Tíha odpovědnosti

Známe to všichni, kdož přemýšlíme o důsledcích svého konání. Miliony lidí denně nasedají do automobilů a vydávají se vstříc nepředvídatelným situacím. Většinou to dopadne dobře, někdy však dojde k nehodě a ten, kdo problém způsobil, bývá potrestán. Každý musíme nést odpovědnost za své činy; i trestněprávní. Platí to však i u politiků?

Příští týden začíná v Kodani jednání 15 tisíc zástupců zemí celého světa, kteří mají rozhodovat o přístupu států ke globálním změnám klimatu. Je třeba rozhodnout, zda budeme dál jen nečinně přihlížet, či dělat nějaké kompromisní kroky, které sice nikoho neurazí, ale ani nepomohou, nebo se rozhodneme situaci opravdu řešit.

Většina vědců se shodla, že člověk svým chováním dlouhodobě narušuje stabilitu klimatu. Jen někteří politici tvrdí, že to není pravda, že je to vše přirozené a jde pouze o strašení těch, kteří chtějí vydělat na ekošílenství. Mezi takové politiky patří i český prezident Václav Klaus. Čistě teoreticky mohou mít tito odpůrci „viny člověka“ pravdu. Jenže co když se za několik let ukáže, že pravdu měli přeci jen vědci? Už nyní se mluví o vzestupu hladiny moří a následném zaplavení pobřežních oblastí po celém světě, vítězství pouště v Africe, ještě větším zbídačení chudých oblastí a obrovské migraci jejich obyvatel do bohatších zemí. Hladomory mají postihnout až dvě miliardy lidí. Při větších změnách může dojít až ke zpomalení či zastavení cirkulace tepla v oceánech a příchodu doby ledové do Evropy. Podle odhadů by měly do roku 2050 na naší planetě přibýt asi dvě až tři miliardy obyvatel – tedy změnami bude postiženo více než 8 000 000 000 lidí.

Podle vědců je nyní prakticky poslední možnost zabránit katastrofě. Zpráva předního britského ekonoma Sira Nicholase Sterna vydaná v roce 2006 říká, že nyní stačí vynaložit na změnu pouze zlomek toho, co by bylo nutno k řešení důsledků o několik let později. Našemu panu prezidentovi to ale nestačí, vydává své spisky dále a prohlašuje se za jediného rozumného mezi poblázněnými.

Václav Klaus se roku 2050 pravděpodobně nedožije, ale je dosti pravděpodobné, že ještě během jeho života se projeví první důsledky již probíhajících změn. Je to škoda, že Klaus už tu nebude a nikdo se jej nebude moci zeptat na jeho vlastní pocit odpovědnosti. Odpovědnosti na znevažování a zlehčování situace a vlastní zviditelňování se. Pokud se nakonec potvrdí předpovědi odborníků, bude – díky naší současné nečinnosti – trpět několik miliard lidí. Moje generace a ty další si prožijí důsledky takových „klausů“ v plné míře. 

Co se stane Klausovi a jemu podobným? Bohužel nic. Bude třeba hasit požáry a nebude čas myslet na ty, kteří je zavinili. Zůstane tak na historicích, aby k položce Klaus v encyklopediích připsali, že je to jeden z těch, co neudělali nic proti smrti milionů, vykládali nesmysly a aktivně zdržovali snahu 
o záchranu lidstva. Jednou možná přejde Klausovo jméno do povědomí lidí stejně, jako jméno Jana Jiřího Grasela, z nějž vznikla nadávka „grázl“. Docela by mě zajímalo, jestli si Klaus – alespoň v koutku své duše – někdy připustí možnost, že by se mohl mýlit. Asi ne. Spíše bude svou snahu hodnotit stejně jako polistopadovou transformaci a období, kdy tak slavně řídil zemi jako její premiér. Odpovědnosti Klaus bohužel unikne.