Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Končím

Nejedná se o žádný nekrolog, nebo o dopis na rozloučenou. Jen se s tímto slovem ,,KONČÍM,, se v poslední době u kuchařů setkávám čím dál častěji. Jedna věc je, že mnoho kuchařů z oboru odešlo během kovidu. í době u kucha

To bylo nepříjemné, ale logické. Kuchaři potřebovali pracovat, živit rodiny, vydělávat peníze, splácet své závazky. To je jasné a za to se ne ně nemůže nikdo zlobit. Naopak. A že už se mnozí k oboru nevrátili? Proč taky... Pokud zjistili, že peníze se dají vydělat jinde, možná snadněji, možná bez stresu, možná oficiálně na pásku a s určitými jistotami, tak proč se vracet.

To byl ale kovid. A kovid už není... Tedy ne tak, že by se plošně zavíraly restaurace a propouštěli kuchaři. Spíš naopak. Kuchařů je jako šafránu, hospodští se předhánějí, kdo dá vyšší mzdu, nabízejí se benefity, příplatky, karty na cvičení, náborové příspěvky, ubytování...... a stejně nic. Prostě nejsou. Na tento fakt si už pomalu zvykám. Ale teď začíná druhý fenomén a sice odchod těch, kteří vydrželi i přes kovid.

Prakticky denně na sociálních sítích u kuchařů a pozor ne ledajakých kuchařů nacházím status ,,KONČÍM,, jdu mimo obor, našel jsem si něco jiného, klidnějšího, chci mít víc času na rodinu, děti, koníčky.

Před časem jsem se o tomto novém fenoménu zmínil na jednom semináři o ekonomice provozů, které dělám a v zápětí jsem dostal odpověď. Jeden posluchač mi řekl, ale vždyť vy jste udělal to samé. Taky jste z hotelu odešel.

A je to pravda. Opravdu jsem svět velkého hotelu opustil v říjnu 2021, i když si myslím, že u mě je to trochu něco jiného. Já se vnitřně nesrovnal s jedním blbem, který měl z ředitelského místa pocit, že bych svoji práci měl dělat jinak. Tomu se v zásadě nebráním. Pokud je člověk zaměstnancem, musí se smířit s tím, že na něho dříve, či později bude vyvíjen jistý tlak, aby se něco dělalo jinak, lépe, nově. To je v pořádku a v zásadě jsem toto pošťouchnutí z letargie občas potřeboval. Já měl ale problém s tím, kdo mi to říkal, jak mi to říkal, po kolika letech spolupráce mi to říkal, a hlavně na jaké odborné úrovni dotyčný člověk byl. Nicméně mi tento člověk, aniž by to sám věděl udělal ohromnou službu. V gastronomii se stále pohybuji, jsem na volné noze, dělám jen co chci a za kolik chci. Nejsem upíchnutý na jednom místě, takže mi nehrozí stereotyp. Když chci tak vařím, když nechci .... Velkou satisfakcí mi bylo, že já odešel sám, dobrovolně a se vší počestností. Jeho po půlroce hnali sviňským krokem.

Ale co ti ostatní kuchaři a šéfkuchaři? Kam jdou a proč?

Tak kam, to je různé. Někdo ze špičkové gastronomie odchází do veřejného stravování. Jistota, peníze, stálá pracovní doba, stálé pracovní místo. Tomu rozumím. Potom je druhá skupina kuchařů, kteří odchází do státní sféry. Ministerstva, poslanecká sněmovna, senát, úřady, menzy. Tomu taky rozumím. I když je tato práce v porovnání se soukromým sektorem za úplně jiné peníze. Pochopitelně nižší. Jejich největším argumentem je jistota. Chápu.

A poslední skupina, ta největší, to jsou ti, co jdou úplně mimo obor. Těm závidím. Já mimo kuchyně a práce v gastronomii nic moc jiného neumím, takže diametrálně změnit obor u mě nehrozí.

A teď tedy proč?

Já myslím, že se odpověď nabízí. Vyhořeli. Většinou slyším, že už je práce netěší, nebaví je to. Cítí frustraci a nechuť. Jak já jim rozumím.....

Já osobně jsem zastáncem názoru, že jakmile mě bolí břicho při pomyšlení, že musím do práce, tak je nejvyšší čas se na to vykašlat. A přesně tohle se děje dnešním kuchařům.

Jedna věc je, že si konečně přijdou na slušné peníze a druhá věc (a za tu jsem možná raději), že i kuchaři mají svoji hrdost. Že to není jen o penězích, že chtějí odvádět kvalitní práci za kterou se nemusí stydět, že je musí práce bavit. A když to nejde, tak ,,KONČÍM,,.

Frustrace, bezmoc, světlo na konci tunelu, které se každý den vzdaluje. To jsou ty důvody.

V minulých letech jsme si stěžovali, že nejsou kuchaři. To jsme ale ještě nevěděli, co nás čeká.

Takže těch pár kuchařů, co zbyli pracují v polovičních týmech než před kovidem. S lidmi nekvalifikovanými, s lidmi nezodpovědnými a s lidmi, se kterými se nedomluví.

