O chrtí vychrtlosti a chrtění

Nevím, jestli vás někdy napadlo, jestli jsou chrti nazýváni podle své vychrtlosti, nebo vychrtlost podle chrtů? Jeden by řekl, že jaksi logičtěji působí první varianta, protože vychrtlost byla na světě asi dříve než chrti.

Vychrtlost sice na světě jistě byla dříve než chrti, ale nazývat se tak počala až v souvislosti s tímto typem psů, a to asi jen u nás. Aby byl ten etymologický maglajz úplný, tak slovo chrt prý souvisí s litevským kurti, „rychle běžeti“, a znamená tedy „rychlý“, nikoli hubený. Jestli se chcete zeptat, jak se jazykově z „kurti“ stane „chrt“ a co mají chrti společného s Litvou a čeština s litevštinou, doporučuji oslovit pana Olivu, případně nějakého lingvistu – kynologa. Já vám mohu zprostředkovaně objasnit jen jazykovou absurditu slova maglajz. Sice to s chrty vůbec nesouvisí, ale lze na tom hezky demonstrovat, jak těžko pochopitelné bývají tyto jazykové záležitosti.

Patrně všichni zhruba víme, co všechno se slovem maglajz vyjadřuje. Je to výraz pro zmatek, chaos či paniku, ale také pro nepříjemnost či konflikt. Působí to docela divně, ale to slovo je odvozeno od názvu bosenského města Maglaj, které se proslavilo urputným odporem tureckých posádek při rakousko-uherské okupaci Bosny v roce 1878. Mezi „maglajskými“ vojáky byli i Češi a jedním z ohnisek tureckého odporu se stal opevněný turecký tábor u Doboje, který měli dobýt příslušníci 54. pěšího olomouckého anebo 8. brněnského pluku. Asi tam musel být pěkný maglajz, když si jméno toho města přivezli domů a tam pak zlidovělo coby označení pro výše uvedené.

Vraťme se k chrtům, ale zůstaňme ještě chvíli v sémantice. Podobné výrazy, jako je český a slovenský „chrt“, se pro tyto psy vyskytují prakticky ve všech slovanských jazycích a také, což potvrzuje ono etymologické vysvětlení, v jazycích pobaltských států. Pouze Rusové nazývají chrty v rámci své imperiální logiky jménem jediného ruského chrta barzoje borzaya, stejně jako je asi ze stejného důvodu pro Angličany chrtem jejich greyhound, nalezl jsem však i obecnější anglický název sighthound.  Různé rasy chrtů se pak ve většině jazyků nazývají nějakou podobou názvu země původu.  

Spojení chrta a vychrtlosti však najdeme jen v češtině. Ani Slováci nenazývají hubenost vychrtlostí, ale tvary slovesa „chudý“. Název „chrt“ jsme si sice utvořili určitou úpravou cizího výrazu pro rychlost, ale dál ho jazykově (ne opisně – rychlý jako chrt se logicky říci dá) používáme jen pro hubenost, respektive ještě v podobě slova „chrtit“ také pro lakomost či chamtivost, což se opět poněkud těžko chápe a vysvětluje.

Chrtům je lingvistika ukradená. Jsou hubení, aby byli rychlí a není důvod si myslet, že by byli lakomější než jiná plemena. Chrti jsou dlouhosrstí (ruský chrt- barzoj, afghánský chrt, perský chrt-saluka), hrubosrstí (irský vlkodav a skotský jelení pes- deerhound) a krátkosrstí (anglický chrt - greyhound, azavak, italský chrtík, maďarský chrt, polský chrt, sloughi, španělský galgo a vipet) a byli vyšlechtěni pro lov a když už nebylo co lovit, bylo třeba jim vymyslet zástupnou činnost, a tak počali závodit.

V chrtích dostizích se nevyznám, nikdy jsem žádný naživo neviděl, ale prostředí tohoto sportu mi evokuje dost ošklivé věci, o kterých snad ani nechci psát, a jen doufám, že dnes už všichni vysloužilí chrtí atleti dožívají v rodinách obklopeni láskou a péčí. Přiznám se, že s chrty mám v rámci svého bohatého kynologického života velmi málo zkušeností. Na psích cvičištích a hřištích je většinou nenajdete, a na místech, kde se ve městech psi a psovodi setkávají, také ne. Chrti jsou sví, moc se s jinými psy ani lidmi nedruží, ale o to více lpí na svých člověcích.

