Proč nás v autoškolách nenaučí řídít?

Jsem hrdým obyvatelem Prahy, ačkoliv stejně jako dobrá polovina místních patřím k “naplavenině”. Celý svůj mladý život jsem s radostí využíval blahobytu města a sice především MHD, které ať si kdo chce co chce říká je na velmi vysoké úrovni. Bohužel moje současné zaměstnání mne donutilo dojíždět od Thomayerovy nemocnice až skoro k letišti do malé dědinky, takže jsem přesedlal z autobusu do auta. A ačkoliv jsem od přírody klidný a mírný člověk, to co vidím každý den ráno a v podvečer mi ježí i těch pár chlupů, co na těle mám.

Dopravní předpisy nebo alespoň jakási dohoda o provozu je tu s námi minimálně 2 000 let, protože archeologové nedávno potvrdili, že už v Římě platilo pravidlo o levostranném provozu. Jak na cestách a silnicích přibývalo jezdců a vozidel, začal se systém dopravních předpisů zdokonalovat či chceme-li komplikovat. Ve dvacátých letech vznikly první autoškoly a brzy se staly povinností, aby lidé vůbec na silnici směli vyjet.

V autoškole se učíme, kolik metrů před přechodem zaparkovat, kolik metrů může mít tažné lano, jakou barvu majáčku má sanitka nebo třebas kolik lidí smí sedět v autě, aby z něj už nebyl autobus. Co jsem se bohužel nenaučil ani já a ani nikdo jiný z mých přátel je, jak udržet provoz PLYNULÝ.

A teď se vlastně dostáváme k samotnému srdci mojí lamentace:

Každá křižovatka má svoji maximální propustnost, tedy jakýsi objem dopravy, který jí může v daném časovém úseku projet. Aby se tohoto objemu plně využilo by se ale lidé museli naučit dělat jisté věci, což bohužel bez rozdílu pohlaví a věku nedodržují:

1. řadit jedničku už na oranžovou.
2. jestliže se auto přede mnou rozjíždí, mám se rozjíždět také a ne začít hledat řadící páku
3. v zácpě se nesnažit před policejní hlídkou zbaběle blikat a cpát se zpět do kolony, když celou dobu předtím jsem drze jel pruhem pro autobusy
4. ve “štrůdlu” aut jet rychlostí byť třeba menší, ale pak zase nezastavovat, protože vzhledem k nedodržování pravidla číslo je jasné, že tím proud ještě více zpomalím.
5. Nemyslet si, že důvod mojí jízdy a mého času je důležitější než lidí kolem, takže nedělat naschvály, netroubit na stojící auta, neblikat, když někdo přede mnou jede maximální povolenou rychlostí atd.
6. Dodržovat maximální povolené rychlosti a být rozumný v dodržování maximálek, takže dupání na brzdu, jakmile vidím 20 kvůli výjezdu vozidel ze stavby, kde na stavbě není ani noha, je nesmysl.

Nejsem odborník na dopravu, ale řekl bych, že pokud by se začalo dodržovat “Perníkovo šestero”, bylo by nám všem řidičům v hlavním městě mnohem líp.