Lidový soud s Kramným, Kajínkem a Kočnerem

Pravidelně se tento fenomén vrací. Lid je nespokojen s rozhodnutím soudu a nějaký jeho tribun tyto emoce vytroubí do světa. Problém nastává tehdy, je-li to politik či představitel státní moci a neuvádí argumenty, ale jen pocity. 

Náš justiční systém se potýká s řadou problémů, ale tím naprosto nejmenším je dle mého soudu ten, že jsou odsouzeni nevinní lidé. Aby toho mohlo být docíleno, je naprosto nevyhnutelné se smířit s tím, že po svobodě budou bez trestu chodit i lidé vinní. Soudci jsou jen lidé a mohou se mýlit a dělat chyby, ta možnost chyby by však ve smyslu principu in dubio pro reo měla být vždy ve prospěch obviněného. Někomu se to nemusí líbit, ale v civilizovaném světě je únosnější, když je na svobodě zločinec než ve vězení nevinný člověk. Myslím, že i ti, kterým se to nelíbí, by takový názor zastávali jen do té doby, dokud by nebyl chybně odsouzen někdo jim blízký nebo oni sami.  

Řekl bych, že je tato skutečnost v zásadě akceptována, to ovšem jen do té doby, než se začne řešit nějaký mediálně probíraný případ. Před několika lety národ rozdělila kauza „Kramný“, a jak je patrné, dodnes to rezonuje. Na Slovensku, které můžeme stále v jistém smyslu vnímat jako naši součást, to vře v souvislosti s osvobozením zadavatelů vraždy novináře Kuciaka a jeho snoubenky. V prvém případě má část společnosti pocit, že byl tvrdě potrestán nevinný, v druhém případě že byli osvobozeni zločinci. Může to tak vypadat, ale nejsou to dvě strany téže mince. Odsouzen může být jen ten, o jehož vině není pochyb, a pokud se stane opak, je to chyba. Zproštěn viny však může být i ten o jehož vině je přesvědčen i soud, ale prostě mu to není schopen bez pochybností dokázat.

Osobně se zdráhám se k jakémukoli rozhodnutí soudu vyjadřovat. Jako každý jiný mám nějaké pocity či názory, ale stejně jako téměř všichni ostatní nemám ani odbornou erudici, ani jsem neprostudoval tisíce stran příslušných spisů. Mohu mít ovšem jako kdokoli jiný oprávněné pochybnosti, a to jak na základě mediální manipulace, tak i na základě informací zcela relevantních. Rozhodnutí soudu v případu „Kramný“ znevěrohodnila blamáž ohledně znaleckých posudků a osvobození Kuciakových vrahů (zadavatel vraždy je fakticky vrah) je zpochybňováno na základě informací, které laik vnímá jako nezvratné prokázání viny. S těmito skutečnostmi však není možné nějak dále pracovat, a to ani v případě výkonné moci, natož pak moci soudní.

Nepřijde mi rozumné, aby řadový občan rozhodnutí soudu komentoval, ale je to konečně každého věc, něco jiného je to však v případě politika. Slovenský premiér (na rozdíl od prezidentky) veřejně zpochybnil rozhodnutí soudu, většina národa mu tleská, ale osobně si myslím, že je to fatální chyba, která podkopává důvěryhodnost justice. Náš prezident onehdy amnestoval usvědčeného vraha, a to pouze na základě toho, že byl jistý Kajínek částí našeho lidu vnímán jako národní hrdina. Europoslanec Zdechovský se angažuje v kauze „Kramný“ a možná i mnozí jiní politikové mají potřebu se takto prezentovat. Soudy však logicky tyto podněty ignorují (prezidentskou amnestii pochopitelně ignorovat nemohou), protože by to vedlo k rozvracení systému. Existují však zákonné odvolací mechanismy a proces je možné obnovit na základě nějakých nových skutečností či relevantně dokázaných chyb.  

Rozhodnutí slovenského soudu si zasluhuje spíše obdiv, protože je to určité vzepření se onomu „lidovému soudu“, který v různých smutných dobách posílal nevinné na šibenici, stejně jako osvobozoval zločince.  Osobně mi přijdou konspirační teorie o justičním spiknutí proti Kájínkovi, Kramnému, či ve prospěch Kočnera jako přitažené za fousy. Jistě existují usvědčení podjatí soudci, ale ti, kteří rozhodují tyto medializované kauzy, to asi nebudou. V jiných případech bychom si třeba přáli, aby soud potvrdil oprávněnost nějakých razantních policejních akcí, ale justice na takové okolnosti nesmí brát ohled, a pokud tak nečiní, sama tím vyvolává pochybnosti o své nezávislosti.

Lidové soudy patří už jen do naší pohnuté historie a „lidový soud“ patří možná na stránky bulvárního tisku, ale není to prostředek seriózní diskuse a politikové by se měli důsledně vyvarovat jakýchkoli komentářů a aktivit ohledně konkrétních rozhodnutí soudů.