Petr Pazderka
- Počet článků 105
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 944x
Seznam rubrik
Petr Pazderka
Přečtěte si, jak se blbne v Evropské unii.
Výjimečně jsem se podíval na zprávy jedné naší super televize a zíral jsem, jak pan Hruška šmejdí v českých supermarketech. A nechápal jsem ( a nechápu dosud) k čemu ta komedaj? Teda mimo snahy o zvýšení sledovanosti. Každý, kdo někdy strčil v supermarketu nos do oddělení se zeleninou, tohle všecko ví a osobně si to osahal. Na to přece pana Hrušky netřeba! Ani bez placky, ani s plackou. Paní/pan vedoucí slíbí, že to dají do pořádku a pan Hruška slíbí, že se zítra přijde zase podívat. A veškerý personál až do rána bez placených přesčasů s klením třídí ovoce a zeleninu, aby byl zítra divák prostřednictvím pana Hrušky spokojen. A pozítří? Jedeme dál močálem temným!
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 24. kapitola
Všechna místa u chodníku byla obsazena, takže taxík zastavil uprostřed ulice. Máša se podíval na hodinky. Za tři minuty sedm. Opřel se oběma rukama o střechu taxíku nad hlavou řidiče. „Bude to chvilku trvat, dáma bude mít určitě zpoždění.“ Taxikář se podíval z okénka za sebe a odhadoval, kolik místa je mezi ním a protější řadou aut. „Tohle je jednosměrka. Jestli někdo pojede, budu muset zajet někam za roh.“ Pak mu pohled sklouznul kolem Járova boku do zpětného zrcátka a taxikář tiše hvízdl. „Tak to máte teda kus, šéfe!,“ řekl obdivně.
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 23. kapitola
Nekula se posadil za svůj stůl, vytáhl z kapsy dýmky a postavil je zpět do stojánku. „Jestli chcete kafe, tak je musí někdo uvařit. Pro mě taky. Sekretariát dneska nefunguje.“ „Svrbí mne to v nose, že hned zítra ráno sem pan prokurátor pošle některého ze svých poskoků, bez ohledu na to, co slíbil. A jestli to dobře chápu, tak s tím zlatnictvím jste zatím moc nepohnuli. Takže,“ píchl prstem směrem k Sojkovi, ráno chci mít na stole hromadu papíru o tom, co jste všecko udělali s návrhy na další postup. Potřebuju mít něco, čím prokuratuře zacpat hubu. Jasný?! Tak odchod!“
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 22. kapitola
Nekula přecházel jako tygr v kleci podél dlouhého konferenčního stolu ke dveřím a zpět. Když se Máša objevil ve dveřích, rozhodil teatrálně rukama: „Čokla nemáte, ty padělatele taky nemáte, zato už máme dvě mrtvoly.“ Máša, který se zatím pohodlně uvelebil v křesle u konferenčního stolku, překvapeně povytáhl obočí. „Jaký dvě mrtvoly? Jednu, ne?“ „Dvě!,“ vztekal se Nekula a píchl prstem směrem k Mášovi. „Ta druhá na nás čeká u přehrady!“
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 21. kapitola
Když o tom později přemýšlel, vlastně ani nevěděl, jak se tam tenkrát dostal. Tu sobotu se jen chtěl vyhnout jakési staré paní, která právě vyšla ze sběrny Sazky a zastavila se uprostřed chodníku právě před ním, aby si sázenky pečlivě uložila do kabely. Místo aby ji obešel zleva, obešel ji zprava a dveřmi, v horkém poledni byly otevřené, bezmyšlenkovitě vešel do sběrny. Teď tam poněkud bezradně stál.
Petr Pazderka
Česko postihne krutá krize, vláda koná špatně
Tohle je titulek článku v dnešních Parlamentních listech. Pracovní skupina MMF prý vydala Česku varování. Knížecím radám MMF a Evropské unie není, podle mého názoru, třeba dávat velkou váhu. Svoje o tom ví například Řecko. Ale tomuhle varování docela věřím.
Petr Pazderka
Čtení na dlohou chvíli 20. kapitola
V kuchyni nebyl nikdo. Máša otevřel dveře do vedlejší místnosti. Pořízek v červeném nátělníku čekal vedle dveří. Jednou rukou Mášu uchopil za zápěstí ruky s pistolí a smýkl jím do místnosti, druhou rukou, sevřenou v pěst, jej praštil do břicha. Než stačil Mášovi vypáčit pistoli z ruky, praštil jej Patera s pořádným rozmachem zezadu do hlavy. Ramenáč se bez hlesu svalil na Mášu, který, stočený do klubíčka, na zemi lapal po dechu.
