Langerův průzkum bojem

Bývalý ministr vnitra Ivan Langer má pro politickou stranu jednu úžasnou vlastnost – umí se v každé situaci tvářit jako ublížený chudáček, jako ten, kdo je neprávem napadaný, prostě oběť situace. Přidá svůj typický „langerovský výraz tváře“ a je hotovo. Nikdo z novinářů si pak netroufne jeho – sice klidnou, leč nepravdivou – obhajobu narušovat. Naposledy to předvedl při nedělních Otázkách Václava Moravce, když bránil neúspěšný loňský pokus o zrušení Dělnické strany u správního soudu.

Hned po zveřejnění výsledku jednání soudu se Langer nechal slyšet, že to tak prostě muselo dopadnout, protože se jednalo o historicky první tak razantní návrh. Zatím se ještě nikdo z ministrů nepokusil zrušit jinou politickou stranu. A proto Langerův pokus ztroskotal – jeho úředníci odborníci prostě nevěděli, co mohou u soudu čekat. Nyní to vědí, a příští návrh proto může – bude-li správně připraven – uspět.

Až doposud jsem věřil tomu, co přednášejí profesoři na právnických fakultách. Že žijeme ve státě, jehož právní řád je založen na tzv. kontinentálním právním systému. Tedy že právo je jasně dáno zákonodárcem a je platné univerzálně; pro stranu dělnickou i povalečskou. A že stačí nahlédnout do zákoníku a najít v něm seznam podmínek, za kterých lze politickou stranu rozpustit. Nyní to však vypadá, že žijeme spíše ve státě s anglosaským precedenčním právním systémem, ve kterém závisí rozsudek na tom, jak rozhodli v obdobných kauzách jiní soudci, a nelze proto dopředu vždy odhadnout, jaký rozsudek soudce vynese. Zjednodušeně řečeno. To by vysvětlil jakýkoli právník, kdyby byl ovšem nestranným Václavem Moravcem do pořadu pozván. Pak by ale hrozilo, že by diváci televize slyšeli i něco jiného než jen dokola opakované plky našich politiků.

Problém se zrušením Dělnické strany je ale jinde. Hned po vynesení rozsudku komentoval Vojtěch Šimíček, předseda soudního senátu, který Langerův návrh posuzoval, že „vláda neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, kterými by podložila některý z důvodů pro rozpuštění politické strany. Snažili jsme se podrobně vymezit všechny možné důvody a postup soudu, ale vláda nedokázala podložit žádný z důvodů, který by umožňoval rozpustit politickou stranu.“ Soudce pak ještě doplnil, že několikrát opakovaně vyzýval v průběhu jednání zástupce ministerstva vnitra, které za vládu návrh podávalo, aby doplnil konkrétní důkazy. Na straně soudu tedy snaha byla. Problém je v tom, že ministerští úředníci svou práci totálně zfušovali. A ministr se ještě chlubí, že on je průkopníkem, který ukázal cestu pro své následovníky.

Za války se používá tzv. průzkum bojem – jde o situaci, kdy se do neznámého terénu pošle malá jednotka, a pak se čeká, kdo a odkud na ni bude střílet. Další jednotky pak vědí, kde a co je čeká. Takového průzkumníka už půl roku ze sebe dělá Ivan Langer a novináři si netroufnou mu oponovat. Je to stejně trapné, jako kdyby se u soudu hájil vrah tím, že nevěděl, že může být zavřen. Že jen zkoušel, jak to bude u soudu vypadat.