Bože chraň naše peníze

Státní rozpočet na rok 2015 počítá s deficitem 100 miliard korun. Osmnáct let v řadě český stát vytváří dluhy. Co by se stalo, kdyby nebylo možné nahrazovat jeden dluh, dluhem dalším, tedy vyrážet klín klínem, ukázalo hlasování sněmovny 23. ledna 2015. Tehdy neprošlo vydání státních dluhopisů za 674 miliard korun určených k přeúvěrování dřívějších dluhů. Situace v jednacím sále šla popsat slovy „všichni čučeli jako puci“. Nestresujme se ale. Na základě nedávno přijatého zákona, pro příště parlament již nemusí o podobných malichernostech hlasovat.

Místopředsedy vlády a ministr vnitra Milana Chovance (ČSSD) zhruba před měsícem prohlásil, že bude nutné zvýšit firmám daně a současně více (tzv. selektivně) zdanit banky. Dnes tento názor zastává vedení poslaneckého klubu ČSSD a čím dál hlasitěji i celá strana. Prý stát peníze potřebuje. Ukažte mi ale někoho, kdo je nepotřebuje. Feldkurát Katz by řekl, to se nám to z pohodlné ministerské funkce mudruje, když nám to lidi platí. Proč ale přátelé z ČSSD nenavrhují selektivní zvýšení daní všem svým členům? Když chtějí více přerozdělovat, jistě rádi více přispějí k všeobecnému blahu. Ministr financí Andrej Babiš se nachází v situaci, kdy má pro socialisty pouze obstarat peníze k uplácení jejich voličů. ČSSD potřebuje jeho strojový výběr daní mačkající z lidí poslední haléře, nemá však zájem aby stát byl transparentní a fungoval jako firma. Zákon o registru smluv stále leží v parlamentu, jednotné inkasní místo a elektronické recepty byly zrušeny, rozklikávací rozpočty neexistují, ale zdravotníci, důchodci, zemědělci, státní úředníci….. již dostali přidáno nebo mají dostat další nášup. Přes zdravotní systém se ročně utratí 220 miliard korun, ale nikdo do něj nevidí. Přitom je na něm pochybné naprosto všechno, od vykazování práce přes zařazování výkonů k úhradě až po nákup přístrojů. Tak to má zřejmě i zůstat, někde politický krmelec přece být musí.

Česká národní banka pokračuje v znehodnocování koruny. Legálním zfalšování 200 miliard korun poškodila a stále poškozuje miliony českých spotřebitelů. Členové bankovní rady se ještě sami chválí. Jako v Orwellově románu 1984 vymývají veřejnosti mozky, když vydávají znehodnocení peněz za dobro a jejich zhodnocení za zlo. V logice centrálních bankéřů jsou asi nejúspěšnější země Venezuela a Rusko, protože mají největší inflaci. České měna zahájila rok 2015 hůře než ruský rubl a měřeno kursem dolaru ke koruně jsme se vrátili o jedenáct let zpátky.

Neveselo, truchlivo je v celé Evropě. Hnutí SYRIZA vyhrálo řecké volby s programem odmítnutí splácení státních dluhů (de facto), znárodňování a vystoupení z NATO. Úsměvy již řeckým předákům trochu povadly, ale ve výsledek se nic nezmění. Buď nastane agónie odchodu Řecka z eurozóny, kdy měsíce budeme slyšet „ano, ne, ano, ne“ a jako v manželské hádce Řeky přemlouvat, aby zůstali v eurozóně nebo v horším případě, dojde k odpouštění jejich dluhů. Komentátoři ještě nedávno mezi sebou opisovali pohádky o zlepšení ekonomické situace Řecka, což však byla jenom hra čísel šalebná. Podle Mezinárodního měnového fondu nebylo splněno 13 ze 14 slibů reforem. Principy na nichž stojí řecké hospodářství jak nepotismus, byrokracie, politika místo práce se za celou dobu „reforem“ nezměnily. Tragikomicky působí sliby nové řecké vlády, že za další finanční pomoc zahájí reformy. Co vlastně dělali od roku 2010?

Občas je slyšet trapný (politický, demagogický) argument, a použil jej i ministr financí Yanis Varoufakis, který se vydává za ekonoma, že Řecko za celou dobu pomoci inkasovalo zlomek prostředků a většina úvěrů šla na umoření dluhů mezinárodních věřitelů. Je to stejné, jako tvrdit, že z chystaného prodeje českých státních dluhopisů v objemu 674 miliard korun, neuvidíme ani korunu a všechny tyto peníze musíme dát věřitelům. Ano, přesně takto v realitě dopadá již zmiňované vyrážení klínu klínem, "přetáčení" úvěrů. Mezinárodní pomoc spočívala právě v zajištění "protáčení úvěrů" a bez ní, by Řecko své dluhopisy na skutečném trhu neprodalo.

Jak napsal nedávno komentátor Jan Macháček v Hospodářských novinách, ať řecký premiér Alexis Tsipras navštíví romské osady na Slovensku, Rumunsku, Bulharsku a provede si srovnání se situací „řecké chudiny“. Řecko má stále vyšší mzdy, důchody i HDP na jednoho obyvatele než Rumunsko a Bulharsko, také členové Evropské unie. Pořád má kde šetřit. Vlastní 100 tun zlata a rozsáhlý státní majetek. I ostrovy by našly své kupce, zvláště kdyby se vymanily z řecké jurisdikce. Výměnou za zahraniční pomoc mělo dojít k privatizaci v rozsahu původně 50 následně 20 miliard euro. Vše zůstalo jenom na papíře. Proč Řecku něco odpouštět? Tento stát nezažívá nějaký úpadek, pouze se vrací do stavu rozvojové země odpovídající skutečné výkonosti jeho ekonomiky. Prosperita je totiž výsledkem právního, sociálního prostředí dané země a mentality jeho obyvatel. Nejde koupit na dluh. Zemi, kde uklízečky propuštěné ze státního úřadu (ministerstva financí) vydrží několik let demonstrovat za své opětovné přijetí, nečeká žádná růžová budoucnost. Osud Řecka by měl být varováním pro všechny státní dlužníky, včetně české vlády, protože další bankrotáře nebude mít kdo zachraňovat.

Ministři financí Evropské unie včera prodloužili Francii lhůtu na snížení deficitu veřejných financí pod tři procenta HDP. Nejde o nějaké odložení zastavení zadlužování, ale o odložení zpomalení zadlužování. Jen pro představu, Francie „hospodaří“ s deficitem státního rozpočtu od roku 1974. Do toho všeho Evropská centrální banka rozjela tiskařské stroje a začala za 60 miliard eur měsíčně nakupovat finanční šrot státních a firemních dluhopisů. Bude zajímavé sledovat, jak dlouho vydrží odmítat řecké „cenné papíry“.

Na pomyslných hodinách měřících riziko zničení našich peněz, zbývá pět minut do dvanácté. Ostatně si myslím, že současné státní dluhy není možné normálním způsobem splatit. Nebo snad někdo víte jak?