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 19. kapitola
Když má řidič ve voze speciální rádio kterým se dá odposlouchávat i policejní rádiový provoz, může jet poměrně bezpečně a svižně. Na dálnici musel zpomalit jen třikrát, takže u Formanky zastavil krátce před jednou.
Petr Pazderka
Čtení pro dlouhou chvíli 18. kapitola
Máša se v lehátku na zahradě vyhříval na dopoledním slunci. V druhém lehátku si v jakémsi odborném časopise četla doktorka Mašková. Na stolku mezi nimi stály dvě sklenice a ve džbáně, do poloviny plném džusu, se pomalu rozpouštěly kostky ledu.
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 17.kapitola
Když se vrátil, vládla v obou kancelářích napjatá nálada. Sojka se mračil a přemýšlel za svým stolem, Špaček si v duchu znovu probíral všecko, co zatím věděli a nervózně si k tomu bubnoval prsty na okno, Čížek ryl tentokrát tužkou do bloku jedním tahem labutě.
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 16. kapitola
„Tak kdepak ho máme?,“ vpadl Sojka do kanceláře jako velká voda. „Na letišti.“ Špaček sundal nohy se stolu a hodil spis, ve kterém si právě četl, na stůl. „Honza pro něj jel.“ „Tak Čokl se nám chtěl toulat,“ zasmál se Sojka a otevřel dveře do své kanceláře. „Račte, pánové,“ zval Mášu a kapitána Čecha dovnitř. „Ale kdepak, právě naopak,“ Špaček vstal a se založenýma rukama se opřel o zárubeň dveří, „právě se nám vrátil domů z Bulharska.“
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 15. kapitola
Máša přijel už před sedmou. Se schodů jej s úšklebkem pozoroval kapitán Sojka, další ranní ptáče. „Taky nemůžeš dospat?“ „Co Čokl? Už ho máte?“ „Po tom se slehla zem, člověče. Vyhlásili jsme celostátní pátrání. A co vy včera?“ „V osm u mě. Ať to nemusím vykládat dvakrát. Začíná to být zajímavé.“ Výtah zastavil v prvním patře. „Tak v osm,“ řekl Sojka a vystoupil.
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 14. kapitola
„To je tak, pánové: S dřevařinou je u nás dneska konec. Kdysi se diktovaly ceny na vývoz celostátně, dneska si je diktují páni ze zahraničí sami. Teda těm menším pilařům. Velké pily si radši hned koupili, takže taky mluví i do cen kulatiny. A tak malí jako jsme my, ti mají šanci jenom tehdy, když nabízejí něco, co na trhu není běžně k dostání. A to je výběrové dříví. Na dýhu, na hudební nástroje, na okenní hranoly, na biodesky. Tady u nás je ho dneska už málo, ale na Ukrajině a v Rusku se ještě najde. A tam my nakupujeme.“
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 13. kapitola
Kamion stál u krajnice, kousek před vjezdem do areálu bývalé panelárny. Máša zaparkoval své auto na parkovišti naproti vjezdu a podal Paterovi klíče. „Já ho odvedu dovnitř do kanceláře a ty zatím koukni pod tabulku. Moc si od toho neslibuj. Pochybuju, že by to dělali s oběma auty, ale jistota je kulomet.“
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 12. kapitola
Mimo toho, že Skřivánek dvakrát proklel prokluzující spojku, oba mlčeli až skoro do Krumvíře. Čech se podíval na hodinky: „Skoro sedum. Už toho mám dneska dost. O čem jsi přemýšlel?“
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 11.kapitola
Čech se Skřivánkem strávili příjemnou hodinku na dálniční celnici u Lanžhota, kde jim hezká celní deklarantka vyhledala všecky přejezdy aut s kulatinou pro firmu Finewood v Brně. V posledních osmi týdnech jich bylo čtyřiadvacet, včetně toho nešťastně havarovaného kamionu. Stále tatáž vozidla ukrajinské firmy Drevoles. Druhý, nejpozději třetí den se vracely. Některé s nákladem sanitární keramiky ze Znojma, jiné, patříl k nim i havarovaný kamion, vždycky nakládaly dlaždice až v Rakovníce a vracely se později.
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 10.kapitola
Všech pět sedělo kolem konferenčního stolu v Nekulově kanceláři. Nekula, Sojka, Skřivánek a ti dva důstojníci z Prahy, kteří se už dva měsíce bezvýsledně pokoušeli najít zdroj falešných bankovek, které se celou tu dobu porůznu objevovaly po republice. Máša seděl sám v rohu místnosti v křesle a jako by se ho to nijak netýkalo, míchal si lžičkou další kávu.
