Co udělám, když potkám osobu se sluchovým postižením

Leknu se? Někteří jistě ano. Taky bych se lekla, chtíc se mnou komunikovat človík, o jehož kultuře a jzykové vybavenosti nic moc nevím. A osoby se sluchovým postižením tvoří poměrně pestrou skupinu s mnoha různými možnostmi komunikace. Nic jednoduchého.

Následující informativní text o dvou hlavních komunikačních atributech neslyšících je určen především mladým slyšícím lidem, ale ve své podstatě je vhodný i pro "dospěláky." :-)

Některé osoby s vadou sluchu upřednostňují znakový jazyk.
Myslíte si, že se jedná pouze o soubor gest či pantomimické vyjadřování? Nikoliv. Znakový jazyk je plnohodnotný komunikačním systémem s vlastním lexikonem a gramatikou, který není odvozen od žádného mluveného jazyka. Naučit se znakový jazyk je stejně obtížné, jako naučit se jakýkoliv jiný cizí jazyk.

Neumíte znakovat? Nevadí. Většina neslyšících ovládá umění odezírat.
O co se jedná? Jde o vnímání mluvené řeči zrakem. Při odezírání dochází k takzvanému čtení slov ze rtů, při kterém se sleduje také mimika obličeje, pauzy v řeči, gestikulace rukou, celkový postoj mluvčího.
Na co si dát pozor, pokud hovoříte s neslyšící osobou?
Na žvýkačku a jídlo v puse, na světlo, které vám svítí do zad,  na ruku před ústy, na příliš blízkou či naopak zbytečně velkou vzdálenost mezi vámi. To všechno může odezírání nesmírně ztěžovat. Problémem je i plnovous nebo kníry u mužů.

Kdo odezírá, rozumí všemu?
Bohužel ne. Přestože vytvoříte pro odezírání ideální podmínky, člověk tímto způsobem (pouhé sledování řeči zrakem bez jakékoliv sluchové kontroly) získá maximálně 30 - 40 % sdělovaných informací. Neustálé sledování komunikace zrakem a udržování koncentrace je značně náročné a vyčerpávající. Po určité době zákonitě nastoupí únava a s ní související zhoršení kvality porozumění.

Potkám neslyšícího a chci mu něco sdělit. Jak mám tedy postupovat?
1. Před započetím rozhovoru na sebe upozorním (poklepáním na rameno, rozsvícením, využitím vibrací - například pokud sedíme u jednoho stolu, zabouchám na stůl, stejně tak mohu i zadupat.)
2. Udržuji zrakový kontakt během celé komunikace. Dávám tak najevo, že poslouchám a chci v komunikaci s neslyšící osobou pokračovat.
3. Pokud mi dotyčný napoprvé nerozumí, sdělení zopakuji nebo se vyjádřím jinými slovy. Případně mohu slovní spojení napsat na papír nebo do mobilu.
4. Nekřičím - práh bolesti mají neslyšící stejný jako slyšící a lepší komunikace tím stejně nedosáhnu.

A to je vše! Je to málo nebo hodně?
Tento text byl určen pro mluvené slovo moderátora Integračního setkání osob se zdravotním postižením a široké veřejnosti v Ústí nad Orlicí.