Jak jsem zažil Dubaj
Ale kolega v práci mě tak nějak nahlodal. Povídá: ,,seš šéfkuchař. Navíc 15 let, to už chce něco lepšího. Benátky - tam můžeš letět kdykoliv, ale k patnácti letům, to chce nějakou pořádnou exotiku. Něco jako Dubaj.,,
Nejprve jsem si myslel, že se úplně zbláznil. Ale nedalo mi to a začal jsem googlit.
A ono to opravdu nevyjde až tak draho. Letenky na osobu cca 7500 Kč tam a zpět. A pěkný čtyřhvězdičkový hotel se mi podařilo i se snídaní sehnat za 5400 Kč i se snídaní.
To bylo radosti, když jsem to ženě řekl.
Nejprve jsem měl plán, že vše domluvím tajně. Hlídání dětí, s jejím šéfem dovolenou atd...
Měl jsem vymyšleno, že teprve v den ,,D,, ji řeknu že někam jedeme a ať se zabalí na 6 dní do teplých krajin.
No co vám budu vyprávět. Nevydržel jsem a vyprdelil jí to ještě ten samý den.
To však nebránilo tomu, abychom začátkem dubna letěli.
Přímý let z Prahy do Dubaje trvá cca 6 hodin. Co si budeme povídat, v ekonomické třídě nízkorozpočtové dubajské společnosti nic moc. Za chvíli vás bolí kolena a zadak tak, že se dalších 5,5 hodiny kroutíte a nevíte jak si sednout. To je ale holt daň za škudlilství. Mohli jsme si zaplatit lepší leteckou společnost, ale to mi přišlo zbytečné :-).
Teď něco málo chytrých informací o Dubaji:
Spojené arabské emiráty nabízí možnost pro občany České republiky a Slovenska přicestovat bez víza. Do Dubaje a emirátů nepotřebujete žádné speciální očkování. Teploty v dubnu byly někde kolem 32 -35 stupňů. V Emirátech není zimní a letní čas, v našem zimním čase si přičtěte k hodinkám 3 hodiny, během letního času 2 hodiny.
Telefonování - roaming je velmi drahý, počítejte třeba i s 60-70 korunami za minutu, stejně tak jsou drahá data u roamingu, SMSky kolem 12 korun.
WIFI - v Dubaji najdete wifi na každém rohu, některé pláže mají wifi, letiště, obchoďáky, tam všude se snando připojíte, jen občas budete muset zadat telefonní číslo či e-mail a potvrdit kód který vám přijde. některé wifi na veřejných místech vyžadují lokální telefonní číslo.
V Dubaji jsme se na rozdíl od jiných států, především v EU cítili velmi bezpečně.
Když jsme do Emirátů přijížděli, měl jsem po pravdě velký respekt před tímto arabským světem. Od září 2001 jsem začal na araby a Islám jako takový nahlížet s velkým respektem. A každý kdo chodí v hidžábu nebo burce pro mě byl již od začátku nedůvěryhodný a jakýmsi symbolem zla. Aniž bych jakkoliv změnil na Islám jako takový názor, musím říct, že Dubaj a Spojené arabské emiráty /SAE/ na mě udělaly ohromný dojem.
SAE je země, kde je místních několikrát méně než přistěhovalců, místních je jen okolo 10%!, převládají lidé ze zemí jako Indie, Pakistán , Bangladéš, Filipíny, spousta pracujících dělníků z afrických zemí apod.
A přesto SAE řadím mezi jednu z nejbezpečnějších zemí na světě. Na každém rohu jsou kamery, monitorován je i internet. V taxi jsou instalované až 4 kamery. Nestane se, že by vás taxikář okradl. Nikde v metru a na ulicích jsem neměl neustálý strach o batoh, nebál jsem se mít mobil jen tak v ruce, nebo v kapse. Absolutně jsme se nebál, že by mě někdo okradl.
Je to dáno i vysokými tresty, které nepoctivce v SAE čeká.
Užíváte si bezpečnou zemi, pokud nebudete někde na poušti nebo v hodně odlehlých místech, budete se cítit velmi bezpečně.
Několikrát se emiráty prezentovaly, jak během chvilky dopadli například zlodějíčka. Za použití technologií. Bezpečnosti nahrávají také vysoké tresty. Čas od času je někdo doslova exemplárně potrestán (alespoň takový je můj pocit). To funguje skvěle jako prevence.
Emiráty si moc uvědomují, že turismus na který cílí vyžaduje bezpečnost, čistotu a dostatek možností a realizují to opravdu naplno.
Co mě naprosto šokovalo, byl pořádek. Všude čisto. Ve veřejných dopravních prostředcích, ochodech, na ulicích, na záchodech. V metru to dokonce voní.
Dubaj + obchodní centra jsou někdy až neuvěřitelně čistá, že by se dalo jíst z podlahy. Neustále někdo chodí, čistí cesty, stále dokola, veřejné toalety mají mnohdy člověka, který po každém spláchnutí jde s mopem a vše přeleští. Někdy mi to přišlo až extrémní, ale je to moc dobře. Spíš po návratu uvidíte jaký bordel ve srovnání s Dubají je u nás.
Jak se v Dubaji domluvíte? Jednoduše - anglicky. Z 95% budete mluvit s lidmy z jiných zemí, kteří všude pracují (hotely, restaurace, obchody, taxíky...), na těchto místech téměř nepracují místní emiráťané. Tito pracující umí anglicky, při žádosti o pracovní povolení prý probíhají i testy v angličtině, ale nutno je počítat s jednodušší angličtinou.
Nikde nepotkáte bezdomovce, nikde se neválí vajgly, prázdné lahve od alkoholu, nikde nejsou pomalované stěny sprejery, nevidíte promáčené stropy v nádražních halách. Necítíte za zastávkami páchnoucí moč atd...
