Je Trikolóra politická strana, nebo sekta?

Znáte to, někdo zazvoní, vy otevřete a je vám to hned jasné: Svědkové Jehovovi! Nebo vyjde nějaký článek, vy ho otevřete a zase je vám to hned jasné: Svědkové Mlausovi! Zamýšlím se nad tím, v čem by mohla vězet ta podobnost.

Nejsem žádným znalcem sekt a jsem srozuměn i s tím, že ne každá sekta je škodlivá a nežádoucí, ale přesto nemám k sektám úplně pozitivní vztah. Můj vztah k politickým stranám je pak takový ambivalentní. Uvědomuji si jejich nutnost, ale většinou se mi nelíbí, jak politiku provozují. Myslím to zcela obecně, bez ohledu na to, jestli s konkrétní stranou sympatizuji, mám k ní neutrální přístup, nebo mi vysloveně vadí. V náboženské oblasti se sekty od církví liší mimo jiné tím, že jejich příslušnici jsou velmi horliví, velmi zaangažovaní a svým idejím a vůdcům až fanaticky oddaní, což se projevuje třeba tím, že svá stanoviska vyjadřují zcela nekompromisně, jednotně a bez jakýchkoli pochybností. To je sice možné i v případě církví, ale rozhodně to není nutné.

Získá-li charakter sekty nějaká nenáboženská organizace, například politická strana, projevuje se to podobně, jen není podstatou náboženské dogma či náboženská doktrína, ale ideologické dogma nebo ideologická doktrína. Z minulosti známe fanatické příslušníky mnohých stran, často partají, které byly posléze označeny za zločinné. V současnosti a v demokratickém světě jsou to pak spíše strany něčím podivné, i když se občas objevují i jakési nástupnické strany a organizace, které navazují na ty zločinecké. Kupodivu se někdy stane, že se nenajde síla, která by je zrušila a zakázala, a tak taková strana získá legitimitu, a dokonce může vládnout či třeba vládnoucí strany držet u moci. To ale není případ Trikolóry, na to máme u nás jiné experty.

Často je sekta spojena s nějakým svým guru, někdy žijícím, jindy zbožštěným nebožtíkem, reálným či mystickým. Bývali to náboženské autority, stejně jako komunističtí diktátoři. Jejich společným rysem je to, že jsou oněmi nositeli doktríny, která musí být dostatečně výrazná a kontroverzní, ale vůbec nemusí mít nějaký reálný základ a jasný cíl. Většinou se také musí jasně distancovat od všech ostatních, aby to dogma bylo patřičně výrazné. Není to pravidlem, ale sekty mají často psychopatologický vliv na jedince, kteří pak, ač to byli před vstupem do sekty zcela normálními lidmi, ztrácí posléze schopnost kritického myšlení, neumí si udržovat zdravý odstup a pozbývají soudnosti.

Pokud organizace s charakterem sekty neporušuje zákony, není žádný důvod ji jakkoli omezovat či diskriminovat, natož pak zakazovat. Jenom je asi dobré si ve vztahu k sektářům zachovávat právě to výše uvedené, tedy kritické myšlení a určitý odstup, což souvisí s přijímáním dogmat a akceptováním doktrín, které jsou založeny spíše na emocích a slepé víře než na relevantních argumentech. Nic se vám asi nestane, když Svědky Jehovovi pustíte do domu a poslechnete si jejich agitaci, a nestane se vám určitě nic, když si pustíte k sobě z virtuálního prostředí Svědky Mlausovi, ale obojí má jednu jedinou podmínku: nesmíte je brát vážně.