Otcovy neskutečné touhy
Tam, kde ho nikdo nehodnotí a kde nikomu nevadí to, že je gay. Nikdo na něj nekouká skrz prsty a neříká mu, že je teplouš, buzerant, bukvice… Jak často tato slova slyšel od svého okolí, když se neudržel a svěřil se někomu, že se mu víc líbí kluci než holky, když někoho potají pohladil po ruce.
Doma se to nikdo nesměl dozvědět, to by byl oheň na střeše a on by všechny zklamal a byl by černá ovce rodiny. On, který měl naplňovat otcovy neuskutečněné touhy a být správným chlapem, který bude jednou skvělým hokejistou a bude válet v NHL. Otec mu dával doma za příklad místního rodáka Jágra: „Podívej se jak na sobě makal, dřel a dnes je z něj hvězda, která má prachy, nemusí se ohlížet na ostatní, může mít kteroukoli holku, na kterou si ukáže. Ten musí být tvým vzorem.“
Karel vždy jen přikývl, hodil si na rameno tašku s hokejovou výstrojí a šel na trénink. Šel, ale v hlavě neměl myšlenky na hokej, ale na to, jak bude pro něj těžké strávit po tréninku čas s klukama ve sprchách bez toho, aby dal najevo, že se mu někteří z nich líbí, že ho vzrušují. A tak se vždy loudal, aby do sprch šel až jako poslední, aby v nich už nikdo nebyl, když už byli všichni pryč. Nezapadal mezi ně, nerozuměl si s nimi, vadily mu jejich řeči. A tým ho přestal brát, trenér ho přestával stavět do hry a on chodil na tréninky s čím dál větší nechutí. Ale doma nic neřekl, aby nenaštval otce a aby nemusel poslouchat, že je k ničemu. Bylo mu čím dál, tím hůř a on nevěděl co s tím.
Až jednou na středoškolském mejdanu mu někdo nabídl, jestli si nechce zlepšit náladu, že stačí vdechnout trochu bílého prášku a bude se cítit skvěle. Zadíval se na bílou čáru, vzal do ruky brčko a vdechnul, do jedné nosní dírky, do druhé a najednou se cítil jinak. Najednou měl pocit, že může dělat a říkat co chce, že mu nic nebrání a že je vše skvělé.
Za pár dní chtěl takovýto pocit zažít znovu a tak zkoušel najít místo, kde by mohl ten opojný pocit svobody zase zažít. A když ho našel, tak v něm časem našel spřízněné duše a mezi nimi i ty, kteří byli ochotní mu drogu poskytnout za protislužbu, bez peněz. A tak, aby vyhověl a mohl získat drogu, tak se podílel na vloupačkách, krádežích, prostituci. Dávno už nehrál hokej, otec se ho zřekl, rodina ho zavrhla.
Nakonec skončil ve vězení, avšak i tam potřeboval zapomenout a pro ten pocit, který mu droga poskytovala, byl ochoten udělat cokoli. Stal se tím posledním v řadě, stal se děvkou.
Po návratu na svobodu se snažil uchytit se v nějakém zaměstnání, ale nikdy se mu to nepodařilo, droga byla vždy silnější, vždy ho přemohla. Snil o životě, ve kterém bude šťastný, bude mít partnera, se kterým si vytvoří hezký domov, kde bude vládnout láska a pochopení, snil o tom, že bude moci i svým rodičům říci, že je šťastný s mužem a ne se ženou a oni ho pochopí.
Naklonil se nad stolek, srovnal si na něm čáru, vzal srolovanou bankovku a nadechl se, nejdříve do jedné a pak do druhé dírky. A znova, znova….
---
Karel jednoho dne zavolal o pomoc. Potřeboval se někomu svěřit. Někomu, kdo ho nebude za svou nedokonalost trestat. Někoho, kdo pochopí. Přišel. Dlouze mluvil...Po několika rozhovorech, kdy získal důvěru, podstoupil léčbu závislosti a následně pokračoval ambulantně. Rozhodl se podívat se do očí problémům, od kterých utíká k bílému prášku. Otevřel se řešení, učil se přijímat sebe sama.
Dnes, po 3 letech zažívá trvalý vztah s mužem, cítí lásku. Našel si zaměstnání a řádně žije svůj život. Rodiče ho dodnes nepřijali. Proč? Protože se jim narodil jiný syn, než si představovali...Karel se s touto skutečností pomalu smiřuje...bez srolované bankovky, bez bílého prášku.
Monika Plocová
Na útěku
Měl modré oči. Byl ne příliš vysoký, trochu při těle a velmi smutný. Přesto se zasmál, když mi podával ruku na pozdrav. Byl to křečovitý smích, moc dobře jsem si toho všimla.
Monika Plocová
Vždy to má smysl
Poznala jsem ji , když jsem ještě pracovala ve státní léčbě závislostí. Byla moc milá. Bylo jí okolo šedesáti let. Měla krátké šedivé kudrnaté vlasy a brýle. Nevím proč zrovna teď, ale vzpomněla jsem si n ni.
Monika Plocová
Květinový sen
Adéla sedí v kuchyni na svém místě. V ruce má malý kapesní nožík, její nožík. Ano, tomu koutku říká „mé místo“. Je to kousek prostoru kuchyně, kde se cítí v bezpečí.
Monika Plocová
Rozhodnutí
Stojím před tou budovou. Otvírají se bílé dveře. “No tak pojďte”, říká mi silnější paní. Chce se mi strašně brečet. Je to jen moment, kdy se za mnou ty bílé dveře zaklapnou zevnitř. Uvědomuji si, že teď už není jiné cesty.
Monika Plocová
Kdo za to může?
Řekl jsem jasně: „Pavla se půjde učit na kadeřnici! Jsi snad hluchá?“ „Pavla chce jít studovat gymnázium“, řikala mi to. „Prosím tě, ty tvoje názory! Na co studovat.. Prachy potřebuje vydělávat! O tom je život!“
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Rusko zasáhlo hypermarket v Charkově, zemřelo šest lidí
Nejméně šest lidí zahynulo a čtyři desítky utrpěly zranění při ruském vzdušném útoku na hypermarket...
V Británii se zřítil historický stíhací letoun spitfire. Pilot pád nepřežil
Poblíž základny britského letectva Coningsby na východě Anglie se v sobotu zřítil historický...
Každé osmé dětské skupině hrozí konec. Kvůli novince v požární vyhlášce
Premium Až sedmdesát tisíc dětí mladších pěti let nemá zajištěnou předškolní péči. Buď jsou na mateřskou...
KOMENTÁŘ: Putin jako šéf korporátu. Neorealisté to tak popsali už dávno
Premium Vladimir Putin se chová jako generální ředitel někdejší gigantické firmy, která ztratila část trhu,...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 107
- Celková karma 17,55
- Průměrná čtenost 1495x
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Brenner (Plocová)
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz