Diskuse

Končím

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Problém s vyhořením mají i v jiných oborech (zdravotní sestry by mohly povídat). Člověk musí zvážit, zda vydržet, nebo jít úplně do jiného oboru. To ale není tak jednoduché, atraktivnější fleky jsou už obsazené a tak nakonec seženete místo, které vás sice uživí, ale nic kromě platu vám nedává. Vyhoření se pak zákonitě dostaví znovu velice rychle. A než se nadějete, je z vás fluktuant. To naštěstí není můj případ, než jsem se stal OSVČ, vydržel jsem u jednoho zaměstnavatele 30 let. Zkusit jít na volnou nohu, ať už ve svém oboru, nebo jiném, je moje rada.:-)

2 0
možnosti
Foto

Karma za zajímavý blog i Váš názor na aktuální dění v oboru.R^

2 0
možnosti
ST

"Velkou satisfakcí mi bylo, že já odešel sám, dobrovolně a se vší počestností. Jeho po půlroce hnali sviňským krokem."

He he, to znám... ;-)

2 0
možnosti
PD

píšete, že nejsou kuchaři...a nemužou si za to vedoucí a majitelé provozů sami? Synův spolužák se vyučil kuchařem, bez praxe o něj nebyl nikde zájem, tak si zvýšil kvalifikaci a vyučil se ještě cukrářem...a dělá skladníka

5 0
možnosti
ZZ

Je pravdou, že na ten učební obor se dnes přijímají jedinci, kteří neskýtají žádnou záruku, že se vůbec chtějí něco naučit. Taky jsem postupně přijal 3 vyučené kuchaře na pozici skladníka - a stejně jsem je po několika měsících musel vyhodit a přijmout raději ukrajince. Řeč sice pořádně neznali, ale nesnažili se pořád někam před prací schovávat.

:-/

3 0
možnosti
Foto

Někdy je dobře, někdy hůř a někdy ještě hůř. Ale zatím (Přírodědíky) ještě nebylo tak, aby zas nebylo.

1 0
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3407x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik