Jestli on mu neřekl: „Ty jeden ošklivý basketbalisto tmavé pleti!“ (glosa)

Asi neřekl, nebo si na to americký basketbalista hrající za Pardubice nestěžoval, nebo se u nás řídíme zdravým rozumem. Na každý pád Thomas Dunans dostal flastr, pokutu, klub se omluvil a tím by to také celé mělo skončit.

To, co je normální v hokeji, není normální ve fotbalu ani v basketbalu, ale pokud nějakému přemotivovanému hráči rupnou nervy, může se lehko stát to, co se stalo nedávno v naší KNBL. Je namístě to „kázeňsky řešit“, je namístě se k tomu po odeznění emoci postavit čelem a je třeba to celé uzavřít bez jakýchkoli diskusí a spekulací, respektive využívání onoho incidentu k nějakým polemikám rasového charakteru.

Bohužel je patrné, jak se onen mnohem medializovanější incident ze zápasu Slavia – Glasgow Rangers a všechny jeho důsledky promítl a bude dál promítat do mediálního i diváckého vnímání podobných událostí, což dokumentují ohlasy na sociálních sítích, mediální zájem a konečně i tento můj článek, který bych, nebýt předešlé události, dozajista nenapsal.

Ve své podstatě docela banální incident má náhle jinou váhu a svádí k různým interpretacím. Lze na tom dokumentovat, jak citlivé je to téma a s jakou obezřetností a rozmyslem mají příslušné instituce a vůbec všichni zúčastnění takové excesy řešit. To v praxi znamená, jakýkoli rasistický podtext zmínit jen v situaci, kdy je zcela nezpochybnitelný.

Realita totiž bude asi taková, že při prvním incidentu jeden chlap nezvládl svou frustraci, druhý své emoce, na což ten prvý reagoval opět zcela neadekvátně. V druhém případě nezvládl své emoce jen jeden. To všechno se lidem běžně stává. Tím svinstvem však nejsou ani tak příslušné skutky, jako to, co se na ně nabalí a jak s tím kdo začne manipulovat. A to myslím úplně kohokoli.