Komu a za co vlastně máme být vděčni?

V této době se vždy diskutuje o různých aspektech našeho osvobození. Historické reálie konce 2.světové války jsou jasné, ale musí být vždy vnímány v kontextu zločinných ruských režimů a Ruska jako dřívějšího i současného okupanta.

Má-li někdo pocit, že existuje jen jedna objektivní historie, žije v omylu. Ano, existují ověřená historická fakta, ale jejich hodnocení, natož pak hodnocení těch faktů neověřených je hotový kaleidoskop. Vždy zjitřená debata o rolích Ruska v době 2. světové války, je nyní o to pikantnější v kontextu války na Ukrajině. Ač je to pro mě těžko uvěřitelné, najdou se tací, kteří jsou schopni a ochotni v rámci sympatií či neutrálního postoje k ruské agresi argumentovat téměř osmdesát let starými událostmi. 

Myslím, že i kdyby se dalo na Sovětský svaz nahlížet jako na říši dobra, a na Rusy jako na ty jednoznačně pozitivní osvoboditele, ochránce a bratry, jak nám to několik desítek let hustili do hlavy, tak by to žádným relevantním argumentem nebylo. Historická vděčnost, stejně jako zášť je obecně nesmyslná, protože se v takových emocích nikterak neodráží aktuální stav. Kdyby bylo dnešní Rusko demokratickým a mírumilovným státem neohrožujícím své sousedy i celý zbytek světa, bylo by zbytečné Rusům vyčítat jejich zločinné režimy. Rusko ovšem, až na dobu několika let snahy se demokratizovat a civilizovat, bylo a je nositelem zvrácených ideologií a panovaly v něm vždy zločinné režimy, které prosazovaly imperiální politiku vůči svým sousedům, a neváhaly své zájmy prosazovat i vojensky. Konečně posledního takového počinu jsme svědky právě nyní. 

Sovětský svaz před, v průběhu i po konci 2. světové války nebyl vůči okolnímu světu ani vlastnímu lidu žádným dobrodincem. Už od revoluce v roce 1917 v něm panoval neskutečně krutý a nelidský režim, jehož cílem nebylo žádné bratření. Rusové, kteří si co do ideologie i praktik ničím nezadali s nacisty, si po vypuknutí války právě s Německem chtěli rozdělit Evropu, a jen díky tomu, že se šílený Hitler rozhodl Rusko napadnou, se z Ruska stal spojenec demokratického světa a budoucí spoluosvoboditel Evropy. Rusové ovšem pouze toužili dokonat svoje vítězství a tím také získat pod svůj vliv osvobozené státy. To je celá podstata onoho “osvobození”, které nebylo ničím jiným než získáním vazala, který se později v okamžiku vzepření se poslušnosti stal okupovaným státem. 

Je nesmyslné jakkoli zpochybňovat zásadní roli Sovětského svazu na porážce hitlerovského Německa, stejně jako je nutné tuto skutečnost vnímat jako pozitivní, nicméně je zcela absurdní si v tomto smyslu Rusko jakkoli idealizovat. Rusko bylo vždy militantním hegemonem, který přes svoji obrovskou rozlohu toužil ovládat i své okolí a Rusové patrně do dnešních dnů nepochopili, že je jejich velikost a moc neopravňuje zasahovat do práv a integrity států, které byly součástí Ruska či oním vazalem, stejně jako řídit dějiny světa jako takového. 

Kdo dnes sledoval oslavy “pobědy” v Rusku, mohl si Putinův projev porovnat s projevy Adolfa Hitlera ve třicátých letech. Moc rozdílů jsem v nich nenašel. Dnešní Rusko se tak výrazně neliší od Německa zmíněné doby. Putinovské Rusko je aktuálně jedním z největších nebezpečí pro tento svět. Jediné, co je tak dle mého soudu dobré v těchto dnech slavit, je konec hrozné války, jejíž podstatu, tedy válečnou agresi jednoho státu vůči svým sousedům, je třeba zcela zásadně odsuzovat. Není třeba projevovat vděčnost Rusku jako našemu osvoboditeli, ale naopak je třeba stále upozorňovat, že právě tento stát je dnes o ním Německem konce třicátých let, a že by bylo jen opakováním fatálních historických chyb tomuto zlu ustupovat, omlouvat ho či ho dokonce v jeho zločinných projevech jakkoli podporovat. 

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pavel-vytocil-Rajchla-ke-zvlastnimu-vysilani-Nejostudnejsi-rec-v-dejinach-CR-Ten-clovek-ztratil-soudnost-735798 

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/valka-putin-sovetska-svaz-9-kvetna-sssr-vojenska-prehlidka-rude-namesti_2305090645_gut