Diskuse
Končím
Děkujeme za pochopení.
M28i11l78a84n 46Š54ť57a51s44t78n68ý
Problém s vyhořením mají i v jiných oborech (zdravotní sestry by mohly povídat). Člověk musí zvážit, zda vydržet, nebo jít úplně do jiného oboru. To ale není tak jednoduché, atraktivnější fleky jsou už obsazené a tak nakonec seženete místo, které vás sice uživí, ale nic kromě platu vám nedává. Vyhoření se pak zákonitě dostaví znovu velice rychle. A než se nadějete, je z vás fluktuant. To naštěstí není můj případ, než jsem se stal OSVČ, vydržel jsem u jednoho zaměstnavatele 30 let. Zkusit jít na volnou nohu, ať už ve svém oboru, nebo jiném, je moje rada.
![Foto](http://1gr.cz/data/ipas/avatar/092020/07092020DA3D428EAB4BBF08FE14425D853FD504.jpg)
I41v77a13n 73C88h33v13á82l81n45y
Karma za zajímavý blog i Váš názor na aktuální dění v oboru.
![Foto](http://1gr.cz/data/ipas/avatar/102018/021020186108BA70460D29B7C629F228A46C4C26.jpg)
S95t98a79n23i22s88l70a78v 82T16o91s40t75e25n
Trochu pro odlehčení: Kuchtík | Jakub Žáček.
S32t45a98n51i65s15l89a84v 92T82o83s61t88e82n
"Velkou satisfakcí mi bylo, že já odešel sám, dobrovolně a se vší počestností. Jeho po půlroce hnali sviňským krokem."
He he, to znám...
P75e88t14r 89D95r71a88p40a45l
píšete, že nejsou kuchaři...a nemužou si za to vedoucí a majitelé provozů sami? Synův spolužák se vyučil kuchařem, bez praxe o něj nebyl nikde zájem, tak si zvýšil kvalifikaci a vyučil se ještě cukrářem...a dělá skladníka
Z68d64e37n21ě16k 96Z39a59v98a86d28i76l
Je pravdou, že na ten učební obor se dnes přijímají jedinci, kteří neskýtají žádnou záruku, že se vůbec chtějí něco naučit. Taky jsem postupně přijal 3 vyučené kuchaře na pozici skladníka - a stejně jsem je po několika měsících musel vyhodit a přijmout raději ukrajince. Řeč sice pořádně neznali, ale nesnažili se pořád někam před prací schovávat.
![Foto](http://1gr.cz/data/ipas/avatar/112012/20112012F47E427084065ED49D6951C5BEE15FE4.jpg)
P93a79v70e92l 21M70a74c31h62a25č86e71k
Někdy je dobře, někdy hůř a někdy ještě hůř. Ale zatím (Přírodědíky) ještě nebylo tak, aby zas nebylo.
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3391x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz