Na útěku

Měl modré oči. Byl ne příliš vysoký, trochu při těle a velmi smutný. Přesto se zasmál, když mi podával ruku na pozdrav. Byl to křečovitý smích, moc dobře jsem si toho všimla.

„Posaďte se, Lukáši…Můžu Vám tak říkat? Jsem Monika..“ Přikývl. Oči se mu začaly lesknout a za nedlouho mu po tváři začaly stékat slzy..“

„Jsem úspěšný. Peněz mám dost. Mám úspěšnou firmu. Potřebuju pomoct. Je mi strašně špatně…“

„Jak špatně Lukáši,“ ptám se…

„Mám stažený žaludek, klepe se mi… Nemám z ničeho radost. Těžko se mi vstává z postele, někdy zůstanu úplně ležet. Pak mám hrozné výčitky, že nepracuju..Když já jsem pořád v jednom kole, pořád něco dělám, zařizuju, pracuju, vydělávám…Neumím se zastavit. Až ta postel, když nevstanu mě zastaví..Měl jsem přítelkyni, rozešla se se mnou. Prý jsem nudný. Nechápu to, koupil jsem jí vždycky všechno, co chtěla.“

Slzy mu přestaly stékat. Malinko se při mluvení uvolnil.

„Máte pocit, že jste na útěku?“

„Tak to jste řekla přesně. Vůbec nemůžu být v klidu, je mi prostě blbě. Každýmu se snažím pomoct. Ten hezký pocit z pomoci druhým dřív fungoval, ale teď…Já už nemůžu, jsem unavený. Vůbec nevím, co se životem..“

„A co ten diazepam?“ ptám se.

„Ten mi napsal psychiatr, že mi to prý pomůže.“

„Jak dlouho jste ho bral?“

„Asi rok..Ze začátku to pomáhalo, pak už hrůza… Bral jsem jich dvanáct za den. Před měsícem jsem dostal epileptický záchvat a skončil v nemocnici. Byl jsem tam jen pár dní. Tam mi ten diazepam sice vysadili, ale do týdne po propuštění se vrátily ty hrozný stavy…“.

Jsou to dva roky. S pětatřicátníkem Lukášem jsem se setkala po měsíci od pobytu na detoxu v nemocnici. Diazepamy už nebral, ale prožíval rozpady nálad, smutky, úzkosti, bezvýchodnost v životě. Podstoupil pobytový psychoterapeutický program a následně na sobě pracoval ambulantně. Postupně našel svůj nový směr. S vlastní vnitřní změnou si k sobě přitáhl novou přítelkyni. Nedávno mi do kanceláře přišla informace o jejich zasnoubení.

Z příběhu vyplývá…

Pozor na návykové léky! Návykové léky nic neřeší, naopak… Psychoterapie a třeba i vhodná nenávyková medikace pro začátek konzultovaná s odborníkem - to je ten správný směr řešení psychických problémů.

Vždy je cesta v bludného kruhu ven. Nebát se a s odvahou začít řešit…Stojí to za to!