Polední rozjímání nad balkánským salátem

Asi se už k událostem v Řecku vyjádřili všichni, kteří umí psát a mluvit. Abych nezaostával, tak se také připojuji...

Zamyšlen do rajčat krájím si fetu

a po Řecku se mi náramně stýská,

letos jsem doma, však ono je tu,

vidím a slyším ho docela zblízka.

Vidím ho nejenom v tisku a ve zprávách,

slyším ho v rozpravě o našem rozpočtu,

žasnu nad žvásty odleva doprava,

jak je to opravdu, nikde se nedočtu.

Poslouchám o lidech, co prý jsou vinní.

„Dobře jim lenochům, měli se zamyslit!“

Marně však přemýšlím, v čemže jsme jiní,

když věříme těm, co slibují nesmysly.

Řekové blahobyt prý projedli a propili,

co nahlas to říkali, ve volbách propadli

a my jsme ze stejných pohádek opilí,

když volíme ty, co zemi nám rozkradli.

Zamyšlen do rajčat krájím si fetu

a půjdu k rybníku nakrmit kachny,

nejsem však prognostik, třeba se pletu,

že za rok si vyměním už nové drachmy.