Nedoslýchám - tedy nejsem?

Abyste tomu rozuměli, jsem těžce nedoslýchavá. To je prostě neoddiskutovatelný fakt. Nedávno jsem o tom však začala pochybovat. Dostala se mi totiž do rukou odborná publikace, která osoby se sluchovým postižením dělí na dvě skupiny: zdravotně postižené a Neslyšící (velké "N" není překlep, jedná se o jazykovou a kulturní menšinu).

Bohužel jazyková a kulturní menšina nejsem, neovládám znakový jazyk (i když se mi velice líbí), a i jinak se docela vymykám. Představte si, že však nejsem podle zmíněné publikace ani zdravotně postižená! Pokud bych byla, musela bych být nedůvěřivá, trpět pocity hořkosti nad nenaplněným životem, být plačtivá a bojácná nebo naopak zlomyslná a zlostná. Měla bych dokonce žít v izolaci a ztrácet pojem o realitě!

Tak nevím. Přiznám se, opravdu nedůvěřuji každému. Do dneška jsem si však myslela, že opatrnost je přirozená lidská vlastnost. No, asi není. Stejně jako bojácnost, zlomyslnost, pláč a zloba. Pocit hořkosti nad nenaplněným životem? Děkuji, nemám. Ale cítím se ještě mladá, možná se k tomuto pocitu časem také dopracuji. Bože chraň!

Zůstávám tedy jen tiše sedět a hloupě koukám. Pokud totiž nepatřím ani do jedné z nabízených skupin, kam potom se mnou? Jakou škatulku pro sebe vymyslet? Nemůžu si pomoci, napadá mě Homo sapiens.

Pravděpodobně šlo ze strany autorů o nešťastnou formulaci. Ráda bych tomu věřila, protože žít v izolaci a ztrácet pojem o realitě, to tedy rozhodně nechci! Mám život ráda a doufám, že i vy?! Jedno jestli jste slyšící, neslyšící, nedoslýchaví, ohluchlí, takoví nebo makoví.

Vítejte na mém blogu! :-)