Largo dezoláto - s dezoláty pomalu

Na protagonisty dezinformační scény, nespokojené jedince, kteří si svou frustraci kompenzují odmítáním autorit a příklonem ke konspiračním teoriím a k extrémismu, se prý má pomalu. Já bych řekl, že spíše vesele. 

Nejdříve noticka k názvu článku: “Largo” je výraz z italštiny, který vyjadřuje širokost, přeneseno do hudby pomalost či rozvláčnost. Slovo “desolato” se v témže jazyce používá pro vyjádření zanedbanosti, zpustlosti či opuštěnosti, ale také pro zoufalství či sklíčenost. V češtině se přídavným jménem “dezolátní” míní cosi zničeného, zanedbaného, opuštěného či žalostného. Ve vztahu k člověku je pak “dezolátem” míněn jedinec podobného stavu, přeneseně bezdomovec, opilec či vandrák. 

Aktuálně se tento výraz vžil pro protagonisty dezinformační scény, nespokojené jedince, kteří si životní frustraci kompenzují odmítáním společenských autorit a příklonem ke konspiračním teoriím a politickému extrémismu, což mně osobně přijde pitomé, a to už jen z toho důvodu, že výše popsaní lidé nemusí být a také často nejsou těmi ztroskotanci. 

Spojení “largo desolato” samozřejmě připomíná Havlovu stejnojmennou hru. Její název však nemá mnoho společného s pomalou hudbou ani s dezoláty, ale je spíše vyjádřením jakési rozlehlé pustoty a prázdnoty, a to ve smyslu duševním, nikoli fyzickém. Já v tomto článku tento obrat ve zkomolené podobě používám víceméně jen jako slovní hříčku, ačkoli bude řeč o “dezolátech”, které bych však tímto slovem rozhodně seriózně nenazýval. 

A ještě něco: Budou-li vám následující říkanky připadat takové naivně pitomé, vězte, že je to vlastně podstata této básnické formy, která se nazývá limerik. S limeriky obecně i s těmi mými se můžete seznámit třeba na https://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=722996 

Byl jeden dědeček z Pyšel, 

co s penzí prý sotva vyšel, 

vydal se do Prahy, 

vzal to od podlahy, 

jak Reichla promluvit slyšel. 

* 

Byl jeden dědeček z Mníšku, 

jenž míval rudou knížku, 

teď lva nosí na hrudi, 

doma se nenudí, 

i s Muzeem dal se do křížku.   

* 

Byl jeden dědeček z Boleslavi, 

co Václava svatého vždycky slavil, 

zřekl se kacíře Havla, 

nyní i proroka Pavla 

a konvertoval k pravoslaví. 

* 

Byl jeden dědeček z Nového Boru, 

co připnul si na klopu trikoloru, 

Nevadí, kde má tu modrou, 

je Slovanem na první dobrou, 

 řekl mi onehdy v rozhovoru. 

* 

...a nakonec: 

Byl jeden dědeček z Mnichova Hradiště, 

jež dezolátů vždy bývalo skladiště, 

ovšem těch skutečných psanců, 

bezectných, rýpavých kanců, 

tak asi proto i Turnera rodiště. 

***