Albert Hourani: Dějiny arabského světa

O této knize jsem neměl v úmyslu psát, než jsem si přečetl od pana Kulhavého propagaci knihy B. Kurase „Jak zabít civilizaci“. Podtitulek mnou doporučené knihy by mohl být: „jak nezabít zdravý rozum a nezaujatý pohled do dějin.

Nechci hodnotit články pana Kulhavého, blog je konečně prostor pro vyjádření různých názorů, pohledů a také emocí. A právě emoce, mnohdy zcela pochopitelné, mohou snadno i přemýšlivého člověka svést ke zjednodušování, paušalizaci i k neobjektivnímu hodnocení událostí a procesů, které na rozdíl od překotných aktuálně probíhajících dějů svoji objektivní a jednoznačnou podobu mají. Jinými slovy, nemám za zlé panu Kulhavému, co napsal o knize pana Benjamina Kurase, ale nemohu nemít za zlé panu Kurasovi, co on napsal ve své knize. Důvod je prostý. Nemyslím si, že by pan Kuras byl hloupý a nevzdělaný člověk, tím spíše mě mrzí, jak vzdělaný a chytrý člověk zneužije aktuální situaci pro své zviditelnění, slavomaství a patrně i zisk.  Dělají to v mnohých oblastech mnozí, a pokud to dělal pan Kuras, když psal o sexuálních aspektech taoismu, nestalo se asi nic, ale dezinformace a podivná propaganda v citlivém tématu vztahu islámu a západního světa jsou nebezpečné, a to i proto, jak umně si autor počínal.

Kniha, o které píši, není protiváhou knihy výše uvedené a není jí podobná prakticky v ničem. Nespekuluje a na základě spekulací nestraší prognózami, nežongluje s historickými fakty a hlavně nevyjadřuje autorovy subjektivní názory a emoce, a pokud ano, je to čtenáři jasně sděleno. Tato kniha je rozdílná i v tom, že nehodnotí aktuální vývoj arabského světa, islámu a migrační krizi. Ani nemůže. Její autor zemřel před více jak dvaceti lety. Její aktuálnost je v tom, že na základě velmi podrobného a analytického postupu autor předává svému čtenáři sofistikované informace, které by mu mohly a měly sloužit k pochopení situace současné. Pouze tam se protíná s knihou pana Kurase.

Čtení této knihy není snadné. Na šesti stech stránkách hustého textu má faktograficky charakter podrobné vysokoškolské učebnice pro studenty politologie a historie Blízkého východu, přesto však je díky autorovým zkušenostem velmi systematicky a přehledně členěna, takže se lze přes obsáhlý seznam, rejstřík, seznam literatury, tabulky a mapy kdykoli informovat o jakémkoli pojmu, době nebo události, což je koneckonců předpokládaný způsob práce s touto knihou. Kniha sama, jak název napovídá, se prioritně zabývá vývojem arabského světa od 7. stol. n. l. do 2. poloviny 20. století a islámem, který je s tímto neodmyslitelně spojen. Právě přes toto náboženství se v ní také seznámíme i s nearabskými kulturami Blízkého a Středního východu, stejně jako se všemi interakcemi se světem křesťanským, hinduistickým, židovským, zoroastristickým a podobně.

Jméno autora evokuje arabský původ a Albert Hourani je také skutečně potomek libanonských křesťanských přistěhovalců do Británie. Narodil se roku 1915 a po studiu politologie, filosofie a ekonomie na Oxfordu se postupem času stal předním britským historikem na oblast Blízkého a Středního Východu, během války působil jako analytik britského Ministerstva zahraničí v Egyptě a v padesátých letech byl jmenován ředitelem Střediska pro výzkum Blízkého východu. V té době již přednášel a hostoval na prestižních evropských, amerických i arabských universitách, publikoval odborné články a vydal několik  knih s problematikou arabského světa a islámu. Popularitu u laické veřejnosti získal svými komentáři a analýzami během války v Perském zálivu. Zemřel v roce 1993 jako přední světový odborník v této oblasti.

Vrátím-li se ještě ke knize, spatřuji její význam ve velmi podrobném rozboru vývoje Blízkého východu po Druhé světové válce. Kapitoly týkající se vzniku arabských impérií a islámu jsou zajímavé, ale obecně si v souladu s autorovým přesvědčením myslím, že na podstatu současných problémů mají daleko menší vliv, než se obecně soudí. Často různí pseudoznalci, včetně pana Kurase, hledají příčiny islámského extremismu kdesi v Koránu a v Mohammedových dobách a zapomínají při tom, že několik staletí byl islámský svět daleko kultivovanější a vzdělanější než svět křesťanský. Vše se začalo měnit s nástupem novověku a k té zásadní změně přispělo zcela nové uspořádání právě po Druhé světové válce a posléze rozpad sovětského impéria. Tam lze mnohem snáze nelézat příčiny stavu, který trápí současný svět a zároveň tím vyvracet dogmata stavějící islám do role zločinecké ideologie a jeho vyznavače analogicky a paušálně do role zločinců.

Je dobrým zvykem představenou knihu čtenářům doporučit. Nejiné to bude v mém případě ohledně této knihy. Doporučit ji mohu prakticky každému, byť každý s ní bude pracovat po svém a každému může být jinak přínosná, nicméně obzvláště bych si ji dovolil doporučit těm, kteří píší a čtou články, které ignorují fakta, procesy a logické vývody z nich. Pro ty může být tato kniha podnětem k přehodnocení některých stanovisek. K tomu je ovšem třeba ochota a vůle, které žádná kniha ani její propagace zabezpečit nemohou.