V posledních letech přibývá lidí, kteří si z názoru udělali fetiš. Plácnou první nesmysl, který jim slina na jazyk přinese, a když jsou upozorněni na to, že se dopustili nesmyslu, tak namísto toho, aby svůj omyl přijali, začnou vykřikovat: „Já mám názor!“

Při tom si vzpomenu na Jerryho Meadowse a jeho výrok: „Názor je jako nos. Každý má svůj a nikoho jiného to nezajímá.“

Já myslím (můj názor), že pletete dvě věci dohromady. Na jedné straně jsou - dejme tomu - exaktní vědy, zejména ovšem matematika, kde máme co dělat s pravdou, s fakty. Na druhé je např. takový dějepis, kde si každý může říkat v podstatě co chce. Viz třeba husitství - Palacký, Masaryk, komunisté, současnost. Čí názor je ten správný? Asi ten, který se právě hodí. Kdo ví, jak to tehdy bylo? Kdo ví, jestli to, co se tváří jako dokument, není jen subjektivní názor autora? Názory mají všechny stejnou relevanci.

Ale i v dějepise můžete najít fakta, která nelze vykládat libovolně. Názor, který je v rozporu s ověřitelnými fakty, není názor, ale kec.

Paní Šichtařová šíří k podpisu petici Charta 24, ve které, jak se mi zdálo, považuje jakýkoliv názor za posvátný a každou výhradu proti "názoru" jako cenzuru.

Za Svobodné přeje hezký den Libor Vondráček. Text najdete v Parlamentních listech.

Ale čtěte opatrně a mějte po ruce letecký pytlík nebo pořádného frťana.

Zasloužená karma