Zase nějakej cikán dostal nějakou cenu...

Cenu Magistra Literaza debut roku získala autobiografická kniha novináře, hudebníka a moderátora PatrikaBangySkutečná cesta ven. Zjevně si ale ledaskdo myslí, že Romové dostávají neoprávněně ceny jen proto, že jsou Romové. 

Zase nějaký cigoš dostal nějakou cenu.” To je autentický komentář, který jsem nedávno zaslechl v hospodě právě v okamžiku, kdy bylo v televizním zpravodajství oznámeno, že letošní cenu Magistra Litera za debut roku získal právě Rom Patrik Banga.  

Než začnu psát o tom, co je nastíněno v názvu blogu, chtěl bych trochu opožděně touto cestou Patriku Bangovi poblahopřát, z čehož je snad patrné, že se s tím, kdo pronesl onen výrok, neztotožňuji, a to ani formou ani obsahem. 

Nebo jinak: Z logiky věci je Bangova rasová příslušnost neoddělitelná od jeho knihy a tato skutečnost samozřejmě souvisí s oceněním. Kniha je o romské problematice a o autorově cestě, která je příkladná a obdivu hodná, což je jistě aspekt, který porota vzala v potaz, ale na této skutečnosti není nic špatného, ba právě naopak.  

Jenom na okraj ještě poznamenám, že autor onoho výroku je, co vím, takový “cigán”, a to nikoli ve smyslu etnika, ale tím, co si negativního pod tímto pejorativním výrazem obyčejně představujeme, tedy někoho s ne příliš kladným vztahem k práci, se zneužíváním sociálního systému, s dluhy, s nezvedeným potomstvem, s bídným vzděláním, s kriminální minulostí atp.  

Na příkladu oceněného a glosátora tak lze dokumentovat vcelku prostou skutečnost: “Po cigánsku” žije řada “gadžů”, kdežto mnoho etnických Romů žije zcela spořádaným životem. Třeba v mém bezprostředním okolí všichni Romové pracují, posílají děti do školy, nekradou a až na stanoviska několika blbečků se těší obecnému respektu, mimo jiné i z důvodu, že jsou vyhledávanými muzikanty. 

Řada z nich, stejně jako Patrik Banga, musela absolvovat daleko těžší cestu než většina z nás, kterým byly ihned po narození cestičky umeteny a následně jsme o své sociální postavení, vzdělání i dobré zaměstnání nemuseli výrazněji bojovat. I přes téměř ideální výchozí pozici ne všichni etničtí Češi vedou řádný život, a naopak mnoho etnických Romů se i přes svůj “hendikep” stalo úspěšnými a respektovanými osobnostmi.  

A právě lidé, jakým je Patrik Banga, mají být zviditelňováni coby příklad pro ty, kteří navzdory různým překážkám o své místo na slunci bojují nebo bojovat budou. Ten boj byl, je a nepochybně i bude o to těžší, že stále existuje mnoho zlých hlupáků, kterým často na základě vlastní ubohosti a frustrace stačí k hodnocení jiného člověka jen jeho antropologická determinace. 

Nelze zpochybňovat skutečnost, že velké procento Romů se nejen nestane úspěšnými osobnostmi, ale ani spořádanými občany, ale o to více je ze strany majority nutné o to usilovat, a to všemožnými prostředky. I proto je hloupé v tomto úsilí za každou cenu spatřovat nekalé protěžování a zvýhodňování menšiny, která kromě pozitivních příkladů a pomoci potřebuje i projevy respektu.