začalo veřejně prát „špinavé prádlo“ zestátněných peněz. Stejně jako ve filmu Císařův pekař alchymista předstírá přeměnu švestek ve zlato se slovy „…patláma, patláma, žbrdluch“, ČNB slibuje zařídit prosperitu finančními kouzly, anglickými výrazy a barevnými grafy. Většina jejich 1200 zaměstnanců vytváří, ve snaze zdůvodnit potřebnost této instituce, pěkně vypadající texty na křídovém papíře plné cizích slov. V podstatě se však jedná o obdobu Státní plánovací komise. Je těžké rozhodnout, zda po oznámení měnové intervence měli do sídla České národní banky vyrazit policejní těžkooděnci nebo MUDr. Chocholoušek se svým týmem. Nejlepší, kdyby se tam vydali společně. Policisté aby zabránili inflační loupeži a zřízenci v bílých pláštích, aby odvrátili nesmyslné zásahy do hospodářství na úrovni regulovčíka, který se shodou okolností pod nutkáním své nemoci jal ve stejném období řídit dopravu ve Spálené ulici.

Jak vyplývá z bilance ČNB, jenom v období mezi 10. až 20. listopadem vyrobila „z ničeho“ 201,3 miliardy korun. Zde stojí za zmínku trestní zákon, který normálním smrtelníkům naděluje za padělání (tisk) peněz až 15 let žaláře. Většina lidí si dodnes bláhově myslí, že peněz je v oběhu konečné množství nebo jsou kryty nějakou hodnotou. Omyl. Roku 1933 došlo ve Spojených státech ke zhroucení zlatého standardu. Od té doby žádné peníze nemají reálné krytí a jsou směňovány za zboží a služby pouze na základě důvěry v politiky. Na papírcích ve své peněžence dnes nenalezneme ani proklamaci „Bankovky jsou kryty zlatem a jinými aktivy …“ známou z dob před rokem 1989.

Umělé oslabování vlastní měny se nazývá měnová válka. Naši centrální bankéři dopředu věděli, že Evropská centrální banka nepřistoupí k odvetné manipulaci s kursem eura vůči koruně, a tak se Češi mohli zachovat opět jako pěkní vyčuránci.

ČNB ve svých prohlášeních zcela nestoudně uvádí, že měnová intervence má povzbudit inflaci (zvýšení cen) na úroveň 2 procenta za rok a potlačit deflaci (snížení cen). Ta má vyvolat u lidí co největší strach z budoucího znehodnocení úspor a zmanipulovat je k masivnímu utrácení. Plánovači očekávají od tohoto kroku rozhýbání hospodářství, tedy rychlejší hospodářský růstu. Jak perverzní a odporné, když sama centrální banka provokuje inflaci (růst cen, tj. znehodnocení našich peněz) a naopak se snaží zvrátit deflaci (pokles cen, zvýšení hodnoty našich peněz). K tomu podotýkám, že Anglie rostla v 19. století v prostředí deflace, k tématu doporučuji článek Pavla Kohouta, Nastává éra deflace? Na začátku roku 2016 můžeme konstatovat, že české hospodářství také rostlo v roce 2015 tempem 4,3 procenta (HDP) v prostředí deflace, resp. nulové inflace (hospodářský růst nevyvolala ČNB). Jaký je dnes cíl inflace? Jenom ta inflace sama o sobě? A k čemu má jako sloužit? To byli centrální bankéři někde v agentuře Lojza & Tonda na školení "Jak předstírat, že jsem ekonom"?

Například zimní dovolená v Alpách pro 4 člennou rodinu přijde zhruba na 2000 eur. Jak se zdá, zaplatíme o dvě tisícovky více. Proč vlastně? Vše se děje ve snaze „pomoci“ jakési imaginární entitě s názvem ekonomika, kterou nikdy nikdo neviděl jíst, spát, chodit po ulici nebo pracovat. Stejně jako za komunistů, kteří se oháněli snahou o  všeobecné blaho, se mají opět obětovat individuální zájmy jednotlivých lidí. Píše se ale rok 2016 a nejsme nějací mravenci, abychom podřizovali naše jednání, životy a  majetek prospěchu mraveniště (společnosti). Ve logice ČNB jsou asi nejúspěšnější země Venezuela a Rusko, protože mají největší inflaci. České měna zahájila rok 2015 hůře než ruský rubl a měřeno kursem dolaru ke koruně jsme se vrátili o jedenáct let zpátky.

V systému zaručujícím stabilní objem peněz v ekonomice (zlatý standard) je deflace projevem hospodářského růstu. Stejné množství peněz musí pokrýt rostoucí objem zboží a služeb v ekonomice, což vede k poklesu cen. Žijeme však v systému měnové svévole. Centrální banka tiskne peněz kolik chce, čímž způsobuje inflaci a pomáhá vládě vyvolávat iluzi hospodářského růstu. Za této situace deflace pouze napravuje cenové bubliny a předchozí špatnou alokaci zdrojů způsobenou pokřivenými cenami peněz (úrokovými mírami). Na deflaci ještě nikdo nezhynul. Za rozvratem hospodářství vždy stálo znehodnocení peněz ze strany panovníka, resp. státu.

Ve vztahu k naší peněžence deflace znamená zhodnocení úspor, zvýšení jejich kupní síly. To je jedna z cest, jak se přiblížit v životní úrovni Německa nebo Rakouska. Díky opatření ČNB však míříme s životní úrovní nikoliv k Západu, ale zpět na Východ.