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 9. kapitola
Máša se v okně pohodlně opřel a zálibně pozoroval štíhlou, vysokou postavu, s uzlem černých vlasů stočených nad dlouhým krkem, v jasně červené halence a v bílých tříčtvrtečních kalhotách. Dlouhé nohy se štíhlými kotníky ještě prodlužovaly vysoké podpatky pantoflíčků, klapajících po kostkách chodníku.
Petr Pazderka
Čtení na dlouhou chvíli 8.kapitola
Když oba vešli do Nekulovy kanceláře, ten zavolal do otevřených dveří: „Jiřinko, tři kávy, prosím!“ S širokým úsměvem ukázal na pohovku. „Račte se posadit pánové. Ještě Čokla nemáme, ale postavil jsem na nohy všecko, co je k dispozici. A teď mi to celé podrobně povyprávějte, já miluju dobré detektivky.“
Petr Pazderka
Čtení pro dlouhou chvíli 7.kapitola
Máša na služební předpisy dbal. Většinou. Jedním z těch, které velkoryse přehlížel, byl předpis o používání služebních vozidel. Od té doby co si to mohl dovolit totiž zásadně jezdil pouze vlastním autem. Protože z toho měl pokaždé potěšení. Ale zdůvodňoval to tím, že jezdit v těch služebních křápech znamená riskovat život, zatímco on má své auto vždycky v pořádku.
Petr Pazderka
Čtení pro dlouhou chvíli 6. kapitola
Pan plukovník Marek byl hypochondr a měl panický strach z jakéhokoliv cestování. Byl tím pověstný. Letadlem letěl v celém svém životě jen jednou. Začal se ze strachu opíjet už v odletové hale a pokračoval v tom v letadle tak dlouho, dokud mu letušky neodmítly nosit další pití. Přesto, že jim uslintaně vyhrožoval jak s nimi zatočí, jen co se vrátí do Prahy. Z letadla jej pak museli vynést. Tento dopravní prostředek tedy Máša vyloučil.
Petr Pazderka
Čtení pro dlouhou chvíli 5. kapitola
Ukrajinský kamion ve škarpě pod kopcem u Morkovan objevili ve čtyři ráno mlíkaři. Podle stop na silnici mu zřejmě praskla přední pneumatika, prázdné kolo strhlo řízení doleva a kabina tahače se zabořila do svahu. Návěs naložený kulatinou ji pak otočil o devadesát stupňů a převrátil na bok. Gurty, kterými byl náklad zajištěn, ale náraz vydržely a kulatina na valníku se ani nerozsypala.
Petr Pazderka
Čtení pro dlouhou chvíli 4.kapitola
Krajský personální ředitel, podplukovník Mgr. Doležal, byl naopak podle hlubokého přesvědčení paní Jiřinky prvotřídní blbec. Od doby, kdy si dovolil sáhnout jí na prsa a dostal facku až to mlasklo, panovala mezi nimi vzájemná nepřízeň. Nekula o Doležalovi sice také neměl valné mínění, ale protože si tohohle doktora filosofie do funkce prosadili pánové z jedné z koaličních stran, považoval za moudřejší všecka volání paní Jiřinky po pomstě pominout.
Petr Pazderka
Čtení pro dlouhou chvíli 3.kapitola
Krajský policejní ředitel, plukovník Judr. Jaroslav Nekula, byl vysoký, pohledný chlap a pragmatik. Velel policajtům tak, aby spokojenost byla na všech stranách. Především ovšem na policejním prezidiu a na ministerstvu. Protože spokojenost pánů tam nahoře mu dávala jakous—takous jistotu a také možnost lépe zajišťovat spokojenost těm dole. A Nekula byl pevně přesvědčen, že spokojení policajti znamenají nakonec, do jisté míry, i spokojené občany.
Petr Pazderka
čtení pro dlouhou chvíli - 2.kapitola
2. kapitola V předpokoji krajského policejního náčelníka – a potažmo i v jeho kanceláři – vládla vedoucí sekretariátu paní Oušková. Vyšší šarže jí říkaly Jiřinko. Neprávem, protože se k ní ve skutečnosti žádná zdrobnělina nehodila. Všeho čeho se jí dostalo, toho se jí totiž dostalo až nadbytečně. „Ta když si stoupne do pozoru, tak na tři metry před sebou nic nevidí,“ zhodnotil ji kdysi kapitán Prášek. „A prdel má jak štýrskej valach,“ dodal nadrotmistr Čurda ze spisovny.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
