Ještěže máme toho Kalouska! Na všech Kalouscích totiž záleží!

Seslalo nám ho asi samo nebe (nebo snad peklo?). Bez něho by byla politická scéna mnohem nudnější a publicisté chudší o jedno šťavnaté téma. Otázkou je, k čemu všemu je ta šaškárna dobrá a jaký má smysl o ní psát.

To, co zde chci vyjádřit asi úzce souvisí s tím, co jsem nedávno uvedl v blogu Máme ještě nějaká jiná média než ta bulvární? Myslím si, že jak se bulvarizuje politická kultura, tak se bulvarizuje i její komentování. Obojí je zcela jistě ovlivněno společenskou poptávkou, takže asi nemá v zásadě žádný smysl se tím trápit, ale když jeden šašek šaškárnu dělá a jiný o ní píše, není asi žádným hříchem to okomentovat. Maximálně může dojít jen k rozšíření komunity šašků o další exemplář.  

Stupidita, kolem které se ono aktuální divadlo točí, je asi každému zřejmá. Všichni totiž vědí, o co jde, ale někdo potřebuje přikládat pod kotel a stavět se do role tatrmana, který dělá, jakože tomu nerozumí. Každý svéprávný člověk si snad uvědomuje, že heslo „Black Lives Matter“ („Na černých životech záleží“) nevyjadřuje, že na životech bílých (žlutých, rudých nebo zelených) nezáleží, ale pouze to, že někdo má pocit, že někomu (třeba i nějakému systému) jsou ty černé životy lhostejnější než jiné.  Z toho plyne, že jakési protiheslo, „All Lives Matter“ („Na všech životech záleží“) žádným protiheslem není a pouze někomu podsouvá, že je v rámci boje proti rasismu sám tím největším rasistou.

Nikde není psáno, že rasismus má jen tu podobu, a to že běloch nesnáší některé nebo všechny „barevné“. Rasistou může být kdokoli, Inuita, Mongol, Papuánec, Afroameričan i příslušník europoidní rasy, ovšem celý ten problém nevznikl kvůli Mongolům nebo Papuáncům, ale kvůli tomu, že se nějaká rasová minorita (která možná brzo přestane být minoritou) cítí být majoritou diskriminována. Nedokážu posoudit, jestli to tak v případě Afroameričanů reálně je, ale je jisté, že tomu tak ještě nedávno bylo a ti ten pocit stále mají. Ten pocit je totiž tou jedinou podstatou věci, fakta daná například legislativou jsou v tomto případě docela nepodstatná. Ten pocit totiž aktuálně vytváří lidé, nevytváří ho zákony, nevytváří ho politické deklarace, nevytváří ho ani nějaké nesmyslné normy v rámci politické korektnosti.

Co z toho vyplývá. Asi pouze jediné: Pokud chce nějaká rasová majorita přesvědčit rasovou minoritu, že není rasistická musí tak přestat uvažovat a tímto způsobem se i chovat. Součástí tohoto „uvažování“ musí být i určitá sebereflexe, kterou nemá smysl vyjadřovat gesty v podobě ničení soch, ale úplně by snad mělo stačit, aby se přistupovalo k vlastní historii pravdivě a uceleně, abychom si z ní nevyzobávali jen to krásné, ušlechtilé a příjemné, ale i to opačné. A že toho k upřímné sebereflexi mají všechny ty vyspělé, kulturní a demokratické státy a národy habaděj, a to se ani nemusí vracet dále než sto let.

Heslo „All Lives Matter“ není nutné nikomu trhat z ruky, úplně by stačilo se tímto heslem bez výjimky řídit a v rámci tohoto hesla se i ohlížet zpět.