Teď předesílám, že nejsem žádný rasista, aby si někdo nemyslel. Sám jsem léta pracoval v zahraničí a byl jsem vždy velmi rád, když se ke mně místní chovali s úctou a respektem. Dnešní kuchyně jsou plné Ukrajinců, Filipínců, Egypťanů a jiných národností. Jen Češi poněkud chybí. Místní kuchař to celé táhne. Permanentně někoho zaučuje, permanentně se modlí, zda ten či ta přijdou do práce i následující den. Kuchař nese odpovědnost, ostatní ne.

A tak je náš frustrovaný kuchař 25-30 dnů v měsíci v práci. 100 - 150 hodin přesčas není žádný problém. Žádný rodinný život, žádný volný čas, žádný čas na regeneraci, zábavu....

Jen objednávky, naskladnění, odpisy, vaření, hlídání, předělávání jídel, které někdo pokazil, kontrola, buzerace, únava. Někdo to dá měsíc, někdo dva, někdo třeba rok. Ale to pomyslné ucho na hrnku se jednoho krásného dne utrhne a milý vyšťavený kuchař s tikem v oku, křečovými žílami a totální vyčerpaností řekne ,,KONČÍM,,. A můžeme se divit?

Ale kdo je nahradí? Kdy vstanou noví bojovníci? Tak to nevím, ale něco mi říká, že to bude ještě hodně dlouho trvat, než se gastronomie vzpamatuje. A kdo ví jestli?

V roce 2021 jsem měl mít na celostátní konferenci Asociace hotelů a restaurací proslov na téma Budoucnost České gastronomie. Díky bohu a kovidu se tato konference na konec nekonala.

Co bych jim tenkrát řekl nevím. Ale co bych jim řekl dnes vím přesně.

Stojí to za hovno přátelé.......

 

 

 

Autor: Radek Pálka | úterý 9.8.2022 13:00 | karma článku: 29,11 | přečteno: 1346x
  • Další články autora

Radek Pálka

Kam zmizel Michelin?

Ti z vás, kteří sledujete Českou gastronomickou scénu jistě i sledujete restaurace s oceněním nejvyšším, tedy s oceněním Michelin. Co víc by si provozovatelé a slavní šéfkuchaři mohli přát než ocenění Michelin.

4.7.2023 v 19:06 | Karma: 29,42 | Přečteno: 3844x | Diskuse| Cestování

Radek Pálka

Proč jsem vydal knihu?

Lidé si vydávají knihy z mnoha různých důvodů. U mě to byla mimo jiné touha tu něco po sobě zanechat, ne jen proběhnout životem a pak navěky zmizet.

5.11.2021 v 10:13 | Karma: 6,45 | Přečteno: 257x | Diskuse| Kultura

Radek Pálka

Zvěřinové hody bez zvěřiny

Mým dávným přáním, ještě z dob totality bylo jít pracovat do zahraničí.Měl jsem štěstí, že ještě když jsem pracoval u Durana, tak oba hlavní kuchaři, jak Jirka Syrový, tak zástupce Zdeněk Trunec

4.10.2021 v 8:33 | Karma: 23,37 | Přečteno: 554x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Svět se zbláznil

Covid nám přinesl mnohé, ale zatím nevidím nic pozitivního. Chvíli jsem doufal, že vše okolo pandemie zlomí vaz vládě Andreje Babiše, ale jak to tak vypadá, ani to se nestane.

29.7.2021 v 14:29 | Karma: 46,01 | Přečteno: 13373x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Radek Pálka

Co bude dál s gastronomií?

Tak jsme se těšili, až to přijde. Nejprve minulé léto, ale pokazila nám to druhá vlna. Pak dlouhé čekání a teď to konečně přichází.

25.5.2021 v 9:56 | Karma: 15,44 | Přečteno: 598x | Diskuse| Praha a střední Čechy
  • Nejčtenější

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Komentátor Schmarz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Tři dny v práci, poté domů s majákem. Ministr Bek jel záchranářskou uličkou

19. června 2024

Premium Ministerstvo školství proplácí coby přespolnímu politikovi Mikuláši Bekovi (STAN) přes 57 tisíc...

Do Prahy přijede argentinský prezident Milei. Česko si slibuje větší spolupráci

20. června 2024  13:08

Česko v pondělí navštíví zhruba půl roku po svém zvolení do funkce argentinský prezident Javier...

Muž v restauraci na Národní třídě civěl na dívky a onanoval, hledá ho policie

20. června 2024

Pražští policisté pátrají po muži, který v pondělí odpoledne onanoval v centru Prahy před dvěma...

Střelba na fakultě: Pachatel se „uvařil sám v sobě“, zjistila znalkyně

20. června 2024  10:45,  aktualizováno  12:58

Policie komentuje výsledky prošetřování zásahu na FF UK. Ministr vnitra Vít Rakušan zprostil šéfy...

V Jizerských horách hoří dům. Hasiči vyhlásili druhý stupeň, používají i žebřík

20. června 2024  12:51

Mohutné plameny šlehají z domu v Horním Kořenově v Jizerských horách. Požár vypukl v kůlně, hasiči...

Nejlepší tip na letní grilovačku: Bez něj se neobejdete
Nejlepší tip na letní grilovačku: Bez něj se neobejdete

Ajvar skvěle dochutí všechny grilované pokrmy. V redakci jsme vyzkoušely jemný i pálivý Ajvar, který se hodí k masu i zelenině. Jaké recepty se...

  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3384x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik