Na počátku bylo Slovo…

…a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.“ Tak začíná Janovo evangelium a ta slova nás vrací na počátek knihy Genesis a také symbolicky ke slovům z biblických příběhů, která se vžila a obohatila naši slovesnou kulturu.

Příběhy biblických frazémů: Genesis, 1. část

Knihu Genesis lze z mého pohledu rozdělit do dvou částí. V první části, v kapitolách 1-11 je popsaná jakási prehistorie světa. Jsou v ní vyprávěny události provázející stvoření světa i stvoření člověka, příběh Adama a Evy, Kaina a Ábela, Noema a potopy světa, rozebírají se zde „peripetie“ rodin Noemových potomků až po stavbu Babylónské věže, zmatení jazyků a rozptýlení národů po celé zemi. Druhá část Genesis je pak věnována Abrahamově rodu a „egyptské anabázi“. Končí smrtí Jákoba i Josefa a s knihou Exodus ji spojuje čekáním izraelských kmenů na Hospodinův pokyn k návratu.

Genesis 1-11

Genesis – s 1. knihou Mojžíšovou souvisí slovo geneze vyjadřující obecně zrod, vznik či původ. To, co je psáno v první starozákonní knize Genesis „před Adamem“, je bibli krátkým textem lakonicky vysvětlujícím, že každý z šesti dnů stvoření stvořil Bůh něco a své dílo završil stvořením člověka – Adama.

Budiž světlo! Fiat lux! (Skromnější italské auto a vysavač.) Pardon. Je to zvolání zcela zásadního významu, které ovšem nikdy v přeneseném významu nemůže konkurovat počinu stvoření světla Hospodinem

Sedmý den stvoření – den, kdy Bůh odpočíval po svém díle – den odpočinku

Od Adama– rozumí se „od začátku“. Rozhodně ne všechny biblické příběhy, postavy a události jsou autentické nebo jejich autenticitu nelze nikterak ověřit. Uvažovat o historicitě Adama je tak asi zcela absurdní, a tak postava Adama může symbolizovat celou antropogenezi, stejně jako šest dnů stvoření šest miliard let. Ne všechny křesťanské církve však zcela akceptují tuto stručnou verzi, některé v tomto příběhu dávají na základě apokryfů Adamovi významnou roli spirituální, například Mormoni chápou Adama jako boha. V pozdějším židovském pojetí (v Talmudu) je zase odlišně vnímán zvláště princip prvního hříchu. V kabalistických židovských spisech pak v rámci mystického přístupu figuruje Adam Kadmon nejen jako první člověk, ale i jako entita vytvářející sefiry, tedy ony nádoby či sféry, jejichž prostřednictvím je definován celý tento svět. V islámu, který do značné míry přejímá židovskou (a částečně i křesťanskou) tradici je sice Adam (Adam) chápán také jako první člověk, ale má se zato, že byl stvořen zároveň s Evou (Hawou). K takovým výkladům totiž vybízí i tradiční text 1. knihy Mojžíšovy, v první kapitole se ve verši číslo sedmadvacet (1:27) píše: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl Božím obrazem, stvořil mužské a ženské pohlaví.“ V koránské tradici byl Adam zástupcem boha na zemi a „nadřízeným“ všech andělů, ze kterých se mu nepodřídil jen jediný – Iblís (ďábel), který také nakonec v Edenu Adama s Evou svedl. Dle přesvědčení muslimů však bůh oběma hřích odpustí a seslání Adama a Evy na zem a s tím spojený lidský úděl je součástí božího plánu.

Na Adama – rozumí se bez oděvu, stejně jako Adam „před prozřením“; používá se často v souvislosti s koupáním

V Evině rouše – tak označujeme dámy oděné „jak je bůh stvořil“

Jak je bůh stvořil – tak společně označujeme pány „na Adama“ i dámy v „Evině rouše“

Není dobře člověku samotnému – úvaha Boha před stvořením Evy explicitně vyjadřující to, co většina z nás vnímá.

Fíkový list – symbolika fíkového listu je velmi bohatá a univerzální; je to první oděv, to, čím se skrývá nahota, důsledek prozření, zástěrka, symbol prudérnosti apod.

Adamovo žebro – kost z mých kostí – to je prostě žena!

Stali se jedním tělem – fráze vyjadřující pouto mezi ženou a mužem, jež počalo svazkem Adama a Evy

Eden – rajská zahrada, místo bezmezné blaženosti a bezstarostnosti, na kterém měli Adam a Eva věčně žít; příměr pro místo krásné a příjemné

Vyhnání z ráje – konec radosti, respektive bezstarostnosti. O mytologickém Adamovi víme jen to, že měl po svém stvoření žít bezstarostně v zahradě Edenu a užívat jejich darů. Z Adamova žebra byla stvořena žena, která měla zásadní podíl na prvním hříchu v podobě ochutnání zakázaného ovoce ze stromu poznání. Následovalo vyhnání z ráje a trest v podobě života plného starostí, bolestí, stárnutí a smrti.  

Ovoce ze stromu poznání – předmět pokušení i předmět prozření

On ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu – trest související s vyhnáním z ráje vyjadřující málo harmonické rodinné vztahy

V potu tváře budeš jíst svůj chléb – další souvislost s božím trestem vyjadřující těžkost obživy

Prach jsi a v prach se obrátíš!  - vyjádření smrtelnosti a pomíjivosti života v téže souvislosti

Plamenný meč – synonymum božího hněvu, případně zákazu

Jako Kain a Ábel – příměr ve smyslu dobrý a zlý, případně vrah a oběť, ale také připomenutí závisti a žárlivosti jako pohnutky ke spáchání zločinu. Adam s Evou měli dva syny Kaina a Ábela, posléze, po notoricky známé první bratrovraždě, zplodil Adam v jaré věku 130 let ještě syna jménem Set (to jest Náhrada; rozumí se za zavražděného Ábela) a v následujících osmi stech letech svého života ještě mnoho synů a dcer. Logicky vzato jedině nějaká s následných Adamových, respektive Setových dcer se mohla stát Kainovou ženou, neboť jiných žen na zemi nebylo.

Jsem snad strážcem bratra svého? – poněkud naivní výmluva (dělání se pitomým), přičemž je jasné, že On ví, i že On ví, že vím. Odpověď Kaina, na otázku Boha: Kde je tvůj bratr?

Sedminásobná pomsta – varování před strašnou pomstou pro toho, kdo by na ocejchovaného Kaina vztáhl ruku – poměrně jasná hrozba zcela nejasné konkrétní podoby. Není příliš jasné, proč Hospodin Kaina znamením označil, aby ho kdokoli, kdo ho najde, nezabil (jinak by nesl onu sedminásobnou pomstu), když na světě v tu chvíli nežil jiný člověk než Kain a jeho rodiče.

Kainovo znamení - znamení hanby, cejch. Tímto způsobem označil bůh Kaina, když ho trestal za bratrovraždu. Není však jasné, jak to znamení vypadalo (píše se o rohu i o rudém kříži) a není ani jasné před kým ho mělo fakticky chránit.

Starý jako Metuzalém – Adamův potomek, jenž se dožil nejvyššího věku. Země se zaplňovala Adamovým potomstvem, pro které byla typická dlouhověkost. Rekordmanem se stal právě Metuzalém, jenž žil 969 let, což však bylo jen o pár let méně, než byl věk Adama (930), Seta (912), Enoše (905), Járeda (962) a posléze i Noema, který žil po svém stěžejním díle ještě 350 roků a dožil se tak požehnaných 950 let.

Archa – může být synonymem velké lodi, záchrany nebo třeba i zvěřince

Noe – je symbolem zachránce i ctnostného člověka. Je také jakýmsi praotcem praotců a zakladatelem nového řádu. S lidstvem se v Noemově době počalo na světě množit i zlo. I boží synové si brali lidské dcery, jak se jim zachtělo, což vedlo společně s násilím a bezbožností k takovému marasmu, že Bůh zalitoval, že vůbec člověka stvořil a rozhodl se lidské plémě zničit. Jen spravedlivý Noe našel u Boha milost a s ní i návod, jak přežít s příslušnou „genobankou“ potopu. Po opadnutí vod počal nový začátek zpečetěný smlouvo Noema a jeho rodiny (synů a jejich manželek) s Hospodinem, která zabezpečovala přežití lidstva a jeho zabydlení se na zemi v podobě nových národů

Holubice (se snítkou v zobáku) - je symbolem naděje usmíření a míru. Právě holubici Noe vypustil z Archy, aby si ověřil, zdali již vody opadly; poprvé se vrátila bez úspěchu, podruhé však již s olivovou ratolestí a napotřetí se již nevrátila vůbec

Nimrod – tento syn Habeše, který byl synem Noemova syna Chama, se stal synonymem lovce (potažmo myslivce), a to z prostého důvodu, že měl být sám zdatným lovcem

Bábel, Babylonská věž – lidé, kteří do té doby mluvili jednotným jazykem se rozhodli ke své (nikoli boží) slávě postavit na místě zvaném Bábel „věž vysokou až do nebe, aby se nemuseli rozptýlit“. Bůh pojal tento počin jako projev nepokory a samolibosti, načež způsobil zmatení jazyků. Lidé si přestali rozumět, věž nedokončili a rozptýlili se. Bábel se stal synonymem zmatku, Babylonská věž má pak symboliku poněkud složitější. Může být symbolem lidské pýchy, zmíněné samolibosti a nepokory, ale i lidské touhy dokázat cokoli a „dotknou se nebe“, Bohu (jakýmkoli překážkám) navzdory.