Neúprosné zákony trhu fungují

Václav Klaus senior a možná i  junior by ze mě mohli mít konečně radost, protože jsem po letech pochopil, že s neúprosnými zákony trhu se nedá nic dělat. Je nutné je akceptovat a smířit se z jejich důsledky, ať jsou jakékoli.

Stejně jako kapitáni naší ekonomiky jsem s těmito zákony již pár týdnů denně konfrontován. Dopad oněch zákonitostí je patrný na veškerém mém oblečení i na mně samotném. Trhu odolal zatím pouze smoking, lyžařský komplet, péřová bunda a několik svetrů, kteréžto není obvyklé v červenci nosit, vše ostatní nese známky trhu ozubením hovawartí slečny jménem Cassiope, která s námi již třetí týden sdílí domácnost.

V praxi to vypadá spíše tak, že my sdílíme domácnost s Cassií, která ji s naprostou samozřejmostí pojala za svou, a jelikož asi takto smýšlí, cítí i morální právo se podle toho chovat. Zákony trhu není poznamenána jen naše garderoba, ale v ohrožení je i veškeré vybavení bytu včetně jeho vlastní podstaty, jako jsou parkety, stěny a futra dveří. Stopy jsou již i na věcech, které by se zdály být zcela neokousatelné a netrhatelné, například radiátory. Existují specifické bakterie „požírající“ kov, ale o tom, že by to dělala psovitá šelma, jsem to ještě neslyšel.

Všechny věci jsou ve své podstatě nahraditelné, ale plastická chirurgie dosud nepokročila natolik, abychom vystavovali lehkomyslně zákonům trhu i svá těla, která prodělávají zatěžkávací zkoušku. Spouštět bosé nohy z postele je holý nerozum, protože to je jednoznačně chápáno jako výzva ke hře. Ruka je pak vnímána jako prodloužení příslušné hračky. Přibližovat obličej k rozdivočelému psisku je pošetilé, ale nastanou situace, kdy se tomu nelze úplně vyhnout, třeba tehdy, když je Cassiope snášena po schodech ven z domu na venčení, což musí být s ohledem na hygienické návyky poměrně častá činnost. Když to desetikilové miminko nesu tak do prvního patra mě pouze olizuje, ale mezi prvním patrem a přízemím ji to přestane bavit a začne mě kousat do nosu a uší. Naštěstí bydlíme ve druhém patře, protože kdybychom měli byt výše, nepochybně by mi v posledním mezaninu prokousla krkavici.

Cassiope včera absolvovala přeočkování a s tím i kontrolu svého fyzického zdraví, je zcela v pořádku a ve výborné kondici. Atakuje váhu jedenácti kil, což, jak jsem si ověřil, je váha stejně starých „novofunlanďáků“(podotýkám pejsků), kterým se nápadně podobá. Byť je z velmi seriózní chovné stanice, začínám mít určité pochybnosti ohledně paternity. Duševní zdraví na veterině nezkoumají, takže mohu posloužit jen svým subjektivním hodnocením. Ten pes je šílený. Ne snad pořád, ale když ho to drapne, postupujeme v zásadě podle příruček práce s nebezpečnými psychopaty, odnášíme z jejího dosahu vše rozkousatelné (zvláště naši pudličku) a z úkrytu sledujeme, jaký osud budou mít ony věci neodnositelné.

Když je Cassie unavená, dokáže se i mazlit bez použití zubů, ale jinak pochopitelně preferuje bojové hry. Již zcela zdevastovala „bůvolí kost“, která byla koupena jako velmi vhodná pro dospělé rotvajlery.  Jak už jsem naznačil, nejvíce tím však aktuálně trpí naše osmiletá fenečka toy pudlíka, o které jsem onehdy psal v článku „Jádro pudla“ (možno si přečíst zde) která už má velký váhový hendikep. Neštěstí je stále mnohem pohyblivější, a když už je na ní těch teroristických útoků příliš, neváhá se bránit zuby. To na Cassii, pokud právě u ní neprobíhá kousací amok, platí, a rychle se srovnává. Jinak venku vše ochutnává, jak už to tak štěňata dělají, jen mi přijde, že opět poněkud intenzivněji, než jsem byl zvyklý. Včera jsem jí vypáčil z čelistí docela velký střep. Oproti svému předchůdci projevuje i lovecké instinkty, takže není už na Jezerce, kosa, holuba či hrdličky, kteří by nemuseli vzlétnout, když se k nim náš lovec připlížil a pak lvím skokem vyrazil za kořistí.

Příště to bude něco o serióznějších a exaktnějších zákonitostech, než je trh. Třeba o výjimkách ze Zákona psí gravitace, případně o Zákonu zachování psa.