Doktor prase č. 2

Dvojka patří MUDr. Cimickému, č.1 doktoru Bartákovi. Spojuje je skutečnost, že jsou oba lékaři a oba se dopustili sexuálních deliktů. Liší se tím, že Barták je učiněný magor, kdežto Cimického jsme měli za milou renesanční osobnost

Liší se i tím, že Barták si odpykává osmnáctiletý trest, kdežto Cimický je zatím pouze obviněn a není vůbec jisté, jestli bude souzen a odsouzen, a to ne proto, že by se oněch sexuálních deliktů nedopustil, ale proto, že většina z nich bude možná promlčena.

Ze zdrojů mediálně hodně frekventované kauzy „Barták“ je patrné, že se jednalo o případ psychopata, notorického lháře, konspirátora a pravděpodobně i zvráceného devianta. Kým skutečně je doktor Cimický, zůstává trochu záhadou. Donedávna to byl jen významný psychiatr, popularizátor této vědy, spisovatel, básník a překladatel, prostě takový renesanční duch, ke kterému mohl kdekdo vzhlížet s obdivem a s úctou.

Je určitým paradoxem, že Cimického pád inicioval prezident Zeman, a to rozhodnutím milého pana doktora vyznamenat státním vyznamenáním. To přimělo zpěvačku Janu Fabiánovou zveřejnit na sociálních sítích, že byla Cimickým sexuálně napadena. Cimický na to konto vyznamenání nepřevzal a následně se mělo advokátce Lucii Hrdé ozvat dalších asi třicet napadených žen. Policie na základě informací z médií zahájila vyšetřování a posléze Cimického navrhla obžalovat.  Aktuálně státní zastupitelství vrátilo kauzu policii s tím, že 26 z 28 deliktů bude možná podléhat promlčení.

To jsou obecně známé skutečnosti. Nechci předjímat vývoj kauzy ani spekulovat o vině či nevině doktora Cimického, jen to celé nějak nedokážu pochopit. Jednak je úplně mimo mé chápání, pokud se tedy stalo vše, z čeho je viněn, jednání člověka výše zmíněných kvalit a přiznám se, že vůbec nerozumím tomu, že po dobu téměř čtyřiceti let to Cimickému procházelo, respektive že nebyl udán, tedy ani vyšetřován, natož pak z čehokoli obviněn. Pouze byl na základě pochybností o profesionálnosti jeho chování odejit z bohnické psychiatrické léčebny.

Kladu si asi vcelku logickou otázku, proč za těch čtyřicet let žádná z několika desítek žen neoznámila svoje napadení policii? Bartákovy asistentky se mohly zcela oprávněně bát a v jiných případech hraje roli to, že sexuálním agresorem je blízká osoba, ale proč žádná z žen neupozornila na takové chování ze strany lékaře? Nabízí se také, že většina z „obětí“ to mohla vnímat jako banalitu, konečně za oněch čtyřicet let se asi hodně změnil náhled na to, co se rozumí sexuálním napadením.

Vůbec se nechci doktora Cimického zastávat, v případě psychiatra je zcela fatálním profesionálním pochybením i jen to, když své pacientce dělá sexuálně podbarvené návrhy, ale pokud dnes touží několik desítek žen dostat 74 let starého Cimického za mříže, proč se o to žádná nepokusila během těch čtyřiceti let? Už v 80. letech minulého století mohl být Cimický vyloučen z lékařské komory, mohl být stíhán, třeba i sexuologicky vyšetřován a mohlo mu tedy být účinně zabráněno provozovat své „prasárny“. 

Totálním paradoxem pak je, že kdyby nebyl nominován na státní vyznamenání, nic by se pravděpodobně nedělo a nic by se ani v budoucnosti nestalo. V této souvislosti si na závěr neodpustím úvahu o smyslu „výkonu pozemské spravedlnosti“. Moderní právní systémy nechápou trest jako mstu. Smyslem je náprava delikventa, může to být i jeho izolace, aby nemohl škodit, a podstatná je prevence, tedy vidina trestu, která má a také může od trestné činnosti odradit.

Na nápravu doktora Cimického je asi už pozdě, snad je i definitivně od svých sexuálních aktivit odrazen, takže se nabízí jen ponaučení pro všechny lékaře, že nemají své pacientky osahávat, nutit k sexuálním hrátkám a znásilňovat, což je ponaučení platné obecně pro všechny muže. Asi to všichni vědí, ale není na škodu připomenout, že „boží mlýny melou…“ Je mi z výše uvedeného důvodu vcelku jedno, co se s Cimickým stane, ale apeloval bych na všechny dámy, aby neváhaly řešit, když je někdo sexuálně napadne či jen obtěžuje, a to ihned. Mohou tím minimálně ochránit budoucí oběti.