Karma a přidávám odkaz na článek kamarádky, která se Vaším inspirovala :-)

trigracie.blogspot.cz/2013/06/cozeprosimaneb-kdyz-neni-blbost-blbosti.html

Super článek! Občas pociťuji také strach z komunikace, ale spíš u nevidomých. Chodívala jsem takhle jednoho muže doprovázet na šalinu a druhého na autobusové nádraží. Pak jsem si zvykla. Nejdříve jsem taky měla strach. Ale spíš o toho druhého, že mu špatně napovím, kde je obrubník a tak. Až ten druhý (mladý kluk) mi pomohl. Ukázal, že bariéry nejsou až tak vysoké....

Výborný přístup, děkujeme!

Díky za bezva článek .... za mlada jsem se snažil být tlumočníkem znakové řeči.

Jsem rád, když se tato problematika popisuje.

Myslím si, že vaše :-) taktika přímé otázky při jakékoli změně reakcí vašeho okolí je nejlepší možnou reakcí.

Přeji hodně štěstí.

Moc hezký článek. Až jsem si při něm vzpomněla na svou sestřenici, která se narodila s tělesným postižením, kratší nohou, která i po mnoha operacích byla viditelně "jiná." Jinak krásná holka strávila celé mládí s komplexy a pouze v kalhotách, na koupaliště raději nechodila atd. Nakonec se vdala do Ameriky, a manžel ji  přesvědčil, aby začala nosit kraťasy i plavky. Jaký byl její údiv, když tak po dlouhém přemlouvání učinila, že na ni nikdo, ale vůbec nikdo, nezírá. Divíte se jí, že se cítí v USA jako jiný a konečně sebevědomý člověk?

Děkuji! Vaší sestřenici se opravdu nedivím. Je to smutné, ale je to tak. U nás bude asi ještě pár let (netroufám si odhadnout kolik) trvat, než se některé předsudky vůči zdravotně postiženým lidem zminimalizují. Ale ono to jednou přijde, jsem optimista.

Rozumim Vam. Slysim sice pomerne dobre, ale podobne problemy mivam pri telekonferencich. Bavime se anglicky s lidmi s ruznymi prizvuky a do toho vseho ty sumy a ruchy.

Děkuji. A máte pravdu, v lecčems se naše situace shoduje. Odlišné je to v tom smyslu, že lidé se sluchovým postižením jsou každodenními cizinci ve vlastní zemi. Ale naštěstí se v osobním kontaktu najde pár slyšících lidí, kteří se snaží komunikovat, dávat pozor, abychom jim viděli na ústa, automaticky hlídat dobré osvětlení, přiměřeně artikulovat.... A víte co? Pokud vás někdo akceptuje i s vadou sluchu a bere ji jako součást vaší osobnosti, vy - jako neslyšící- si takových lidí nesmírně vážíte. Vznikají pak nádherná přátelství, za která jsem opravdu ráda.

Pěkný den!