Bojkotujme Miloše Zemana

Kritici Miloše Zemana pořádají demonstrace a jeho zastánci protidemonstrace, jedni  píší petice, druzí antipetice, media rozebírají každé jeho slovo či hnutí mysli. Miloš Zeman, a o to mu jde, je v televizi, v rádiu, v novinách, na internetu, na náměstích, v sálech, fabrikách, prostě všude. Až mám strach, co uvidím, když otevřu ledničku.

 Většina z nás zažila nebo zná případy, kdy příbuzný či známý je už trochu popletený. Rodina většinou nemocného nechce zbavovat svéprávnosti, ať již pro složitost celé procedury, ze strachu z odsouzení okolím či kvůli hrozbě posměchu. Slušní lidé situaci řeší tak, že se nebaví o projevech duševní nemoci. Může to postihnout každému z nás. O těchto věcech nemluvíme, jako by nebyly. Pro nejbližší není  tak jako tak jednoduché zachovat si duševní rovnováhu. U Alzheimerovy nebo Parkinsonovy  choroby potřebují lékařskou pomoc včetně medikamentů nejen sami pacienti, ale kvůli nesmírné psychické náročnosti i ti co o ně pečují.

Naprosto stejnou situaci prožíváme s Milošem Zemanem. Jenom netrpí demencí, ale neduhem „morbus politicus“, který zachvacuje lidi ve veřejných funkcích. Projevuje se arogancí, sebestředností a přesvědčením o vlastní neomylnosti. Soužití s lidmi s touto poruchou je pro ostatní stejně obtížné a stresující jako s někým, kdo má Alzheimerovu nemoc. Od spršky vulgarit v rozhlasovém pořadu Hovory z Lán je na místě otázka, jak s Milošem Zemanem vydržet do konce jeho funkčního období, aby ti, co ještě vládnou zdravým rozumem, o něj nepřišli a nebo nemuseli polykat antidepresiva. Musím se přiznat, že jsem stejný problém řešil v letech 1998-2002, v době kdy otravoval, nebo chcete-li šířil blbou náladu z pozice předsedy vlády. Navrhuji proto o něm nemluvit, bojkotovat jej.

Odvolat Miloše Zemana z funkce prezidenta nepřipadá v úvahu. Politici, kteří by o této věci rozhodovali v Senátu a v Poslanecké sněmovně jsou jeho pokrevní bratři a sestry. Cítí se také od okamžiku svého zvolení nadřazeni nad morálku, dobré mravy, ekonomické i fyzikální zákony. Museli by vyhodit z kola jednoho ze svých, trestat vlastní zrcadlový odraz.  V politické praxi proto neexistuje čin, pro který by byl proti Miloši Zemanovi zahájen impeachment. Ani kdyby vyhlásil válku Spojeným státům nebo  Česko prohlásit za gubernii Ruska.

 Již ale bylo dost jeho hnojů, blbečků, idiotů, žump, ku..d, sra…k, citátů co nikdy nezazněly, odkazů na články, které neexistují, obviňování z toho co se nestalo, adorace Číny a Ruska, drzého mávání na občany zelenými kartami. Jak může ten, kdo vlastně jenom slouží občanům, vyjadřovat nespokojenost s jejich postoji? Zřejmě cítí potřebu neposlušné občany vyměnit. Něco takového by se ve Spojených státech, Velké Británii nebo Německu stát nemohlo. Proč by slušní lidé měli Miloši Zemanovi naslouchat, dívat se na něj v televizi a zabývat se výplody jeho mysli? Učitelé přestaňte  organizovat žáky (neschopné se bránit) do oslavných špalírů. Úředníci neklaňte se majestátu, kterému chybí vznešenost. Ať si sám zaplatí cestu do Moskvy, kam se chystá 9. května k Vladimiru Putinovi. V nejhorších tradicích Edvarda Beneše nás Miloš Zeman opět předhazuje ruskému impériu. A ještě jedna paralela. Před rokem 1938 bezpečnostní složky chytaly nacistické špiony, kteří byli souzeni a trestáni za zradu Československého státu. Následně se Edvard Beneš jako vrchní velitel armády dopustil zrady nejvyšší a nařídil kapitulaci.

Mohl by někdo se stejnými názory na Rusko jaké má Miloš Zeman pracovat v Bezpečnostní informační službě nebo zahraniční rozvědce? Určitě ne. Jsou politické názory omluvou k čemukoliv? Jak by se Miloš Zeman vůbec zachoval třeba v případě napadení Pobaltí, aktivace článku 5 Severoatlantické smlouvy a nutnosti bojovat proti Rusku?

Prostě Miloše Zemana ignorujme, udělejme z něj fíkus v jeho hradní kanceláři a změňme v tomto duchu i Ústavu (i Francie se po roce 1945 musela vypořádat s přítomností komunistických ministrů ve vládě země, která se cítila součásti západního světa). Čeští velvyslanci ať kulantně oznámí vládám zemí, kde jsou akreditováni, že počínání prezidenta si nemají všímat. Přesně v tomto duchu zareagovala Ukrajina, když na jeho výroky ohledně osobnosti Stephana Bandery suše sdělila, že se řídí oficiální stanoviskem vlády České republiky. Vůbec nejlepší bude, když novináři vypustí ze svého programu tiskové konference Hradu a seriózní media přestanou o počínání Miloše Zemana informovat a  komentovat jej. Jeho kousky ať rozebírá bulvár. Vždyť tam svým chováním patří. K bojkotu by se měla připojit Česká televize (velice správně nevysílala tiskovou konferenci tiskového mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka, který si už myslel, že je Miloš Zeman) i Český rozhlas, nebo musí alespoň předtáčet všechna prezidentova vystoupení. Pokud tedy nechtějí veřejnoprávní media koncesionářům zase zprostředkovat třeba k 8. květnu nebo 28. říjnu nějaké kun...y nebo srač…y.  Stejně by televizní přenosy k státním svátkům měli mít jako varování hvězdičku, a to kvůli špatnému vlivu na dobrý vkus. Pohled do Vladislavského sálu na pány oblečené jako na candrbál v Horní Dolní, na dámy, které asi přišly z nějakého podřadného baru či diskotéky a metál připínaný v nejslavnostnější den Česka na mikinu s PET lahví, opravdu není vhodný pro děti a adolescenty.

Miloš Zeman při nástupu do prvního funkčního období na závěr svého inauguračního projevu řekl: "Bože, dej mi pokoru, abych se nesnažil ovlivňovat věci, které ovlivnit nemohu. A Bože, dej mi moudrost, abych dokázal rozlišit mezi prvním a druhým."  Komu chybí pokora, nemůže být ani moudrý.

Na úvod svého druhého období řekl, že budeme držet hubu.
 

(20.2.2015 publikováno na www.virtualy.cz)