Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jste snad jeho matka!

Klidný sobotní večer. Sedím u šicího stroje, sleduji napínavý film, cucám vinný střik a těším se do postele. Zazvoní mobil a vyděšený hlas přerývaně drmolí: „Přiďte si pro syna. Na stanici autobusu ve dvanáct...on se tady ...trošičku ...unavil.“

Možná znáte film Druhá nebo první. Konkrétně klíčovou scénu, ve které umírající Susan Sarandon vypráví zdravé a kvetoucí Julii Roberts, která jí odloudila Eda Harrise, o svých mateřských selháních. Vypráví o nich proto, aby Julia mohla vychovat její děti. Aby si přestala vyčítat svá vlastní selhání. Málokdy u filmů brečím, ale tahle scéna mě vždycky dostane.

Nejsem mateřský typ. Své děti tahám z průšvihů, které většinou včas vycítím, řeším jejich reparáty, zrady kamarádek i zdravotní kolapsy, ale nejsem archetyp vzorné matky. Možná proto, že jsem vždy musela zvládat i roli otce, který nepečuje, ale pobízí. Možná tohle všechno příroda věděla a děti mi nadělila později, za odměnu. Proto jsem vděčná těm, kteří mou  nemateřskou povahu pochopili a ošetřili. Díky jejich péči děti mám. .

Toho sobotního večera mi představa noční procházky temnými podchody a liduprázdnými ulicemi řádně hnula žlučí. „Syn nesyn, unavený být může, ale tohle je moc. „Nikam nejdu! Když jste Jáchyma unavili, přiveďte ho domů! Můžete tu přespat a dostanete snídani!“ Ozvalo se špitání a škytání a pak mi dívčí hlas vyčítavě přikázal: “Přiďte si pro něj! Jak můžete bejt takhle hnusná? Jste snad jeho matka!“

Veselý chlapec nakonec přicestoval  originálním způsobem a věřím, že únavu si na čas odpustí. Já jsem však začala přemýšlet o svých mateřských selháních. Ne že bych je chtěla servírovat Julii Roberts. Jen je zdravé se o ně občas podělit. Většina se jich udála o prázdninách.

Když bylo Jáchymovi šest a Kristýně téměř rok, pozvala nás na chatu přítelkyně s dvěma staršími syny. Hoši se pustili do dříví. „Neboj, naši kluci pracujou se sekerou skoro pořád!“ chlácholila mě přítelkyně. Pak jsme jeli zběsile do nemocnice, Jáchymovi visela půlka palce na té druhé půlce a ona podotkla: „No víš, ale oni s ní umějí zacházet.“

Kemp v Chorvatsku. Teplý večer a houf dětí na molu, které vybíhalo daleko do moře. Mezi nimi čtyřletá Kristýna. Tu příhodu znám jen z vyprávění, snad sklouzla či co, každopádně jí Jáchymova bleskurychlá šipka zachránila život. Přiběhli za mnou tenkrát s křikem ke stanu, z Kristýny crčely slzy i mořská voda a ze mě se obratem stala matka ostříží. U moře odpočívám jen bez dětí.

Po dlouhé době jsem loni tuto zásadu porušila. Předposlední den, bylo mi zle, ve stínu jsem se snažila nehýbat. Kristýna odběhla k bazénu. Malý bazén, zdatná plavkyně, nemusím se zneklidňovat... Když se přiřítila s krvavou patou a přerývaným jekotem, pochopila jsem, že já odpočívat nesmím! Vyprávět, jak jí dvě turistky zastavovaly krev chlebovou střídkou a uklidňovaly ji lámanou angličtinou, jak naše bytná zapřela auto a poslala nás do hotelu volat sanitu či jak nás renomovaná cestovka vykopla z autobusu kdesi v pustině, ačkoli autobus těsně míjel nádraží a Kristýna měla v noze šest chorvatských stehů... Byla to moje chvilka nepozornosti. Další letní mateřské selhání.

