Někdo může mít svá vlastní fakta a na nich postavit svůj názor. To je právě můj případ. Dětství jsem strávil u svého dědy v Montaně v USA. Za domem byla taková stará stodola, ve které jsem si s oblibou hrál. Za stodolou byla pustina. V této pustině za stodolou mého dědy v Montaně se něco natáčelo, až později jsem zjistil, že se tam natáčelo přistání na Měsíci. Moje stodola, moje fakta, můj názor: Přistání Američanů na Měsíci je podvrh a kdoví, jestli je Země je vůbec kulatá. Dodávky zbraní ze Západu na Ukrajinu prodlužují válku.

to objektivní nalézání faktů je podstatně složitější společenský proces než to vidíte

existují společenské instituce (tím nemyslím nějakou akademii nebo nějaké spiknutí) které mezi informacemi vybírají narativy, které certifikují jako "vědomosti" nebo "fakta". Oběh Země kolem Slunce byl certifikován jako fakt po dlouhém boji, s tím, že opačná představa vede k podstatně méně užitečnému matematickému modelu. Podobné společenské certifikaci podléhají i narativy matematické, historické, nebo technické

obecně vzato, hlavním rozlišovacím kritériem mezi blábolem a certifikovanou vědomostí je ten, že vědomost je dlouhodobě užitečnější. Ovšem užitek je sám o sobě subjektivní věc. Co není subjektivní je vyhlazení blábolistů faktisty ve vojenském střetnutí, ve kterém ty vědomosti k něčemu byly. Pokud k tomuhle nedojde, blábol může kvést v zásadě zcela libovolně

Paní Šichtařová šíří k podpisu petici Charta 24, ve které, jak se mi zdálo, považuje jakýkoliv názor za posvátný a každou výhradu proti "názoru" jako cenzuru.

Za Svobodné přeje hezký den Libor Vondráček. Text najdete v Parlamentních listech.

Ale čtěte opatrně a mějte po ruce letecký pytlík nebo pořádného frťana.

V posledních letech přibývá lidí, kteří si z názoru udělali fetiš. Plácnou první nesmysl, který jim slina na jazyk přinese, a když jsou upozorněni na to, že se dopustili nesmyslu, tak namísto toho, aby svůj omyl přijali, začnou vykřikovat: „Já mám názor!“

Při tom si vzpomenu na Jerryho Meadowse a jeho výrok: „Názor je jako nos. Každý má svůj a nikoho jiného to nezajímá.“

Já myslím (můj názor), že pletete dvě věci dohromady. Na jedné straně jsou - dejme tomu - exaktní vědy, zejména ovšem matematika, kde máme co dělat s pravdou, s fakty. Na druhé je např. takový dějepis, kde si každý může říkat v podstatě co chce. Viz třeba husitství - Palacký, Masaryk, komunisté, současnost. Čí názor je ten správný? Asi ten, který se právě hodí. Kdo ví, jak to tehdy bylo? Kdo ví, jestli to, co se tváří jako dokument, není jen subjektivní názor autora? Názory mají všechny stejnou relevanci.

Ale i v dějepise můžete najít fakta, která nelze vykládat libovolně. Názor, který je v rozporu s ověřitelnými fakty, není názor, ale kec.

Zasloužená karma