V sobotu se konala v Olomouci programová konference ČSSD. Poněkud netradičně na ní nebyli hlavními hosty politici, ale profesoři politologie, sociologie a ekonomie s nejrůznějšími pohledy na společnost. Vedli velice zajímavou diskuzi. Diváci České televize ale viděli politiky jiných stran debatující o úvodním projevu Bohuslava Sobotky, který zaujal ČT evidentně více, než diskuze moudrých mužů. Vskutku originální pojetí veřejnoprávní služby.
Již dlouho se nestalo, že by parlamentní strana sezvala skutečné odborníky a nechala je diskutovat
o tom, jak by se měla ve společnosti chovat, nač by se měla zaměřit a jak dále postupovat. Samozřejmě to byla diskuze úzce vztažená k sociální demokracii, ale i tak to bylo velice přínosné pro občanskou společnost v naší zemi a pro myslící jedince. Člověk měl příležitost zamyslet se nad současným děním obšírněji, než to dokážou naši politici řešící své malicherné spory z pohledu přibližně jednoho a půl metru nad zemí.
Právě profesor Václav Bělohradský mluvil o nutnosti dívat se na problémy z nadhledu a myslet abstraktněji, aby dokázal člověk pochopit souvislosti politiky i světa obklopujícího nás. To je vlastnost, která mnohým našim politikům chybí. Často vidí věci jen z jednoho úhlu a nenapadne je, že by mohlo existovat i jiné řešení. A často ani alternativy hledat nechtějí; spokojí se s jednou cestou a tu pak prosazují všude. To ve svém důsledku vede mj. k tomu, že naše zákony nejsou formulovány obecně, aby byly robustní a připraveny na různé alternativy, ale explicitně popisují konkrétní situace a jakákoli novinka pak vede k problémům a finančním ztrátám. Právě toto slepé trvání na jediném konkrétním řešení přivedlo u nás liberalizmus ke zblbnutí. Přestal totiž poslouchat své oponenty, a ztratil tak schopnost poučit se z vlastních chyb. A to je pak konec liberalizmu.
Viditelný důsledek se ukázal před parlamentními volbami loni na podzim – tzv. vajíčková aféra; démonizace levicového názoru jen proto, že je levicový. Odmítání všeho nepravicového (podle zastaralého dělení idejí na pravicové a levicové) přivedlo dlouholetého liberála s pravicovým smýšlením Václava Bělohradského k podpoře ČSSD jako legitimní politické strany, která má právo sdělit svůj názor. Přestože s ním Bělohradský nesouhlasí. To je totiž podstata demokracie – pluralitní společnosti.
Dnešní svět řeší problémy ekonomického rázu. V našich poměrech se jedná hlavně o zvyšující se zadlužení státu, propad obecních rozpočtů a nerostoucí ekonomiku. Pravicové vlády řeší situaci škrty, které bohužel vedou často až k ochromení a demontáži sociálního státu. O tomto problému velice zajímavě mluvil profesor Jan Keller. Dochází podle něj k přenášení nákladů na sociální stát z těch nejbohatších na střední vrstvy, které jsou u nás oproti světu velmi chudé. Postupná pauperizace zase může vést až k jejich fašizaci, jak známe z nedávné evropské historie. Ostatně projevy rasové nesnášenlivosti se projevují v naší společnosti od pádu komunistického režimu (Sládkovci, Dělnická strana a nejnověji aféra s billboardem ČSSD na Ústecku). A zradikalizované střední vrstvy pak sahají ke krajním řešením, vždy však pravicovým – podpora Hitlera v Německu 30. let (Bělohradský).
Přenos ČT bohužel skončil zhruba po hodině a půl. Na rozdíl od detailního přenosu kongresu ODS (kde se vysílají i technická hlasování) viděli tentokrát diváci pouze zahajovací projev Bohuslava Sobotky a první část debaty odborníků. Pak následovalo tradiční hodnocení kongresu v televizním studiu s komentátorem a pozvanými hosty. Nejprve jsme měli možnost vidět pana profesora Erazima Koháka a místopředsedu SSO Miloslava Bednáře. Erazim Kohák mluvil s nadhledem moudrého muže, pan Bednář se naproti tomu zmohl jen na opakování, že všichni (z ČSSD i pozvaní hosté) jsou marxisté. Anebo vycházejí z myšlenek, které jsou původně Marxovy. Další svatá trojice byla ve složení Kateřina Kočí (VV), Tomáš Chalupa (ODS), Miloslava Vostrá (KSČM). Moderátora nenapadlo nic lepšího než nechat zhodnotit zahajovací projev Bohuslava Sobotky. Zaujalo ho, že projev byl poněkud „netradičně slabý“. Správně to komentovala televizní analytička Martina Lustigová, že se nejednalo o řeč kandidátskou, ale zahajovací. A hlavně si nikdo v televizi asi neuvědomil, že hlavním bodem dne nebyl Sobotkův projev, ale právě ta diskuze odborníků, jejíž velkou část ČT divákům zatajila.
ČSSD předvedla něco tak nezvyklého, že ani Česká televize nepochopila hlavní dopad oné události. Neděli co neděli posloucháme žvatlání politiků, jejich vzájemné osočování anebo vychvalování. Neuvažujeme v souvislostech, stačí nám hesla a fráze a jdeme jak stádo mávat mávátky nebo házet vajíčky. Nikoho už nenapadne, že by politikové třeba nemuseli mít pravdu, že by se daly věci dělat jinak a lépe. Lidé nepřemýšlí, co je vlastně smyslem všeho – proč máme učitele, proč platíme daně, k čemu má sloužit stát atd. A přitom to jsou základní věci, bez jejichž vyjasnění nemůže žádné společenství dlouhodobě fungovat a prosperovat. ČT měla možnost ukázat lidem, že jsou důležitější otázky, než které řeší naši politikové. Bohužel svou šanci propásla; buďto z hlouposti, nebo záměrně. Snad budou další příležitosti a ČT naplní svou úlohu veřejnoprávního média lépe.
