Vyjednávání o nové smlouvě mezi Kazachstánem a EU a další zážitky
Navzdory tomu, že mé běžné pracovní dny nejsou extra pracovní, úterý a středa minulý týden byly jiné. Probíhalo třetí kolo vyjednávání ohledně smlouvy o Partnerství a spolupráci mezi KZ a EU. Za KZ vyjednávalo asi dvacet představitelů místní vysoké politiky, dalších 40 Kazachů se účastnilo jako pozorovatelé. Za EU se vyjednávání v ostrém kontrastu účastnil pouze sedmičlenný tým a na straně pozorovatelů jsme první den dopoledne byli jenom Češi a Poláci a už odpoledne pouze my – respektive tedy pouze já (no alespoň někde si napravujeme naší příšernou reputaci).
Dopoledne se probrala pouze část preambule a poté jsme vyrazili na oběd na úřad. Já, pan velvyslanec a polský skoro-diplomat Michal – já s Michalem jsme dostali pulov (to je to z místních jídel podobné rizotu) a dva panáky vitamínů a vraceli jsme se zpátky na ministerstvo zahraničních věcí. Michal se zdržel jen chvíli a já zůstávala do konce. Nicméně v průběhu jsem zjistila, že můj žaludek se s pulovem úplně nesžil. A tak myslím, že se můžu prohlásit za první Češku, která pozvracela kazašské ministerstvo zahraničních věcí. Kdo jiný může něco takového říct? Chtěla jsem být v něčem výjimečná a tak tady to mám J Zbytek vyjednávání jsem se cítila značně malátně, ale nechtěla jsem si nic nechat ujít. A na celé slavné recepci jsem soustředila své síly na to, abych přítomným diplomatům při představování neomdlela do náručí.
Druhý den jsem se vzbudila již při plné síle a mohla jsem tak strávit další den pozorováním, jak se celé vyjednávání vyvíjí. Přibližně na třetinu celé smlouvy se vůbec nedostalo. Mnoho věcí, které byly již dohodnuty, se znovu otevřelo, ale určitých pokroků se dosáhlo.
Ve čtvrtek jsem se věnovala sepisování zápisu z celé akce a odpoledne, stejně jako celý pátek, jsem zasvětila zjišťování novinek. V pátek večer mě nenapadlo nic lepšího než vyrazit na druhý břeh pořídit fotky. Všechno je krásné, nové, umělé, ale jako z jiného světa. Nejvíce asi Khan Satyr – obchodní středisko. Uvnitř je neuvěřitelné množství obchodů, kde, i když mají 70 procentní slevy, jsem se cítila velice chudá. Už jsem si pomalu zvykla, že cenová hladina tady je výše než u nás a že je potřeba hodně rozvažovat, co si kde člověk koupí. No ale tohle přeci jen bylo stále dost šokující.
Co se týče platů, tak Kazaši obecně dostávají méně než my. Dinara pracuje na plný úvazek za 400 euro měsíčně a to má jedno z lepších pracovních míst. Navzdory tomu Kazaši a hlavně Kazašky chodí krásně oblečení a upravení, dívky vždycky v lodičkách na podpatku. Kazašky jsou opravdu krásné. No ale finanční řešení živobytí v Kazachstánu mi zůstává naprostou záhadou – předpokládám, že nejedí.
Po zděšení z Khan Satyru jsem pokračovala v procházce až do bodu, kdy jsem byla dost unavená na to, aby dvouhodinová cesta domů pro mě byla tak akorát. Po dlouhém přemýšlení a konzultacích s mapou jsem došla k závěru, že musím přes most, který měl být někde poblíž. Problém přišel, když se přede mnou objevily mosty dva. Oba velké s šesti-proudou rychlostní silnicí. Vzhledem k rychlému rozrůstání města, žádná mapa zde není aktuální příliš dlouho. Tak mi nezbylo než jeden z nich tipnout a doufat, že se nebudu muset vracet. Když jsem se úspěšně prokličkovala přes zuřivě projíždějící auta a úspěšně jej přešla, octnula jsem se v naprosto nové a neznámé části Astany. Ani tentokrát mi mapa nepomohla. Věděla jsem, kde je ambasáda, kde jsou další významné památky, jediné, co jsem nevěděla, bylo, kde je můj hotel. Hodinu a půl dlouhé bloumání mě tam naštěstí dovedlo.
