Řídím, řídíš, řídíme.
Na anonymy se sice doporučuje nereagovat, ale možná také někoho z vás zajímají mé zkušenosti s řízením motorového vozidla, proto si dovolím malou osobní rekapitulaci.
Autoškola, nebo-li teoretická průprava pro život na silnicích.
V naší skupince uchazečů jsem byla, jako ostatně ve většině jiných situací, jediný sluchově postižený adept z adeptů tehdejších, minulých, možná i budoucích (až později jsem s překvapením zjistila, že u nás existují autoškoly speciálně pro sluchově postižené). Po mém upozornění na sluchovou vadu a požadavky na odezírání, neskrýval postarší lektor určité rozpaky. Paradoxně však pomohla hned první jízda.
„Už jsi odlepila oči od silnice?“ otázal se mě zhruba po hodinové jízdě.
„Vy myslíte, jestli jsem si všimla těch dvou srnek napravo u lesa?“ odpověděla jsem otázkou. „Nebo snad za námi jedoucího kamionu se zhasnutými světly?“
Jasně, tyto postřehy bych připsala na vrub spíše obecně známé pravdě o prostorovém versus tunelovém vidění mezi pohlavími, ale mé poznámky způsobily, že napětí ve tváři pana lektora povolilo. Sice stále řval jak na lesy, ačkoliv by mi bývalo stačilo, kdyby mluvil normálně, ale neprotestovala jsem. Intenzita jeho hlasu způsobila, že si dodnes pamatuji některé hlášky, jež mi při praktických jízdách vtloukal do hlavy: „Jezdi víc ke středu silnice, auta se vyhnou, zbloudilý cyklista nikoliv!“ Nebo na světlech: „Prohlídni si tu křižovatku, předvídej a používej hlavu, holka!“ Když se mi nedařilo, jako všem začátečníkům, rozjíždění, dostalo se mi trochu dvojsmyslný rady: „Auto bylo konstruovaný pro chlapy, ženský to musí umět podržet!“ Bum! Pan lektor se, pravda, se svými svěřenci moc nemazlil (občas jsme s kolegy měli chuť dát si panáka ještě před jízdou), ale zpětně jsem za jeho způsob výuky ráda. Jak se říká: těžko na bojišti, lehko na cvičišti.
Praxe.
Z výše uvedeného důvodu nebyly první samostatné jízdy až tak nejhorší. Navíc mi manžel vcelku dobrovolně (!) uvolnil místo za volantem našeho rodinného vozu, ještě mi řidičák ani nestačil oschnout. Z počátku měl sice nutkání (ostatně jako drtivá většina manželů, kteří svého miláčka svěří ženě), stále mě nějak usměrňovat a opravovat chyby:
„Proč nezařadíš? Zařaď! Musíš vjet do každý díry? Hoď tam blinkr! Brzdi! Přidej! Objeď ho!“ V zájmu zachování duševní rovnováhy a hladkých plechů jsem si však poměrně rychle zajistila klidné jízdy.
“Hele, já na tebe přece nemůžu při řízení pořád koukat,“ nenásilně jsem upozorňovala na mé sluchové omezení. „Takže jestli máš nějaké připomínky, řekneš mi je, až dojedeme, ano?“
Dobrá poznámka. Než jsme dojeli do cíle, manžel samozřejmě zapomněl, co mi vlastně všechno chtěl. Sice si občas neodpustil demonstrativní křečovité držení dveří, dupání na pomyslné pedály a různé výkřiky typu „Ježišmarjá! Do p..!“ apod., ale nechal mě řídit a nabírat praktické zkušenosti. Když jednoho dne dokonce během mého řízení usnul, věděla jsem, že už mě jako řidiče plně akceptuje.
