Kurvovec!

Kůrovci, brouci čeledi Scolytidae žijí téměř všude tam, kde rostou stromy. Kurvovci žijí asi jenom v České republice. Vyvinuli se jako mutace pod dohledem Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí.

Diskuse o tom, co je příčinou kůrovcové kalamity, a jak by měla být řešena, je poměrně dlouhodobá a zapojil se do ní ledaskdo. Odborníci z řad přírodovědců a lesníků, stejně jako „odborníci“ z řad politiků včetně současného a minulého prezidenta, což jsou v ekologii, potažmo v dendrologii a entomologii „těžké váhy“. Naposledy se ten druhý jmenovaný blýsknul v Polsku při návštěvě Bělověžského pralesa, ve kterém doporučil kácet, patrně proto, že se evropská komise zastala polských ekologů a vyjádřila opačný názor. I tam totiž řádí kůrovec, polsky „kornik“.

Přestože se často prezentuje, že problematika kůrovcové kalamity rozděluje odborníky (i skutečné odborníky), není tomu tak. Na příčinách panuje shoda: Je to důsledkem výsadby monokultur smrku, které jsou náchylné na účinky silného větru, který čím dál tím častěji způsobuje polomy. Jsou jasné i důvody menší odolností smrků, je to pokles hladiny spodní vody. Smrky s mělkými kořeny a nedostatkem vody ve dřevě jsou v suché půdě méně stabilní. Přemnožení kůrovce kromě dostatku „žrádla“ v podobě poškozených stromů, také úzce souvisí s příznivými klimatickými podmínkami pro jeho množení: mírné zimy, teplá jara a léta.

Z výše uvedeného vyplývá, že nejsou ani žádné pochybnosti o tom, jak obecně tento problém řešit. Ještě z dob Československé socialistické republiky jsou známy odborné studie, které navrhovaly vysazování smíšených lesů všude tam, kde smrková monokultura není původní (původní jsou pouze horské smrčiny) a již v 18 a 19. století, kdy se s masovou výsadbou smrku započalo, se lesní hospodáři alespoň snažili smrkové lesy chránit „hradbami“ dubů.  Na nutnosti odtěžení polomů se také všichni shodnou a bezzásahová pásma chráněných území v horských oblastech se mají nechat svému osudu, aby si příroda poradila sama, proto jsou to bezzásahová pásma. V klimatických podmínkách vyšších oblastí hor to tak zcela normálně probíhá.

 Názorové rozdíly jsou pouze v míře nějaké metodiky. Všichni vidí, že polomy v lesích, kde probíhá standardní těžba dřeva, nejsou včas odklizeny (a není to mnohdy asi ani technicky možné), a že zrovna letošní počasí přispívá tomu, že se kůrovec „zdárně“ množí. Zásadní potíž je však v obecném přístupu k problematice, což jde na vrub politiků a „národohospodářů“, ale také i nás, řadových občanů. Za téměř třicet let od změny režimu se příliš nezměnila koncepce a hlavně obecný pohled na přírodní bohatství, na to, co pro nás obecně lesy, potažmo příroda jako taková znamená, a jak vlastně s ní máme nakládat. Hospodářské lesy stále často vnímáme jen jako zdroj dřeva, lesy v chráněných územích jsou zdrojem turistického ruchu, a na zvěř v lesích je nahlíženo jako na majetek mysliveckých sdružení, která ji tam „chovají“.

Díky tomu je stále více jak 50% lesů smrkovými monokulturami a smrky se stále sází, místo toho, aby se intenzivněji vysazovaly smíšené lesy s převahou listnáčů. Takové lesy však jsou ekonomicky daleko méně výnosné, což souvisí s tím, že by bylo nutné přehodnotit postoj, že les (kromě chráněných území) je jen tím zdrojem dřeva. Když odbočím, tak podobně je kalamita divokých prasat důsledkem toho, že byl myslivci podporován jejich „chov“, který mimo jiné i z klimatických důvodů vymkl kontrole. Prostě řečeno, člověk se i v tomto případě chová jako bezohledný uživatel, a ne jako uvážlivý správce toho, co je mu v mnoha podobách k užitku, a ochránce toho, co by tu mělo zůstat i dalším generacím.  

Nikdo nebyl schopen nastavit jasnou koncepci, a tu bez rozdílu toho, jaká strana byla právě u moci, a uplatňovat jasné rady odborníků. Na místě dnešních polomů už mohly být třicetileté smíšené lesy, kterých by se kůrovec přes suché a teplé jaro s občasnou vichřicí významně nedotkl. Místo toho se s tímto tématem permanentně politikaří, přičemž naprosto absurdní byla a jsou „vědecká stanoviska“ vrcholných politiků, která zohledňuji lidové představy na lesní hospodaření a možná i lobby zájmových skupin, jako jsou dřevařské firmy, státní podniky, myslivecká sdružení a jiné. Lidé propagující ona odborná řešení dostali punc ekoteroristů, přičemž ti skuteční ekoteroristé jsou jen hrstkou pomatenců a hlavně pak nástrojem jiných zájmových skupin, které skrze různé blokace prosazují jen své zájmy.

Reálně vypadá situace tak, že si příroda nakonec s pomocí hmyzu stejně poradí. Smrkové monokultury budou prostě kůrovcem zlikvidovány, horské smrčiny, pokud budou zasaženy, se budou přirozeně obnovovat, a na vykácených plochách se z části přirozeně a z části již snad konečně v souladu se zdravým rozumem postupně obnoví normální smíšené listnaté lesy, v nichž se příští generace budou muset naučit hospodařit, což znamená selektivně kácet a dosazovat, a ne jen „průmyslově“ těžit dřevo, jehož se mimochodem těžilo a těží mnohonásobně více, než kolik se ho smysluplně zpracuje. Dřevo majitelé lesů totiž vyváželi a vyváží v podobě kulatiny do vyspělých zemí, kde z něho vyrábí třeba nábytek a různé jiné produkty, který pak od nich v jejich řetězcích kupujeme.

Kůrovec není problém, problémem je ten kurvovec, který se stal symbolem našeho ignorantství, naší krátkozrakosti a naší neuvěřitelné neschopnosti řešit reálné problémy v době, kdy jsou dobře řešitelné. A skutečnost, jakým se stal kůrovec stal politikem, se svou směšností podobá boji proti mandelince bramborové – imperialistickému brouku v padesátých letech.