Víkend se dál vyvíjel spíše jako odpočívací a relaxační, zašla jsem navštívit pouze jedno muzeum a dalších procházek jsem se raději zřekla. Muzeum nicméně bylo zajímavé. První část se věnovala prezidentu Nazarbayevovi, jeho medailím a darům, které dostal. Chápu, proč si pro ně zřídil muzeum – obávám se, že skleněného koně nikdo doma nemůže chtít mít (kromě Joeyho) a upřímně řečeno všechno to jsou akorát děsné lapače prachu. Nejvtipnější byl dar od francouzského prezidenta z konce září 1993 – glóbus – kde nejen, že jižní polovina zeměkoule nebyla prakticky vidět, ale dalo se tam najít SSSR a Československo. Ostatní patra se ale už pak věnovala kazašské historii, tradičním krojům, předmětům, šperkům, nástrojům a obecně i dalšímu vývoji země. Odcházela jsem pobavena a obohacena.
(Článek byl původně publikován na: http://zapisky-z-kazachstanu.blogspot.be/2012/08/tyden-ii-pred-dvemi-dny-presel-jiz.html)
Aneta Toboříková
Kolumbie - jak získat vízum
Tak vlastně ani úplně nevím, jak se to stalo, ale již čtvrtým měsícem žiju v Kolumbii. Jednoho dne jsem narazila na pracovní nabídku, ozvala jsem se a zhruba dva měsíce boje o získání víza jsem se ocitla tady.
Aneta Toboříková
Období 'Po návratu'
Nikdo nikdy nemluví o období ‚po návratu‘. Než se někam vydáte na dlouhou cestu, tak se vždycky najde někdo, kdo vám vysvětlí, jaké jsou možné nástrahy dlouhého pobytu v zahraničí. Každý vám řekne, že venku na vás bude čekat pět základních období, které jdou od nadšení, přes stýskání, nenávist všeho cizího až ke konečnému přijetí. Nikdo vám ale neřekne, ani vás dvěma slovy nevaruje, co se stane v období ‚po návratu‘.
Aneta Toboříková
První a druhá vzdělávací filosofická
Jelikož se mé studium pomalu blíží ke konci a já se probojovávám skrze zkoušky, tak bych se ráda pozastavila trochu u filosofického rozměru vzdělávání, zkoušek a vůbec toho, co může vést a vede k tomu, aby se člověk učil rád, efektivně a hlavně, aby s ním jeho nabyté vědomosti zůstaly. No a také musím přiznat, že učení a učení se je mé oblíbené téma (což tedy přiznávám jen potichu).
Aneta Toboříková
Pozitiva života v Polsku a zásady čtení blogových příspěvků
Po zveřejnění posledního příspěvku mi bylo vynadáno, že mnou popsané zkušenosti s Poláky nejsou dostatečně pozitivní, a že tedy na Polsko nevrhají příznivé světlo. Svůj první letošní příspěvek jsem se tedy rozhodla koncipovat jako reakci na onen bojovný přístup k mému příspevku a věnovat jej nejen pozitivům života v Polsku, ale také zásadám čtení blogových příspěvků (alespoň mých). A že na každém šprochu sice nemusí být pravdy trochu, ale každý šproch odráží svět a vidění pisatele ale i čtenáře.
Aneta Toboříková
Zvláštnosti interakcí nejen s Poláky
Obecně mám s Poláky (a i s ostatními lidmi, co zde potkávám) zatím pouze dobré zkušenosti a 99 % z nich je velice vstřícných, nápomocných a vůbec takových, jací by měli být lidé, které ve svém životě chcete potkávat. Ale jelikož z toho obvykle nevznikají nikterak zajímavé historky, tak se tady zaměřím na věci, které jsou pro mě dost nepochopitelné.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Britská učitelka spala s žáky, s jedním otěhotněla. U soudu přiznala „chyby“
O chybách a zničeném snu nyní u soudu v Manchesteru vypráví britská učitelka, kterou policie viní...
Pavel jmenoval Ženíška ministrem pro vědu. Popřál mu v boji s dezinformacemi
Aktualizujeme Prezident Petr Pavel jmenoval ve čtvrtek Marka Ženíška z TOP 09 novým ministrem pro vědu, výzkum a...
V Kladně hoří sklad olejů. Zásah hasičům ztěžuje vítr, vyhlásili zvláštní stupeň
V kladenské ulici Železničářů hoří sklad olejů, vyhlášený je zvláštní, tedy nejvyšší poplachový...
Atentátník je na svůj čin hrdý. Obvinili ho z pokusu o vraždu, hrozí mu doživotí
Slovenská policie obvinila jednasedmdesátiletého Juraje C. podezřelého ze středečního útoku na...
Fico je nadále ve vážném stavu, oznámil Kaliňák. Krvácení do břicha zastavili
Přímý přenos Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl ve...
Inspektor/ka – oblast vigilance zdravotnických prostředků
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 542x