Uráží zdravý rozum, když se v inflaci (znehodnocení peněz) hledá něco pozitivního. Jako kdyby někdo vychvaloval války, epidemie, vraždy nebo ničení (znehodnocování) našeho majetku (ano i takoví perverzní "ekonomové" existují). Ostatně inflace má s krádeží hodně společného. Jedná se o zdanění, které nemusí schvalovat parlament a neprochází veřejnou debatou.

Disputace ekonomů a členů bankovní rady o tom, zda byly či nebyly splněny podmínky pro provedení měnové intervence, nedávají žádný smysl. Podobají se sporu socialistických plánovačů, zda přikáží výrobu tisícovky červených nebo tisícovky modrých lokomotiv. Veřejné dění vnímejme vždy jako osobní záležitost, pouze přes vlastní peněženku. Zdražení naší zimní dovolené v Alpách o 2000 korun nemůže vyvážit ze strany ČNB slibovaných 35 tisíc pracovních míst pro úplně cizí lidi. I kdybychom chtěli po vzoru některých „ekonomů“ nesmyslně sčítat a porovnávat celkové užitky, tak zvýšení cen zájezdů, elektroniky, pohonných hmot a znehodnocení úspor se negativně dotýká miliónů lidí. Naproti tomu na devizových intervencích vydělá jenom pár tisíc šťastlivců.

Alchymisté mohli ze švestek místo zlata vyrobit slivovici. ČNB zamýšlí pouhou hrou s čísly podpořit hospodářský růst.. Z papíru nebo počítačových jedniček a nul se ale chleba neupeče. Nejlepší by bylo, když centrální bankéři nebudou dělat nic. Cesta k prosperitě určitě nevede přes rádoby geniální finanční manipulace, které naopak skoro vždy končí krachem. Že něco podobného zdánlivě uspělo ve Spojených státech? Všeho do času.

V MF Dnes (v sobotu 11.4.2015) zveřejnil Lubomír Lízal, člen bankovní rady ČNB článek „Měnová politika pro zbloudilé“, kde odpůrce měnové intervence nazval zabedněnci. Nemyslel jsem si, že někdy mravy zhrubnou tak, aby jakýsi "státní úředník" (nic jiného z podstaty není, i když jej neplatí státní rozpočet, resp. daňový poplatník, ale dostává peníze, které si ČNB sama vyrobí)) urážel občany. ČNB jedná v intencích zákonů, které přijímá Parlament a ten je volen voliči atd., tedy nenachází se "za systémem, nad systémem" ale i když nepřímo, je podřízena veřejnosti. Že se tak drze někdo z ČNB chová, to hovoří o jeho nezměrné aroganci. Ostatně nejedná se o nic nového. Pamatuji si, jak předchůdci Lubomíra Lízala v bankovní radě ČNB psali na Vysokou školu ekonomickou, aby vyučující, který v rámci akademické debaty zpochybňoval úlohu ČNB, byl „odejit“.

Jenom krátké shrnutí:

1) Totalitarismus je pokračování standardní politiky jinými prostředky, tzn. i standardní politiky obsahuje určité prvky totalitarismu. V případě ČNB se jedná o snahu vnutit veřejnosti, aby „obětovala přítomnost“. Tak jako chtěli komunisté, abychom se obětovali za budování světlých zítřků a Vladimír Putin požaduje, aby se Rusové opět obětovali za jeho ideu imperiálního Ruska, ČNB, pravda v menším měřítku, požaduje, aby se lidé teď zřekli levnější dovolené a levnějšího zboží za vidinu budoucích světlých zítřků, které nastanou, až se podaří měnovou manipulací ČNB nastartovat hospodářský růst.

2) ČNB si přivlastňuje zásluhy na hospodářském růstu, které nemá. Nikdo nedokáže říci, zda se růst dostavil zásluhou ČNB, navzdory ČNB nebo zda by bez deformací trhu, způsobovaných ČNB, nebyl vyšší . Kromě toho, posuzováno přes moji peněženku, je mi hospodářský růst úplně fuk, když mám pivo v Itálii o 10 korun dražší. (Zní to hodně sobecky, ale takto by věci měl každý posuzovat, jinak se stává lehce manipulovatelným pod záminkou obětování se celku, většině, mraveništi, včelímu roji, vyšším cílům, veřejnému zájmu....).

3) ČNB se snaží jako v románu George Orwella 1984 vymývat veřejnosti mozky, když vydávají znehodnocení peněz za dobro a jejich zhodnocení za zlo. Bude zajímavé sledovat, kdy dojde k vaporizaci a inflace se opět stane zlem.

4) To co dělá ČNB je nepřijatelné hlavně z principiálního hlediska. Centrální banka se stejně jako v minulosti Státní plánovací komise snaží řídit životy lidí a díky jejím zásahům, z krátkodobého hlediska, někdo vyhrává a někdo prohrává. O vítězi tak nerozhoduje trh, rovná pravidla, štěstí a pracovitost, ale svévolné zásahy úředníků.

Z dlouhodobého hlediska prohrávají všichni, protože centrální plánování není hra s nulovým součtem. Zásahy ČNB (vedle zásahů vlády se stejně škodlivými účinky) vyvolávají v ekonomice tenze, neefektivní investice, deformace, které snižují prosperitu. Máme se hůř než bychom se mohli mít. Jen to nevidíme, hlavně díky mediální masáži, by přímo indoktrinaci ze strany ČNB a režimních ekonomů. Měnové manipulace se zestátněnými penězi spolu se státními dluhy (o tom zde) s velkou pravděpodobností povedou ke krachu současného modelu ekonomiky.

(Text má původ v článcích uveřejněných v Lidových novinách 8.1.2014 a MF Dnes 11.11.2013)