Kolumbie - jak získat vízum

Tak vlastně ani úplně nevím, jak se to stalo, ale již čtvrtým měsícem žiju v Kolumbii. Jednoho dne jsem narazila na pracovní nabídku, ozvala jsem se a zhruba dva měsíce boje o získání víza jsem se ocitla tady.

A navzdory všemu úsilí a modliteb mých přátel, kteří už nemohli mé historky dále poslouchat, jsem z Čech odjížděla samozřejmě bez víza s poměrně mlhavou představou, jak získat vízum v Bogotě.

Pro ty, kteří by někdy chtěli podniknout podobné pokusy, stručné shrnutí:

Záleží na tom, kde o vízum požádáte.

Jeden má sice představu, že k tomu, aby člověk získal vízum, musí naplnit jisté podmínky a pokud tak učiní, tak dostane vízum. Není tomu tak. Oficiální pravidla sice existují, jenomže přístup Kolumbijců k pravidlům je poměrně zvláštní. Každá ambasády si tedy pravidla upraví podle svého. Ve Vídni se přeochotný úředník rozhodl, že rozdíl mezi ním a Bohem je pouze nepatrný a že by to světu měl dát zřetelně najevo. Rozhodl se, že pouze předepsané dokumenty nejsou dostačující a pokaždé, když jsem mu vyžádané dokumenty zaslala, tak se rozhodl, že potřebuje další. Po měsíci se rozhodl, že proces trvá příliš dlouho a že moje původní žádost (za jejíž podání se platí 40 euro) již pozbyla platnosti a že je třeba zažádat znovu (a znovu zaplatit.)

Rozhodla jsem se tedy podat žádost znovu, tentokrát ve Varšavě. Ve Varšavě je hlavní potíž v tom, že zdejší úředníci sice disponují nápomocným charakterem, bohužel ale jejich schopnosti ovládat moderní technologie jsou horší než nulové. Možná kdyby byla šance, vyřídit celý proces pomocí dopisů, tak by to bylo bývalo dopadlo dobře. Emailová komunikace bohužel neprobíhala v úplně ideálním stylu. Nakonec jsme se dostali k tomu, že mi vízum dodají, pokud se osobně dostavím do Varšavy. V tuto chvíli mi zbývalo asi 20 hodin do odletu mého letadla a cesta do Varšavy a zpět trvá 16 hodin vlakem - letenky již nebyly. 

A tak jsem se s lehkým srdcem, těžkým kufrem a vidinou toho, že budu v Kolumbii pracovat ilegálně, dostala na letiště. 

Po příjezdu jsem samozřejmě čekala, že mou situaci začneme řešit. Po opětném zaslání všech dokumentů a telefonátu na imigrační, zda je vše v pořádku a jaké by měly být další kroky, se mi dostalo osvícené rady - paní mi vysvětlila, že nejjednodušší cesta, jak získat vízum, by bylo vdát se za nějakého místního občana. A ne že bych se svými kolegy nevycházela dobře, ale ... Absolutně se mi v tu chvíli nedostávalo ani slov, ani nápadů.

Po důkladném uvážení všech pro i proti - přeci jenom by se tahle historka dobře vyprávěla - jsem usoudila, že tuhle možnost si nechám až na další kola. Jelikož se nepodařilo sehnat ani žádného známého, tak jsem se jednoho krásného rána vydala na imigrační osobně. A na třetí pokus jsem se dostala dokonce i dovnitř do budovy. Aneb ani úředníci u vchodu si neodpustí šanci zahrát si na nejbližšího božího pomocníka (a nemyslete si, že máte šanci všechny podmínky a požadavky vyčíst někde online). Konečně tedy - všechny dokumenty řádně vytištěné, zaregistrované ve všech systémech, všechny poplatky zaplacené - jsem se dostala k onomu obávanému úředníkovi, který Vám může vízum nalepit do pasu.

A dostala jsem ho na první pokus! Aneb všichni si tu myslí, že vypadám jako panenka Barbie, A to se pak rázem dá zařídit i nemožné. Nicméně pokud chcete získat vízum rychle a bez stresu - navrhuji svatbu.