Chováte-li se slušně, nic vám nehrozí.
Spojené arabské emiráty mají arabský dirhám (AED), kurz si vždy najděte před odletem, aktuálně je asi 6,5 Kč.
Dirhámy můžete zakoupit i v ČR v mnoha směnárnách, podle mě zbytečné, ale pokud chcete mít klid, pořiďte si třeba 200 AED, budete mít na atxi z letiště, na kafčo, něco k zakousnutí apod.
Bankomaty a platební karty
Jsou téměř všude, jen je třeba počítat s poplatkem který vám naúčtuje bankomat navíc, tuším kolem 100 Kč + kurzy vaší banky. Není to asi nejlevnější varianta, ale je pohodlná.
Nám se vyplatilo platit na většině místech kreditní kartou. Tu berou takřka všude a je to bez poplatků.
A závěrem pár rad co v Dubaji nedělat:
Rozhodně se nemusíte bát a příliš přemýšlet, stačí selský rozum a chovat se slušně.
Na veřejnosti byste neměli chodit např. v plavkách, na to jsou veřejné pláže, zapomeňte na opalování nahoře bez. Ale jinak můžete chodit normálně, tričko s krátkým rukávem, kraťasy, naprosto OK.
Jen při návštěvě mešity musíte zahalit vlasy, nemít odhalená ramena a slušnost je i mít delší kalhoty. Ale tam jsme raději nešli.
Neodhazujte nedopalky na ulici = pokuty.
Kouřit se smí jen u popelníků, které jsou ale na každém rohu a u košů.
Alkohol - zákaz pití na veřejnosti. Vyjma hotelu/hotelového rezortu.
Ještě doplním že pokud v emirátech budete během Ramadánu, tak platí zákaz jídla na veřejnosti. Také byste neměli fotit cizí lidi bez dovolení.
Co říct závěrem. Dubaj je úžasná země se spoustou úžasných míst, které by měl každý alespoň jednou v životě vidět.
Radek Pálka
Kam zmizel Michelin?
Ti z vás, kteří sledujete Českou gastronomickou scénu jistě i sledujete restaurace s oceněním nejvyšším, tedy s oceněním Michelin. Co víc by si provozovatelé a slavní šéfkuchaři mohli přát než ocenění Michelin.
Radek Pálka
Končím
Nejedná se o žádný nekrolog, nebo o dopis na rozloučenou. Jen se s tímto slovem ,,KONČÍM,, se v poslední době u kuchařů setkávám čím dál častěji. Jedna věc je, že mnoho kuchařů z oboru odešlo během kovidu. í době u kucha
Radek Pálka
Proč jsem vydal knihu?
Lidé si vydávají knihy z mnoha různých důvodů. U mě to byla mimo jiné touha tu něco po sobě zanechat, ne jen proběhnout životem a pak navěky zmizet.
Radek Pálka
Zvěřinové hody bez zvěřiny
Mým dávným přáním, ještě z dob totality bylo jít pracovat do zahraničí.Měl jsem štěstí, že ještě když jsem pracoval u Durana, tak oba hlavní kuchaři, jak Jirka Syrový, tak zástupce Zdeněk Trunec
Radek Pálka
Svět se zbláznil
Covid nám přinesl mnohé, ale zatím nevidím nic pozitivního. Chvíli jsem doufal, že vše okolo pandemie zlomí vaz vládě Andreje Babiše, ale jak to tak vypadá, ani to se nestane.
Další články autora |
Zpřesněná výstraha: naprší až 250 mm, v Jeseníkách i víc. Upouštějí se přehrady
Meteorologové upravili výstrahu před extrémními srážkami. Platí od čtvrtka minimálně do neděle....
Česko od čtvrtka zasáhnou extrémní srážky. Záplav se obávají také Němci
Česko zasáhnou od čtvrtka do neděle mohutné srážky. Na velké části území může napršet přes 100...
Extrémní deště, silný vítr, na jihu Čech až stoletá voda. Řeky začaly stoupat
Sledujeme online Meteorologové v novém modelu potvrdili vysoké srážkové úhrny na českém území v nejbližších třech...
Zelená fasáda olomouckého unikátu Green Wall ve vedru zvadla, rostliny uschly
V roce 2022 vzbudila fasáda moderního nízkoenergetického bytového domu v Tomkově ulici v Olomouci...
Modely srážek i situace připomínají katastrofální povodně z let 1997 a 2002
V Jeseníkách by mohlo napršet podobné množství vody, jaké spadlo v tomto pohoří a v Beskydech při...
Pojistka „na blbost“ má široký záběr. Jaké situace umí řešit?
Za své chování nese každý odpovědnost. Pokud tedy vaší vinou dojde k zásahu do osobní či majetkové...
Deindustrializace Německa začala. Firmy omezují výrobu a mizí do zahraničí
Německo přestává být zemí přívětivou pro podnikání. Kvůli obavám z dopadů tamní energetické...
K regulaci akčních slev není politická ochota, říká šéf antimonopolního úřadu
Premium Ceny potravin by možná nejvíce rozpohyboval příchod nového hráče na trh, jako se tomu nyní děje na...
Kabát nikdy pro politiky hrát nebude, tvrdí kytaristé Ota Váňa a Tomáš Krulich
Premium Koncem října se kapela Kabát vydá na Po čertech velký turné, na němž společně s fanoušky oslaví 35...
Kosmetika nejen pro první koupání: Vyzkoušejte péči od sebamed Baby
Pokožka novorozenců a kojenců je velmi citlivá, a proto je důležité volit kvalitní a šetrné kosmetické produkty, zejména při koupání. Kosmetika...
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3398x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz