Jazyk se naštěstí vyvíjí, Chemnitz není Saská Kamenice, Stuttgart Štíhrad. Jde o stejnou perverzitu jako psát Ňújork, místo New York nebo prznit cizí ženská jména přechylováním.
Nedávno jsme si připomínali 600 let od smrti Jana Husa. Každé dítko školou povinné bude tvrdit, že byl upálen v Kostnici. Ouha, město se ve skutečnosti jmenuje Konstanz. Když pro defenestraci nepoužíváme výraz "oknohod", prozraďme konečně žáčkům, kde skutečně byl upálen (jako vedlejší vsuvka koncilu) Jan Hus. Jako malý filatelista jsem se snažil zařadit známky s nápisem Venezia. K mému překvapení šlo o město v češtině nazývané Benátky. Teprve před několika lety se na dopravním značení u českých silnic změnila Vídeň na Wien, Mnichov na München a Drážďany na Dresden. V médiích i v běžném životě se však dál používají názvy Štýrský Hradec-Graz, Janov-Genova, Solnohrad-Salzburg, Kodaň-Kobenhavn (také jsem se divil, když jsem viděl v televizi zpravodajství z nějakého unijního summitu), Řezno-Regensburg. V pondělí 22.2.2016 česká televize odvysílala reportáž ohledně zapálení ubytovny pro uprchlíky v Budyšíně. Až do té doby a ve svém věku jsem si myslel, že se jedná o město v Maďarsku. Přitom se jedná o Bautzen v Německu.
Někdy si fakt připadám jako palestinské dítě, které se ve školním atlase dívá na místa, kde se má nacházet Izrael a ono je tam něco jiného. Proč tyto zmatky a kolik lidí dokáže ztotožnit české a cizojazyčné pojmenování? Názvy měst za našimi hranicemi jdou většinou bez problému vyslovit, sídel jako Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch (Walles) není mnoho. Už snad nemusíme bojovat proti cizákům tím, že počeštěním názvů jejich měst je jakoby ovládneme a zmermomocníme.
Jazyk se naštěstí vyvíjí, Retz již není Řešice, Chemnitz - Saská Kamenice, Stuttgart - Štíhrad. Nové absurdity naopak vznikají. Nedávno se třeba v textech začal používat fonetický přepis názvu ostrova Srí Lanka (dříve Ceylon), a to v podobě Šrí Lanka. Jde o stejnou perverzitu jako psát Ňújork, místo New York. Ať hledám, jak hledám, na poštovních známkách státu Srí Lanka žádný háček nad S nevidím.
Na stejné úrovni jako Ňújork stojí prznění cizích ženských jmen přechylováním do podoby Britney Spearsová, Whitney Houstonová a Angelina Jolieová či dokonce Anna Kurnikovová. Ještěže nám chybí odvaha používat tvary Edith Piafová, Sigourney Weaverová nebo Suzi Quatrová. Jak intelektuálně ubohé, jednou jméno přechýlit a když si nevím rady, nechat být na pokoji. Pokud tyto patvary slyší nebo vidí cizinec, musí si říci, co jsme to za hotentoty. Netuším, zda čeští jazykovědci při obraně přechylovací perverzity vychází pouze ze znalosti češtiny. Měli by vědět, že ani angličtina či němčina nemá zázračný nástroj na rozpoznání, zda unisex jména (Morgen, Jamie, Jordan …)..označují muže či ženu. A italské jméno Andrea Doria patří komu? Když na věc přijde, není správné skloňovat ani cizí mužské jména. Hlavním důvodem proč nepřechylovat je ten, že tenistka Serena Williamsová či lyžařka Lindsey Vonnová prostě neexistují. Je pravda, že jsou ještě bizarnější úpravy ženských jmen. Na Islandu by komentátoři mluvili o Novákové zřejmě jako o Novákovádóttr, což ale není omluvou.
V minulosti dostala redaktorka České televize výpověď za nepřechylování cizích ženských jmen. Přitom to mělo být právě naopak. Padáka si naopak zasloužilo vedení sportovní redakce za přechylování. Proč mají diváci platit koncesionářské poplatky za fabulace moderátora o někom, kdo neexistuje? U přechylování se sice můžeme vymlouvat na gramatický systém češtiny, konstruovat účelové nebo absurdní příklady, ale ve skutečnosti jde pouze neúctu a lenost popsat danou osobu celým jménem. Je krajně křupanské, když se pro označení určitého člověka použijeme pouze jeho příjmení (Novák) bez křestního jména (Karel Novák). Spojení "Hingis porazila Graf" se často používá pro potvrzení nutnosti přechylovat. Za prvé si myslím, že použití pouhých příjemní je krajně neslušné. Za další jde tuto situaci krásně opsat: "Martina Hingis porazila Steffi Graf". Co je na to potom nepěkného? Měli bychom se přestat bavit jako v kamrlících služek nebo koňských maštalích. A jak píši výše, jak by to bylo v němčině? Mají tam nějaký zázračný příznak pro rozpoznání "Hingis porazila Graf"?
Tak se dostáváme k poslednímu problému. Češka, pokud nemá za manžela cizince nebo nesplní další speciální podmínky, si nesmí zvolit nepřechýlenou podobu příjmení. Senát na konci roku 2013 zamítl příslušnou změnu zákona, a to z obavy před vznikem „nečeských“ jmen. Hloupost politiků je jak vidět universální a celosvětová. Obdobně argumentuje suita Vladimira Putina při mocenských zákrocích proti neruským hodnotám. Státu nepřísluší hodnotit, jaké jméno kdo v dospělosti převezme. Co je ale komu do toho, jak se kdo v dospělosti pojmenuje, pokud to není hanlivé, urážlivé, pobuřující. O potížích by mohli vyprávět Češky, které se cizině, nejen pro úřady jmenují úplně jinak než manžel.
I když mým oblíbeným autorem je mužský šovinista Josef Hausmann, ptám se, kde jsou všechny divé feministky? Přípona – ová zřetelně evokuje, že žena je mužův majetek, i když jazykovědci budou tvrdit, že jde pouze o vyjádření přináležitosti. Kromě toho, když si Češka objedná odvoz z letiště a řidič ukazuje ceduli s jejím jménem obsahujícím příponu -ová, aby si oblékla tričko s nápisem: „I am not from Russia.“
Náš kmen Čechů by měl omezovat používání vlastních podob cizích zeměpisných názvů i když i jiné národy tak činí. Nazývejme lidi a města podle skutečnosti a dejme konečně českým ženám svobodu ve volbě jména. Začít se může ve školách. Naše děti podle plánů z „vyšších míst“ mají mluvit dvěma cizími jazyky, wifi nesmí chybět ani na školních záchodcích, ale názvy cizích měst a osob se stále učí jako v době zastydlých "vlastenců".
Vilém Barák
(vyšlo v MF Dnes 22.2.2016)