Určitě znáte ty chvíle neklidu, když vaše děti někam cestují a vy nemáte čerstvé zprávy. Chci vědět, kde jsou. Zda už dojeli. Chci časté esmesesky a hodně informací. Pokud jsou na cestě, myslím na ně. A věřím, že moje myšlenka je provází a chrání v každém okamžiku. „Napsala jsi mi na tábor jen jeden pohled,“ vyčetla mi dcera nedávno.“Kámošky dostávaly pohledy od mámy každý den!“ „Zato jsem vás všechny přijela odvšivit. Žádná jiná maminka vám hlavičky nedrbala. To je nejmíň za deset pohledů, nemyslíš?“

Kristýna to zdráhavě uznala. I Jáchym už mi odpustil, že jsem pro něj zbrkle nevyběhla do noční tmy. Mám uznalé děti. Chápou, že nejsem mateřský typ. Že má drobná i vážnější mateřská selhání neplynou z nezájmu či nelásky, ale jen z únavy, zmatku a nepozornosti.

Odpočíváte pozorně?

 

 

Psáno pro OnaDnes

 

 

 

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Veronika Valíková Šubová | pondělí 14.11.2011 23:21 | karma článku: 0 | přečteno: 70x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Kde se vzalo tolik nenávisti?

Odpověď se dnes snaží najít mnozí politici, novináři, mdiální mágové. Proč je společnost rozdělená? Kdo štve lidi proti sobě?

17.5.2024 v 21:10 | Karma: 39,10 | Přečteno: 1845x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Pravidla randění podle babiček

Nějak mi ty sexuální kauzy a skandály celebrit posledních let nejdou na rozum. Zdá se to jenom mně, že se některé slečny chovají značně rizikově?

7.5.2024 v 21:13 | Karma: 32,21 | Přečteno: 1107x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...

Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.

25.4.2024 v 12:50 | Karma: 18,76 | Přečteno: 691x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023

Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...

21.4.2024 v 13:40 | Karma: 34,61 | Přečteno: 1362x | Politika

Veronika Valíková Šubová

Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“

Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.

6.4.2024 v 20:11 | Karma: 33,32 | Přečteno: 909x | Společnost
  • Nejčtenější

Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky

22. května 2024

Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...

„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici

25. května 2024  12:55

Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali

26. května 2024  11:40,  aktualizováno  23:29

Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...

Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní

23. května 2024  20:03,  aktualizováno  22:32

Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...

V Gaze se 70 procent pomoci z moře ukradlo. Hamásu se „odklánění“ hodí

29. května 2024

Premium Plán amerického prezidenta Joea Bidena nakrmit Gazu pomocí plovoucích přístavů dostal ránu...

Poslední šance dostat dítě na tábor. Co se letos mění a kde ještě hledat místo

29. května 2024

Premium Čarodějnickými hábity, klobouky a nezbytnými hůlkami se děti z Teplic na rozdíl od filmového...

Rusko je agresor, připustil lídr SPD Mach. Chce zrušit Green Deal

29. května 2024

Stanovuje si troufalý cíl zrušit Green Deal, zpochybňuje závazek přijmout euro a připouští, že...

Fackují ho, kopou, ničí mu foťáky. Ale stařičký král paparazzi stále fotí

29. května 2024

Seriál Jedenáctkrát mu zlomili žebra, jednou ho pobodali, sto osmdesátkrát byl v nemocnici. Naposledy...

7 tipů, jak na citlivé zuby v těhotenství
7 tipů, jak na citlivé zuby v těhotenství

Hladina hormonů v těle se v průběhu těhotenství mění stejně jako chutě a jídelníček. Mnoho těhotných také trápí časté nevolnosti. Následkem toho...

  • Počet článků 462
  • Celková karma 28,64
  • Průměrná čtenost 1669x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz