Bydlení po „Anglicku“ aneb vítejte v civilizaci

Před třemi měsíci jsme se s přítelem přestěhovali do Anglie – země, která odstartovala průmyslovou revoluci. A to rovnou do Londýna - města s nejdražším bydlením v Evropě. Za cenu, za kterou by si člověk v Česku pořídil palác, si pronajímáme na první pohled příjemný a útulný dvoupokojový byt na okraji centrální části Londýna. Ano, na první pohled.... Na ten druhý, bližší pohled, se pořád nestíháme divit, když postupně odkrýváme další a další neuvěřitelná řešení britských stavitelů a inženýrů (Vážně tahle země spustila průmyslovou revoluci? Kolik lidí při tom přišlo o život?).

Už krátce po nastěhování jsem si všimla že okna v bytě se neustále zamlžují. Za chladnějšího počasí se dokonce na vnitřním skle sráží pára. Kapky nebo spíš čůrky stékají na vnitřní dřevěný parapet a vytvářejí loužičky a jezírka,ve kterých se, pokud je hned neutřu, začnou po pár dnech objevovat jakési zelené mikrorganismy.

Po bližším zkoumání se mi podařilo najít příčinu - v okně je pouze jedno sklo. Na rozdíl od starých českých domů okno samozřejmě není dvoukřídlé. Rozdíl teploty na vnější a vnitřní straně skla tedy způsobuje, že se vodní pára intenzivně sráží. Upřímně řečeno, pobývala jsem v Česku na mnoha místech, prošla jsem taky pár obytných jednotek ve Francii, Německu nebo Řecku a nikde jsem nic podobného neviděla. Zdá se, že obyvatele deštivé Británie energetické úspory příliš netrápí.

Zvláštní je i řešení rozvodu vody v bytě. Vana i umyvadlo v koupelně mají samostatný vodovod s teplou a studenou vodou. Do umyvadla tedy ústí dva vodovody a vy si můžete vybrat, jestli si zrovna chcete umýt ruce v teplé, studené nebo každou ruku v jiné vodě.

Systém, na ohřev teplé vody je víc než důmyslný. Z malé plynové karmy v kuchyni proudí voda jednak do topných radiátorů a jednak do nádrže v komoře, která zásobuje sprchu. Nádrž je obložená tepelně izolačním materiálem a funguje jako taková obří termoska. Pokud chcete teplou vodu, musíte nejdřív zapnout kotel a pak hodinu počkat než se voda v nádrži ohřeje na optimální teplotu. Pokud ale kotel zapnete, protože potřebujete zatopit, může se stát, že voda na sprchování po čase dosáhne teploty blízké bodu varu. Protože sprcha má pouze jeden přívod vody (té teplé), neexistuje způsob jak vodu zchladit. Tedy vlastně existuje – počkat několik hodin dokud vařící voda v tepelně izolované nádrži znovu nevychladne.

Pokud dojde k havárii, s překvapením zjistíte, že byt nemá centrální uzávěr vody. Místo toho se v různých častech potrubí nacházejí zvláštně rozmístěné kohouty, které tu uzavírají například pouze přívod vody do dřezu nebo naopak naopak do koupelny. Navíc  existuje zváštní kohout pro teplou a studenou vodu a některé části systému funkční kohout vůbec nemají.

 A věřte, existují situace, kdy možnost rychle zastavit vodu v bytě opravdu oceníte – například když se snažíte vyměnit porouchanou pračku...  Pračka v našem bytě je důmyslně zabudovaná v kuchyňské lince. Přístup ke kohoutům, které za normálních okolností uzavírají přívod teplé a studené vody do pračky, je skrz vedlejší skříňku. Na tom by nebylo nic nenormálního – ovšem pokud by tyto kohouty fungovaly....

K operaci „výměna pračky,“ jsme přistoupili v pozdně večerních hodinách. Starou pračku jsme s námahou výtahli z její pozice v lince, odpojili ze zásuvky a přístoupili ke kroku dva – odpojení hadic, které přivádějí teplou a studenou vodu (naše stará pračka má zvláštní přívod pro teplou a studenou vodu). Brzy jsme zjistili, že kohoutem pro studenou vodu není možné otočit.

No nic, pokusíme se odpojit aspoň hadici s teplou vodou. Kohout je v pozici pro vypnutí. Přítel začne šroubovat maticí, která pojí hadici k pračce. Po pár vteřinách začne kolem ústí kapat voda, s dalším otočením začne téct malým čůrkem a pak rovnou stříkat pod tlakem. Šroubujeme hadici zpátky, ale proud horké vody je proti nám. Na podlaze se mezitím tvoří louže. Co teď? Zkoumáme potrubí. Někde přeci musí být další kohout – nic. Odkládáme „operaci pračka“ na další den a mezi tím zkoumáme okolí bytu i domu, zda někde nenajdeme funkční vypínač vody – nic.

Domácí nereaguje na esemesky a nezvedá telefon. Tak nějak se nám nechce hned volat instalatéra, v Londýně si učtují klidně sto liber na hodinu.... Přítel přichází s geniálním nápadem: dáme obě pračky blízko k sobě, pod hadice umístíme velký lavor a okolí obložíme hadry. Pak prostě přemontujeme hadice i přes proud tekoucí vody. Uděláme to rychle, čistě a efektivně. Teorie pěkná, její převod do praxe se ukáže mnohem komplikovanější.

Sobotní ráno je dnem další části „operace pračka.“ Vše je připraveno podle plánu. Přítel zaujímá pozici ze zadní strany obou praček. Já držím lavor těsně pod ústím přívodních hadic. Přítel začíná pomalu šroubovat, záhy se objevuje voda: nejdřív pár kapek, pak čůrek, pak proud stříkající pod tlakem. Počítáme s tím, přítel odpojí hadici a snaží se ji přimontovat k nové pračce. Přes stříkající vodu se to ale nedaří. Lavor se pomalu začíná plnit, voda stříká na jeho kalhoty i na můj svetr. Lavor je plný po okraj a hadice pořád není přimotovaná, zdá se, jakoby na novou pračku neseděla. Voda přetéká přes okraj lavoru a rozlévá se po podlaze. Proboha co mám dělat? Na podlaze jsou během chvilky centrimetry vody. Tohle asi opravdu nebyl nejlepší nápad....

Vzdáváme to a montujeme hadici zpět na původní rozbitou pračku. Voda přestává stříkat, ale my stojíme v obří louží vody. Pořád držím v rukou plný lavor. Vodu vylévám do dřezu. Připravené hadry jsou nasáklé. Pomalu odklízíme potopu.

Asi přeci jen budeme muset zavolat předražené instalatéry. Jen by mě zajímalo, kde udělali soudruzi z Velké Británie při stavbě tohoto domu chybu....