Babičko, jste už dost lockdown?

Nevím jak vy, ale já už jsem z těch zpráv docela "out", trochu "empty" a možná stačí jen "touch" (někoho "infected") a budu úplně "down".Cítím se tady trochu jako "alien". Co takhle osobní "lockdown"? No jasně, zavřu se ve sklepě!

Řekl bych, že český jazyk je natolik bohatý, že by si politik i epidemiolog mohli najít adekvátní český výraz pro to, co by měl občan udělat, respektive co oni chtějí udělat s ním. Slovo „lockdown“ znamená izolaci (nikoli, jak by se mohlo jevit, být zamčen kdesi dole) a pokud se věcně nepopíše, tak je to slovo jako každé jiné, tedy nikoli terminus technicus (i s těmi latinskými slovy se má šetřit), ale jen rádoby světácký výraz.

Za poslední roky se u nás vžilo obrovské množství anglických výrazů. Mnohé z nich nemají adekvátní česká synonyma, protože se zrodily ve světě výpočetní techniky a elektronické komunikace, což se přenáší do komunikace na sociálních sítích i komunikace jako takové. Nemá asi smysl s tím jakkoli bojovat, a to ani tehdy, nemá-li ten či onen cizí výraz své opodstatnění.

Obecně lze sice říci, že anglické výrazy vložené do naší mateřštiny mají smysl jen tehdy, pokud mají smysl, ale brojit proti slangu náctiletých, kde se to jen hemží nejen anglikanismy, ale i různými zkomoleninami a zkratkami, je také úplně zbytečné. Rozhodně však není nutné používat zbytečná cizí slova v oficiální mluvě, což se bohužel děje. Můžeme si to „čeknout“, tedy ověřit právě na tom lockdownu.

To, co bude možná potřeba vyhlásit, totiž budou pouze další karanténní opatření. Karanténa je sice také cizí slovo, ale obecně známé a obecně vžité, a jeho aktuální obsah bude definován tím, jaká opatření budou přijata.  Mohlo by se zdát, že je jedno, jaká slova se použijí, ale není to tak. Vážnost situace je zřejmá, ale není třeba, a to především z úst politiků a odborníků, používat dramatické výrazy, stejně jako zbytečná cizí slova.

Zakažme si slova jako je katastrofa, apokalypsa, tragédie a podobně. Jednak nejsou vůbec na místě; lidé kteří prožili války a třeba fatální živelné pohromy, by nám mohli vyprávět, jaká je skutečná podoba těch slov, a jednak vytváří atmosféru strachu a paniky. Podobné je to s různými lockdowny a blackouty, jejichž smyslu třeba řada starých lidí (těch nejohroženějších) vůbec nerozumí a jen je děsí.  

Když už jsem u toho strašení, musím se zmínit o strašení čísly. V první vlně epidemie se dlouho nikdo neobtěžoval přepočítávat nakažené, nemocné a mrtvé na sto tisíc obyvatel, což zcela zkreslovalo hodnocení situace. To se změnilo, ale teď zase nikdo nepřepočítává počet nakažených na počet testovaných, přičemž je jasné, že bez toho je to zcela zavádějící údaj. Nesmyslná mi připadají i jiná řádně nevysvětlená čísla a koeficienty.

Máme celý Ústav zdravotnických informací a statistik (ÚZIS) a ten nám prostřednictvím svého šéfa sděluje, že podstatné je číslo „R“, které udává kolik lidí nakazí jeden nemocný. Víme však kolik je skutečně nemocných? Možná to lze odhadnout, ale víme, kolik lidí nakazí nakažení, kteří nejsou nemocní? Vůbec netušíme. Testovat se totiž převážně nechává jen část lidí s příznaky a ti, co potřebují potvrzení o bezinfekčnosti. Takže všechna ta čísla mohou být zcela zavádějící a podstatné je pouze to, kolik lidí je nemocných vážně, a jak tomu odpovídají naše technické a lidské kapacity ve zdravotnictví.  

Tento článek jsem napsal pod vlivem toho, že se mě několik lidí zeptalo (v různých zkomolených podobách), co ten lockdown je. Řekl jsem jim, že to neznamená nic do té doby, než někdo vyhlásí nějaká jasná kritéria. Nedokážu posoudit, kdy (případně jestli) se má něco takového stát, ale pokud se to stane, nechci slyšet bláboly, jaké opět asi dnes večer uslyším z Hradu, ale jasná, srozumitelná, s rozvahou vyřčená a řádně zdůvodněná slova kompetentního člověka bez různých nejasných výrazů. Tedy, co je třeba udělat, od kdy a proč.