Boj s lidskou hloupostí se nedá vyhrát IV.

Ale, jak pravil pan Werich, utéci z toho boje také nemůžeme, protože pak by blbost zaplavila svět. Čtvrtý článek exkurze do světa pavědy se týká tradiční čínské medicíny, oboru, který má poněkud kuriózní tradici, ale i výsledky. 

Tradice tradiční čínské medicíny je dvojího druhu, ta novodobá je z doby čínské kulturní revoluce, kdy maoistický režim vyštval ze země ohromné množství vzdělaných lidí, mimo jiné i lékařů, kteří pak logicky museli někde chybět. Čínští komunisté to vyřešili šalamounsky, prohlásili, že Číňané nepotřebují západní medicínu, mají přece svoji, kterou každý může aplikovat sám na sobě, případně mu pomůže léčitel, který prodělá určitý rychlokurz. A bylo po problému.  Tento princip podobný nám známému „poručíme větru dešti“ a tomu, že odborník se stává odborníkem na základě třídního původu, v čínském případě vyvolal potřebu oprášit středověkou čínskou medicínu.

Principy čínské medicíny vycházejí z filozofie taoismu, konfucianismu, později i buddhismu. Podstatou světa má být všudypřítomná a vše řídící síla čchi, která prostupuje i lidské tělo a proudí v dráhách, tzv. meridiánech. Spojení se zevním světem zprostředkují tzv. aktivní body ležící na meridiánech i mimo ně. Proudění čchi a tedy lidské tělo lze ovlivnit a léčit různými způsoby. Základním prostředkem je léčba rostlinnými i živočišnými přípravky. K tomu přistupují manuální zásahy na aktivních bodech, a to buď jehlová akupunktura, akupresura nebo požehování, tzv. moxa. Důležitá je i správná životospráva, ke které kromě doporučení správné výživy patří i meditace a tělesná cvičení v různých formách, tzv. čchi-kung, tai-či nebo masáže tuina. Diagnostika spočívá ve stručné anamnéze, vyšetření jazyka a pulsu.

Čínská medicína nebyla v minulosti nikdy jednotným, přesně kodifikovaným systémem. Existovaly různé varianty diagnostiky i léčby, které se předávaly většinou ústní formou. Staré lékařské knihy jsou psány mýtickým, symbolickým jazykem, téměř nesrozumitelným i pro rodilé Číňany. Správný převod do jiného jazyka je téměř nemožný. Dalším problémem čínské medicíny je, že v Číně až do konce 18. století neexistovala pitva, takže znalosti čínských léčitelů o stavbě a tedy i funkci lidského těla byly téměř nulové. Všechny léčebné postupy až do dneška mají jen empirickou povahu, ověřování účinku léčebných procedur a medikamentů se neprovádělo. Choroby v moderním slova smyslu čínská medicína nezná, její diagnostika ani není možná a neprovádí se. 

Popularita čínské medicíny na Západě je způsobena několika faktory. Jsou to jednak v úvodním díle této série zmíněné vlivy postmodernismu a doby postfaktické, které tíhnou k všemožným alternativním výkladům a metodikám, a také je to z mého pohledu vcelku pochopitelná obliba taoismu, konfucianismu i buddhismu, které působí více jako filosofie než náboženství, a přináší i modernímu člověku určitý zajímavý duchovní přínos. Není jistě v ničem problematické přijmout křesťanské etické hodnoty, stejně jako duchovní cestu buddhismu nebo taoismu, nicméně společenský etický rozměr není asi možné vždy a universálně spojovat, a to platí u každého náboženství, s fundamentalistickými a mystickými dogmaty, která vznikla v naprosto jiné době s naprosto jinou kvalitou lidského poznání, zvláště přírodních věd.

V tomto smyslu jsou principy tradiční čínské medicíny zcela absurdní, to však neznamená, že některé, staletou empirickou zkušeností ověřené procedury nemohou reálně fungovat. Lidé před mnoha tisíci lety také provozovali metalurgii, aniž by cokoli věděli o stavbě hmoty, o kovových vazbách a podobně. Proto se z čínského léčitelství, stejně jako z evropského přeneslo do dnešní doby používání některých bylin, stejně jako, a teď již mluvím o čínské medicíně, třeba používání akupresurních bodů v určité míře i účinný vliv akupunktury a zcela jistě přínosná různá tělesná cvičení.  Tyto metody, účinkují sice na jiném principu (a nejen jako placebo), než čínská pseudomedicína vysvětluje, ale v některých případech skutečně účinkují.  

Když píši „v některých případech“, myslím to přesně takto, v mnoha jiných případech se totiž setkáváme s naprosto absurdními metodikami a řada čínských léčiv dovážených do západního světa jsou naprosto nesmyslné preparáty, které nemají nijak ověřenou účinnost, mnohé z nich obsahují i látky jedovaté. Není snad ani potřeba rozebírat iluzorní barbarské představy typu, že prášek z rohu nosorožce je účinný na impotenci a podobné nesmysly. Byla popsána řada případů poškození zdraví i úmrtí z důvodu požití neověřených preparátů a po absolvování různých šarlatánských praktik. Obecně, a to i v bezpečném segmentu, jsou představy o možnostech čínské medicíny značně přehnané. O tom, že efektivita metod čínská medicíny je často sporná, svědčí to, že v Číně v 19. století rychle převládla západní medicína a domácí medicína byla ve 20. letech 20. století zakázána. Po období maoismu ani v dnešní Číně nehraje čínská medicína vedoucí roli. Snahy o spojení obou typů medicíny skončily spíše neúspěchem (logicky nemohlo dojít k principiálním shodám), a dnes se vyučuje i provozuje tradiční medicína samostatně, a rozsah jejích zdravotnických zařízení představuje jen asi sedminu rozsahu institucí západní medicíny.

Nevím, jaký podíl má tradiční čínská medicína podíl na léčení na Západě a v naší zemi, ale je patrné, že její obliba roste. Řekl bych, že je to více vlivem módy a oněch postmodernistických nálad, než jejími výsledky, nicméně vyzkoušení ověřených a bezpečných metod v akreditovaných zařízeních není asi ničím proti ničemu. Je jistě správné ke každé léčbě přistupovat s vírou, že je účinná, na druhou stranu je však dobré používat i zdravý rozum a nezanevřít na klasickou medicínu, a to zvláště v případech, kdy je ohroženo naše zdraví a život z důvodu prodlení. Přijde mi rozumné pokusit se také občas přemýšlet o podstatě toho, čemu věříme nebo věřit chceme. Víra v jakési neznámé a neměřitelné síly je zcela srovnatelná s vírou v zázraky, kterým se ateisticky založení konzumenti alternativní medicíny a astrologie často vysmívají, přičemž pouze bigotní náboženské představy přetransponovali  do jiné oblasti. Nevěříme na neposkvrněné početí Panny Marie a Ježíšovo zmrtvýchvstání, ale klidně uvěříme šamanům, vědmám, kartářkám a astrologům. Proč? Možná je na vině sama věda, která přes svoji úspěšnost nedokázala sebe samu lépe prodat, zatraktivnit a bez nadutosti a nepokory oslovit své konzumenty. Třeba se s novou generací vědců už blýská na lepší časy.

Použité zdroje:

Jiří Heřt, Výkladový slovník esoteriky a pavěd, 2008, 264 s., Nakl. Věry Noskové, Praha

Jiří Heřt, Alternativní medicína a léčitelství, 2011, 240 s., Nakl. Věry Noskové, Praha

Jiří Heřt, Homeopatie, clusterová medicína, anthroposofická medicína, 1997, 392 s., Nakl.Lidové noviny, Praha

Jiří Grygar,  https://www.youtube.com/watch?v=OI9-dNu9iz0&t=270s

Český klub skeptiků „Sisyfos“     http://www.sysifos.cz/ (různé články a výkladové publikace na oficiálních stránkách klubu)

Wikipedie