Poznámky na krabičkách od sirek versus komentáře na iDnes

O víkendu jsem si četl blogy. Nejsou to sice blogy v pravém smyslu slova, mají formu sloupků, které vycházely několik let v novinách, ale tak nějak si představuji, že by blogy vypadat měly. Alespoň jednou některé moje.

Jedná se o sloupky nedávno zesnulého italského sémiologa, estetika, filosofa a spisovatele Umberta Ecca, které v devadesátých letech publikoval v týdeníku L´Espresso, a soubor kterých vyšel u nás pod názvem Poznámky na krabičkách od sirek.

Nemá asi smysl rozebírat jednotlivé články, vřele toto čtivo doporučuji každému, kdo se pokouší v této formě cosi tvořit a také každému, kdo něco podobného čte; tedy vlastně téměř každému. Přestože Ecco reaguje z větší části na události v Itálii před cirka dvaceti lety, jsou to úvahy většinou zcela univerzální a nadčasové. Zaujalo mě však ještě něco jiného, a o to bych se chtěl s vámi podělit.

Představil jsem si situaci, že Umberto Ecco vstal z mrtvých a pod jinou identitou a českým jazykem začal psát třeba na blogu iDnes. Principielně to samé, tou samou formou a se stejným pohledem na svět kolem sebe, jak to prezentoval v článcích onoho souborného díla. Dovedu si snadno představit, jak malou pozornost by vzbudily jeho prosté názvy článků a obecná i zcela aktuální témata velmi jednoduše a jasně předložená čtenáři, byť s mimořádnou erudicí, s velmi osobitým a chytrým humorem a jasně deklarovanými názory a postoji. 

Stejně jako Shakespeare před skoro pěti sty lety popsal ve svých hrách a sonetech stále aktuální lidské typy, emoce a problémy, tak se i Ecco věnoval ve svých sloupcích tomu, co hýbalo tehdejší společností tak, jako by tušil, že tytéž problémy budou náplní i dnešních diskusí. Najdeme tam problematiku spojenou s migrací, s integrací Evropy, s náboženskou tolerancí, s politickou korektnosti, se svobodou slova a s mnoha jinými aktuálními tématy. Ecco je hodnotí s velkým nadhledem, ale přitom neslevuje ze svého bytostného přesvědčení demokrata, humanisty a liberála.

Když se tedy vrátím k tomu, jak by byl tady a teď asi hodnocen, byl by, myslím, často opomíjen jako málo vyhraněný a málo výrazný bloger. Mnozí, kteří by si jeho blog přečetli nebo pročetli, by ho zřejmě označili za sluníčkáře a kavárenského žvanila. Dost možná také jako člověka odtrženého od reality, nechápajícího, že dnešní doba si vyžaduje na jedné straně kontroverzi a na druhé straně pragmatismus, ale ne zásadové a principiální postoje, kterými by nepochybně i dnes Ecco měřil aktuální události.

V této souvislosti jsem hodně zápasil s myšlenkou ověřit si tuto hypotézu testem. Uvažoval jsem o tom, že bych nějaký vhodný Eccův článek vydal jako svůj vlastní. Vynechal bych pouze nevýznamné pasáže, které se váží k jinému prostředí a době, a které by mě tak usvědčily z podvodu. Trochu škodolibě jsem si představoval docela velký zástup zcela konkrétních komentujících, kterým bych na jejich invektivy o nedoukovi, pisálkovi a vykladači bludů (to cituji pouze docela korektní vyjádření) odpověděl, že ne nějaký Turner, ale jeden z nejvýznamnějších a také nejvzdělanějších spisovatelů současnosti je tím autorem. Představil jsem si však také skupinu čtenářů, u kterých bych vytvořil falešnou iluzi, že jsem se stal náhle geniálním.  Přestože bych se i jim přiznal, přišlo mi to trochu neférové a k tomu ještě je to neetický přístup k nastaveným pravidlům blogu. V neposlední řadě bych v přímé konfrontaci s mistrem názorně demonstroval své slabiny, což je poněkud frustrující. Tedy, nestalo se, přiznávám se jen k úmyslu.

Můžete oprávněně namítnout, že tak populární a významná osobnost, jakou Ecco již v té době byl, nemusí na sebe nijak upozorňovat, že i kdyby napsal úplnou slátaninu, bude hojně čtena a mnohými pokrytci také obdivována. Je to tak. Slouží ke cti Umbertu Eccovi a mnohým jiným velikánům, že své popularity v tvůrčím slova smyslu nikdy nezneužili, na rozdíl od mnohých, kteří serfují na vlně své oblíbenosti (ať už se k ní dopracovali jakkoli) mnohdy velmi ubohými výtvory. Ecca proslavilo nesporné spojení kvality a čtivosti jeho knih a originalita a fundovanost jeho odborných a filosofických děl. Je to jakýmsi protikladem toho, jak se mnozí jiní stali populárními jen díky oné kontroverznosti a správně odhadnuté poptávce.

Přestože mě přichází na mysl řada konsekvencí s aktuálním děním, s aktuálními kauzami i s aktuálními lidmi, odpustím si výše uvedené vztahovat na dění na blogu iDnes, či na naší kulturní a mediální scéně. Jak jsem naznačil v úvodu, pokud si „blogy“ Umberta Ecca přečtete, mnohé vás jistě napadne tak nějak automaticky.

Přečtením knihy se nikdo nestane lepším člověkem, ale čtení dobrých autorů je, myslím, minimálně přínosné pro určitou osobní kultivaci. Kultivaci myšlenek i projevu. Samozřejmě ovšem jen v případě, že o to někdo stojí. Brát si v této oblasti za vzor Umberta Ecca není možná cesta ke komerčnímu úspěchu, ale ke kvalitě snad ano. A o tu nám jde přeci v naší lidově-demokratické žurnalistice především, nebo snad ne?