Zrušme pohádky, ve kterých pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí!

Proč? Protože to jsou vlastně jen takové politické agitky. Proč by se děti neměly skrze pohádky seznamovat s realitou, že lež a nenávist vítězí nad pravdou a láskou. Pohádky by tak měly plnohodnotně nahradit reality show.

Pyšná princezna

Typický příklad ideologické manipulace. Půlnoční království (imperialistický Západ) je země, kde se lidem žije opravdu zle, za to v říši krále Miroslava (už jen to jméno oslavující mír) je život pohádkový. Jak je možné, že i pozměně režimu je tato politická agitka stále populární?

Byl jednou jeden král

Tahle pohádka vznikla dva roky po Pyšné princezně, a co se týče ideologické masáže, tak si s ní nikterak nezadá. Prohnilý režim prezentovaný samolibým králem, založený na kapitalistickém (případně monarchistickém) pozlátku, zachrání proletariát, přičemž král kupodivu neskončí v uranových dolech, ale polepší se a stane se oním skromným proletářem, kterému postačí sůl.

Šíleně smutná princezna

Slabošské představitele států ovládají váleční štváči a revanšisté. Naštěstí nastupující generace levicově orientované mládeže vše změní.

Princezna se zlatou hvězdou na čele  

Autoři této pohádky se už ani nesnažili o nějakou metaforu. Král Kazisvět I., který už mohl být klidně nazván Eisenhower nebo Adenauer, chce uchvátit sousední šťastné království, jež je prezentováno krásnou princeznou. Ochrana a záchrana přichází ze strany prince Radovana (kdo to tak asi mohl být, že by Josif Vissarionovič?), který zvrhlého a zbabělého Kazisvěta potupí a zažene.  

A tak bychom mohli pokračovat přes normalizaci až do doby, kdy se náhle Půlnoční království ocitlo nikoli na západě, ale na východě. Paradoxně z východu (ještě v době normalizace) přišel vzor politicky neutrální pohádky. Mrazík ukázal cestu, jak odideologizovat pohádkový příběh, přestože i v něm pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Bohužel jsme se nepoučili a po revoluci jsme jen navázali na ony ideologické agitky.

S čerty nejsou žerty

Mladý soukromý podnikatel (mlynář Petr) je ze zištných důvodů šikanován představitelem vlády a armády, aniž by tomu slabošský a zkorumpovaný „prezident“ dokázal zabránit. Pravdu a lásku tak musí zabezpečit čerti, což je opravdu ideologické peklo.

Princezna ze mlejna

Pohádkový ideolog, který stvořil toto dílo, se už ani neobtěžoval vymýšlením něčeho nového. Ze mlýna pro změnu není mladý podnikatel, ale proletář, který se do podniku přižení a spravedlnost kromě čerta zabezpečuje vodník. Představitelé establishmentu jsou pak prakticky stále titíž: zkažení, poživační a směšní.

Krtek a panda

Oblíbený krteček svým bezbřehým pozitivismem až progresivismem nikterak nevybočuje s onoho světonázorového klišé tvůrců, kteří prostě nic jiného asi prezentovat neumí. Ovšem s pandou dostal oblíbený seriál naprosto jiný rozměr.

Tajemství staré bambitky

Na tuto pohádku, kterou snad ani není dobré pohádkou nazývat, se snesla oprávněná vlna kritiky. Už jen to obsazení! Sluníčkář Klus a „spravedlivý“ Vetchý. Zlotřilí rádci, kteří se klidně mohli jmenovat třeba „Klaus“ a „Zeman“, už nejsou ani alegorickým ztvárněním lži a nenávisti, ale zjevnými představiteli existujících politiků. Pochopitelně opozičních politiků.  

Jediné, co mě trochu překvapuje, je skutečnost, že konzumentům Pyšné princezny a Princezny se zlatou hvězdou z 50. let vadí politická agitace z 20. let tohoto století. Proto si říkám, že k politickému a sociálnímu smíru by přispěl úřední zákaz pohádek, ve kterých diskutabilní pravda a láska vítězí nad ještě diskutabilnější lží a nenávistí.

Potencionálním tvůrcům si tak dovoluji navrhnout několik typů pro reality show, které by mohly pohádky plnohodnotně nahradit:

Výměna princezen, Loupežník Karaba v akci, Tři veteráni na Love Islandu, Česko hledá Superpopelku, Sedmero krkavců staví sen, Ubrousku, je prostřeno?, tak z pytle ven, Vyvolení jsou na draka,  Ano, šéfe, sůl je nad zlato!