Naše Cassi měla jen jednu chrtí kamarádku, se kterou v pubertálním věku řádila na pláních Kavčích hor. Barzojka podobného věku byla pro naši holčičku více než zdatným běžeckým sparingpartnerem. Hovawarti nejsou vysloveně sprinteři, ale ten náš je atyp i v tomto. Málokterého psa Cassi v oblíbené hře na honěnou nedostihne, s chrtem se však měřit samozřejmě nemůže. Zmíněná barzojka (měla takové ruské jméno, ale zapomněl jsem ho) byla její první takovou zkušeností. To, že po pár metrech běhu se od ní bez jakékoli známky námahy výrazně odpoutala, muselo její velké hovawartí ego značně pošramotit. Na druhou stranu se tímto pravidelným tréningem zocelovala a také učila různé lovecké finty.

Na Kavkách si také udělala svůj první „zářez“ a sekundovala ji k tomu právě ona barzojka. Velkou travnatou louku v těch místech protíná cesta, po které chodí lidé venčit sami sebe nebo své miláčky. V okamžiku jedněch chrtích závodů tam právě venčil mladý muž svoji dívku (či dívka venčila svého milého). Všude tisíce volných metrů čtverečných, takže by nikoho nenapadlo, že by zde mohl někdo někomu překážet. Snadno unikající chrtice však patrně pro zpestření vyhraného závodu protnula cestu, a to v blízkosti procházející dvojice. Mladý muž se poněkud opožděně lekl a v okamžiku, kdy první pes už byl v nedohlednu, udělal krok zpět, tedy do míst, kde ho právě míjel pes druhý.

Fyzik by snadno spočítal, jakou silou udeří čtyřicetikilové těleso „A“ pohybující se padesátikilometrovou rychlostí do statického osmdesátikilového tělesa “B“, já jsem zaznamenal pouze důsledky takového střetu. Je zajímavé, že menší černé těleso se prakticky nezastavilo a bez újmy pokračovalo v pohybu. Větší těleso vyhodilo nohy do výše hlavy a padlo na plocho na betonovou cestu a zůstalo ležet. Než jsem na místo činu doběhl prolétly mi hlavou novinové titulky typu: V Praze 4 zabil nezvladatelný pes náhodného kolemjdoucího. Mladý muž měl vyražený dech, byl otřesen, ale jinak zdráv. Patrně díky přítomnosti dívky si ani moc nestěžoval a nenadával. Tvářil se naopak tak, že nějaká ta srážka se psem není pro něho ničím, co by ho mohlo rozhodit či snad ohrozit. Byl jsem mu, respektive jí za to vděčen.

Barzojka nám kamsi zmizela a my tak občas potkáváme jen italské chrtíky, kteří si s velkým psem hrát nechtějí a potom naopak vlkodavy, u kterých mám trochu obavy, aby si nespletli hovawarta s vlkem. To pochopitelně žertuji, tito psi bývají klidní a milí, jak ke psům, tak i k lidem. Myslím, že jsem kdysi ani nevěděl, že patří mezi chrty a donedávna jsem netušil, jak jsou rychlí, protože jsem je nikdy neviděl v akci. Až nedávno se jedna vlkodavá slečna rozhodla vyzvat Cassi ke hře a bylo to podobné jako s tou barzojkou, jenom snad s tím rozdílem, že se jim nepovedlo nikoho přizabít.

Myslím, že z vychrtlostí chrtů je to jako z vychrtlostí lidí. Zdravý a správně rostlý chrt je sice štíhlý, ale to ho činí kromě praktické stránky věci velmi elegantním a harmonickým psem. Vychrtlost je vysloveně nezdravá, a to jak u psů, tak i u lidí, přestože si některé dámy myslí opak. Chrtění je pak vysloveně lidskou nectností, psům je vědomá chrtivost cizí a ta nevědomá je jen součástí jejich přirozenosti.