Nu, a nyní? Již deset let jsem držitelem řidičského oprávnění skupiny B a aktivním řidičem. Týdně najedu cca 300km. Dvakrát jsem odřídila celou cestu do Chorvatska k moři a zpět. V obci dodržuji předepsanou povolenou rychlost. Silniční kontrolu jsem po celou dobu řízení absolvovala pouze jednu, nehodu žádnou. Tolik statistika. Nuda. Klepu na dřevo. (Raději dvakrát.) Samozřejmě, i já občas udělám chybu a nějaký ten přestupek, dodneška neumím podélně zaparkovat a děsně nerada něco hledám v neznámém městě. Myslím si však, že mě – až na incident s houkající sanitkou, popsaný minule – sluchová vada při řízení naprosto, ale naprosto, neomezuje. Možná o tom svědčí i reakce kamaráda, kterého jsem vezla na jakousi cestu. „Jsi dobrá. Jezdíš svižně, ale bezpečně. Mít dopravní firmu, zaměstnám Tě jako řidiče,“ řekl mi pak, a mě to potěšilo.
Přiznám se vám však, že mám – i po těch letech za volantem - stále z auta dost velký respekt. Ale asi je to dobře, nemyslíte?
Á propo: pro příště bych si vyprošovala oslovení „holčičko,“ ano? Za prvé mi to nepřísluší a za druhé mě to uráží. Děkuji! :-)
Romana Procházková
Malí miláčkové
Ne, nebudu se rozepisovat o štěňátkách, koťátkách, myšičkách ani jiných domácích zvířátkách. Řeč bude o miláčcích v jejich malé lidské podobě. Řeč specifická, mně vlastní.
Romana Procházková
Sluchadlo v akci aneb Jeden obyčejný den neobyčejné pomůcky
Je letní den. Hovím si na měkké podušce prostorné a suché krabičky, když vtom se otevře víko a mě ozáří jasné paprsky ranního slunce. Znamení, že mi začíná práce. I když, abych tak řekl, jde spíše o poslání. Jen považte: díky mně nedoslýchaví lidé lépe slyší! Jsem ve tvaru rohlíčku, asi pět centimetrů vysoký, napájí mě kulatá baterie a vážím pár gramů. Vede ze mně průsvitná hadička s koncovkou, kterou si můj člověk dává do ucha. Jsem tomu rád, ale....
Romana Procházková
Co udělám, když potkám osobu se sluchovým postižením
Leknu se? Někteří jistě ano. Taky bych se lekla, chtíc se mnou komunikovat človík, o jehož kultuře a jzykové vybavenosti nic moc nevím. A osoby se sluchovým postižením tvoří poměrně pestrou skupinu s mnoha různými možnostmi komunikace. Nic jednoduchého.
Romana Procházková
Třináctá komnata neslyšících
Lehce nedoslýchaví, těžce nedoslýchaví, Neslyšící, ohluchlí. Jiná vada sluchu, jiné potřeby, jiná komunikace. Problémy? Stejné. (Ne)přijetí sluchového handicapu společností. Předsudky. Nepochopení. Bagatelizace. Stigmatizace.... Ale o tom dnes ne. Dnes bych své řádky ráda věnovala svým známým i neznámým souputníkům po zemi slyšících.
Romana Procházková
Ping-pong strachu mezi slyšícími a neslyšícími
"Odkudpak jste?" táží se mě často lidé při prvním kontaktu. Otázce jsme se zpočátku dost divila. Odkud bych asi tak měla být, že ano? Z Marsu jsem nespadla a podle barvy kůže a tvaru očí se dá poměrně snadno vydedukovat, kde mám kořeny. "No, víte, já jen, že máte takový akcent," rozvedla dotaz jedna z žen. Tak odtud vítr vane! Na vině jsou mé drobné řečové nedostatky, které nejsem schopna pochytit okleštěným sluchem.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Putin je vrah, vítal protest motorkáře u hrobů sovětských vojáků v Praze
Přímý přenos Motorkáři z Night MC Europe, odnože ruského motorkářského klubu Noční vlci, přijeli na pražské...
Zůstane Korčok v politice? Většina Slováků ho tam nechce, ukázal průzkum
Pouhá třetina Slováků si přeje, aby neúspěšný prezidentský kandidát Ivan Korčok své další kroky...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Vlak usmrtil ženu, stres u jedné z cestujících vyvolal epileptický záchvat
V Holýšově na Plzeňsku srazil ráno vlak ženu, lékař jí už nedokázal pomoci. V péči záchranářů navíc...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1851x