Tereza Pultarova
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2911x
Seznam rubrik
- Příběhy z Londýna
- Věda a vesmír
- Napříč kulturami
- O Česku z venku
- O popkultuře
- Pro zdraví a pohodu
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Tereza Pultarova
Zoufalý jobhunt v Londýně aneb Bůh jménem Recruiter
Říkali mi, že to bude trvat, říkali mi, že to bude bolet, říkali, že je potřeba obrnit se trpělivostí, vytrvalostí a optimismem. Měli pravdu. Snažím se řídit jejich radami, ale občas propadám beznaději. Ano, Londýn Vám to rozhodně nedá zadarmo. Obzvlášť pokud nejste inženýr, „ajťák“ nebo třeba doktor, těch má Anglie nedostatek. Já mám rovnou to nejhorší myslitelné vzdělání a zkušenosti, které můžete mít, pokud se rozhodnete hledat uplatnění v zahraničí – média.
Tereza Pultarova
Silvestr č. 30 – aneb světlo na konci tunelu těm, kdo ho hledají
Letadlo pomalu najíždí na runway na letišti Václava Havla. Za pár okamžiků pilot přidá plyn, rozjede se, a pak se několikatunový kovový kolos zanoří do mlhy (dodnes mi to přijde tak nějak proti přírodě). Po pár minutách stoupání skrz nízkou oblačnost se vynoříme nad jejím horním okrajem a já zase po týdnu uvidím slunce (Dobře, letos to počasí o Vánocích bylo celkem fajn a tak jsem to Slunce párkrát viděla i tady...). I přesto mi někdy připadá, jakoby můj život v Česku a zdejší klima měly podezřele mnoho společného. Za necelé dvě hodiny přistanu v Londýně, kde za dva dny oslavím příchod Nového roku. Bude to můj třicátý Nový rok v životě a to si, myslím, zaslouží zamyšlení.
Tereza Pultarova
Bydlení po „Anglicku“ aneb vítejte v civilizaci
Před třemi měsíci jsme se s přítelem přestěhovali do Anglie – země, která odstartovala průmyslovou revoluci. A to rovnou do Londýna - města s nejdražším bydlením v Evropě. Za cenu, za kterou by si člověk v Česku pořídil palác, si pronajímáme na první pohled příjemný a útulný dvoupokojový byt na okraji centrální části Londýna. Ano, na první pohled.... Na ten druhý, bližší pohled, se pořád nestíháme divit, když postupně odkrýváme další a další neuvěřitelná řešení britských stavitelů a inženýrů (Vážně tahle země spustila průmyslovou revoluci? Kolik lidí při tom přišlo o život?).
Tereza Pultarova
Dobrovolně nebo ne? Dva podivné příběhy z Londýna
Londýn – největší evropská metropole – věčně pulzující město plné neomezených možností a nových výzev, ale taky Londýn pololegální imigrantů, kteří se sem dostali kdovíjak. Jakoby se ten Londýn od časů vykořisťovaných sirotků Charlese Dickense příliš nezměnil. Jenomže teď tu na černo a za zvláštních okolností pracují přistěhovalci z východní Evropy. Často neumí pořádně anglicky a tak se jejich život zřejmě odvíjí tak nějak mimo společnost. Pokud chcete do tohoto světa nahlédnout, dejte se zaměstnat jako tlumočník civilních úřadů a zdravotnických služeb. Právě díky tomu jsem potkala dvě dívky, jejichž příběhy se v mnohém podobají a na obou stejným způsobem něco nehraje.
Tereza Pultarova
Půst: Aneb jak jsem zvítězila nad slabou vůlí
Mám slabou vůli. Předsevzetí si často dávám a stejně často porušuji. Především ta, která v sobě zahrnují výraznější aspekt nepříjemnosti. Třeba jako sprchovat se každý den studenou vodou nebo držet tři dny v měsíci očistný půst. Jako dítě jsem vydržela dvacetičtyřhodinového „bobříka hladu,“ od té doby to se mnou ale jde s kopce. V pubertě jsem dokonce záviděla anorektičkám, že vydrží hladovět. Po odjezdu tchýně minulý týden (viz předchozí blog) jsem se ale rozhodla, že je čas dopřát zažívacímu ústrojí trochu relax a taky si dokázat, že nejsem stoprocentní slaboch.
Tereza Pultarova
Tchýně odjela, co teď?
Týdenní návštěva mých řeckých “tchánů” je u konce. Dva gigantické kufry, které „tchýně“ přivezla nacpané jídlem si na protest proti řecké ekonomické krizi odváží naplněné úlovky z Oxford Street. Pod náporem extrémního množství (i když zdravého domácího) jídla začal v posledních dnech můj trávicí systém mírně protestovat. Ještě, že doma nemáme váhu, asi bych už propadla depresi. Z dvoukilové zavařovačky oliv zbyla sotva polovina a po třech kilech feta sýru se jen zaprášilo. Teď si dávám předsevzetí, že celý nadcházející týden budu držet dietu (lákavé zbytky v lednici ale testují mou pevnou vůli).
Tereza Pultarova
Tchýně přijela, hurá: Aneb o výhodách mezikulturních vztahů
Dlouho očekávaná premiérová návštěva přítelových rodičů v našem Londýnském bytě je tady. Po měsíci a půl je to pořád jen zpola zařízený holobyt. Rozkládací pohovku s tak trochu řeckou laxností kupujeme na poslední chvíli a tak jednu chvíli hrozí, že zásilka nedorazí včas. Moje řecká „tchýně“ zosobňuje celou řadu stereotypních představ, které panují o řeckých matkách a tak se předem snažím připravit na to, abych totálně nepropadla. Nezáleží prý na tom, kolik času před jejich příletem strávím uklízením, stejně přijde na to, jak to udělat líp. Dosáhla prý v tomto směru za svůj život absolutní dokonalosti a tak si to nemám brát osobně.
